Na pomezí - Joan Armatrading

Seriály

Nedávno jsem listoval knihou Legendy rocku a pohled se mi zastavil na jménu Joan Armatrading. Stálo tam, že je to černá folková písničkářka, která měla v 70.letech velmi slavné období. Kromě folkaře jménem Cat Stevens jsem nikoho slavného ze 70. let neznal, kdo by nějak více koketoval s jinými hudebními žánry. Hned jsem tedy zbystřil a jal se shánět informace a muziku od dané dámy, abych měl úlovek do rubriky Na pomezí.

J.A. se narodila 9. 12. 1950 ve West Indies ležícím v Karibiku, kde však dlouho nepobyla, a když Joan bylo osm let, její rodina se přestěhovala od palem a sluníčka do zakouřeného Birminghamu ve studené Anglii. To už uměla hrát obstojně na piano a kytaru a začala komponovat své první skladby. Pro kariéru J.A. byl rozhodující přesun do Londýna a setkání s Pam Nestor se kterou začala psát své první písničky. Výsledkem bylo jejich společné album v roce 1972 Whateverś For Us . Ve VB bylo přijato velmi dobře kritikou, ale nemělo komerční úspěch. Nahrávací práva si však zakoupila americká společnost A a M Records a o dva roky později s ní prorazila v Americe. Velký úspěch první desky odstartoval její skvělou kariéru, která trvala až do poloviny 90. let. Společná tvorba s P. Nestor po desce byla ukončena a každá další deska byla víceméně experimentem. Střídali se na ní nejen muzikanti, ale hlavně producenti, kteří měli rozhodující vliv na celkový sound. Nejslavnější období byly desky Joan Armatrading, Show Some Emotion, To the limit z období 1976 - 1979, které produkoval G. Johns a zejména prvně jmenovaná byla doslova nacpaná velkými hity jako Love and affection a Down to zero. Také období, kdy byla alba produkovaná S. Lillywhitem (např. The Key z roku 1983), bylo pro písničkářku velmi úspěšné.

S J.A. hráli takoví muzikanti jako jsou M.Knopfler z Dire Straits, A.Summers z Police nebo S. Dunbar celebrita jamajské hudby . Byla 2x nominována na cenu Grammy, má 18 zlatých a 10 platinových desek v sedmi zemích světa.

Joan Armatrading přináší do své hudby nenásilně z každého žánru něco zajímavého. Její tvorba byla zpočátku čistě folková. Postupně se obohatila o jamajské regee, pak se propracovala k rocku a složitému popu, aby se jako po kruhu vrátila tam, odkud začala, k folku. Její hlas má naprosto jedinečný výraz a umí zazpívat cokoli. Největší devizou J.A. jsou především zajímavé neotřelé písně, kterým kouzlo dodává zpracování a které je na každé desce jiné a originální.

Já měl tu smůlu, že se ke mně dostala pouze jediná deska s výběrem nejlepších hitů z roku 1991. Musím se pochválit, že jsem se zase jednou nezmýlil . Muzika Joan Armatrading je pro mé ucho velmi zajímavá a neokoukaná. Kdybych nevěděl, že je to stále jeden a tentýž interpret, napočítal bych tak nejméně pět kapel či interpretů, které mi to připomíná. J. Mitchell, Dire Straits, Rush, Tracy Chapman, atd. Je to dáno spojením tří charakteristických prvků u tvorby J.A. - výborný hlas zpěvačky (jeho barva, rozsah a velmi různorodý výraz), skvělí muzikanti a střídající se producenti . Nejvíce mi asi sedí folková tvář písní Love and affection, Down zero ze slavné desky Joan Armatrading 1976 , Bottom to the top z desky To the limit 1978, a písně z desek produkovaných Stevem Lillywhitem např. The weakness in me (kde mi až neuvěřitelně připomíná Tracy Chapman). Jsou to spíše klidné pomalé věci, velmi příjemné k nočnímu poslechu před spaním.

Pokud vás alespoň trochu zaujalo mé povídání, pátrejte po jejích deskách a myslím, že se vám za ty starosti se sháněním její muzika odvděčí skvělým hudebním zážitkem.

Sdílet na...

| Více...