Dvacet let od sametu, udělení mírové ceny cen Baracku Obamovi, státní cena Karlu Gottovi, vystoupení Jarka Nohavici na Zahradě, v neposlední řadě i zpěv lidových písní, najmě pak koled, o svátcích vánočních a řada dalších impulzů dovedla i v minulosti tak drsného muže, jakým byl Miloš Keller, k pozitivnějšímu a optimističtějšímu vnímání skutečnosti, než tomu bylo doposud. Už mezi vánočními svátky a Silvestrem stačil vyslechnout s láskou a porozuměním všechny dostupné desky s folkovými úpravami lidových písní. Jejich atmosférou byl tak dojat, že všem těmto cedéčkům zvednul bodování o 300 až 500 %, Michalu Juppovi Konečnému stačil navrhnout další úpravu názvu časopisu na FOLKlórek, ihned si zarezervoval polovinu obsahu každého čísla pro své oslavné recenze, v domovském Country rádiu hodlá prosadit nové dva pořady Folklóreček nepatří na dvoreček a Miloš Keller radí, šátrá, deklamuje. I méně nadějní interpreti tak získávají velkou oporu.
Jaké další změny po této proměně Miloše Kellera v laskavého, milého a dobrotivého strýčka folku můžeme očekávat stručně shrnul Jura Nedavaška ze Žambochů: „Ještě, že jsem ho k té desítce dotlačil včas…“
Sdílet na...
|