FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Rekapitulace: neděle 3. července, začátek ve 14 hodin, 14 kapel, uváděl Mirek Ošanec, zvuk Honza Friedl, předpokládaný konec v 18 hodin, ve skutečnosti konec v 19,20,  vedro!!!

Druhý koncert pro Krtečky se uskutečnil v neděli, tedy v první den konání Zahrady v Náměšti a těšil se již během odpoledne vzrůstajícímu, tedy značnému diváckému zájmu. Kapely, které v konkursech uspěly mohly být spokojeny, neboť jejich sen zahrát si před co nejpočetnějším publikem se splnil. První koncert pro Krtečky v rámci dne TOI TOI jsem nestihla, náš příjezd se v sobotu neplánovaně zpozdil. Mrzelo mě to, neboť právě sledování krtečkovského klání patří k mým prioritám v programu Zahrady. Naštěstí  většina kapel se během festivalu představila i v recitálech na bočních scénách, kde jsem je mohla slyšet (např. Šantré, Marien, Bodlo), nebo jsem některé z nich sledovala v minulých týdnech na jiných přehlídkách (Bob a Bobci, Pupkáči, Já ty a on, Pidilidi, Cuba Cubikula).

V nedělním programu vystoupily kapely, které bych tentokrát nepopsala podle pořadí, v němž soutěžily, ani podle žánru a obsazení kapely, ale podle pořadí v celkovém diváckém hlasování o Krtečky (číslo v závorce). Podle vlastních dojmů jsem si kapely rozdělila do dvou skupin: Hraní PRO diváky a PŘED diváky. Možná, že se vám to jeví jako totéž, ale já to tak nechápu. Jsou kapely, které vám otevřou své srdce, jste to právě vy, diváci, komu písničky darují, a vy jim na oplátku předáváte svou přízeň, takových tu byla naštěstí většina. A pak jsou kapely které vám ze scény zahrají dokonce jako z partesu, ale vy cítíte, že muzika, interpretace a sdělení zůstaly uzavřeny v "mušli" kapličkovské scény. V obou skupinách naleznete samozřejmě i kapely, které buď svým úzce  žánrovým zařazením, volbou repertoáru, interpretací či momentálně předvedeným výkonem osloví pouze příznivce určitého žánru či jen členy svého fanklubu. 

Výsledky Krtečků již znáte. Z druhého koncertu je získaly kapely, které svým soutěžním blokem, beze zbytku dokazují, že hrají PRO diváky, skupiny Bezefšeho (1.) z Prahy  a Strašlivá podívaná (3.) z Plzně. Obě sestavy se rychle nazvučily, muzikanti ve velké pohodě bez dlouhých řečí servírovali skladby s bezprostředností, švihem, jiskrou, humorem. Spirituáloví Bezefšeho určitě u diváků bodovali acapellovkami, tou o Trabantu s blikajícími reflektory, a Skořápkou, sambou i spolehlivě zvládnutým jiskřivým spirituálem Žízeň, Strašlivá podívaná vyprávěním příběhů v písních s jinotaji (Žabí král), vroucností (Fénix), rozšafností (Vavřeneček) a rozverností (Hodokvas) a celkovou  věrohodností a šarmem .

Na Panelákové fotry (5.) jsem se těšila od chvíle, kdy jsem se dověděla, že o Krtka budou soutěžit. Byla jsem zvědava, jak hudební klaunství recesistických oteplákovaných tatíků bude působit uprostřed uměleckého snažení  mladších kapel, často řešících hlubokomyslná témata, ale především, jaké budou reakce z publika. Poznámka diváka v mém okolí, že nejde ani tak o muziku, jako o srandu, přesně vystihla nadhled "pražské pětky". Salvy smíchu vyvolávaly kamenné tváře pánů Kyncla, Knébla, Budila, Vidláka i mlčícího Ludvíka Bum Bum V., když pěli píseň na oslavu svého postupu z konkursu: Jo, Panelfotři hudby jsou poprava, říkaj to Čechy, Slezsko i Morava, publiku ejhle zvedá se nálada, Michale Juppí, konečně Zahrada, aby pak rapovali, fuckovali a protestovali proti Krtkovi ve stejnojmenné písni o škodiči zahrádek: Krtka nemám ani trochu rád. Pánové dotvářející své songy i vizuelně převleky, rekvizitami, netradičními hudebními nástroji, plyšového krtka na místě zahlušili, ovšem ten keramický jim unikl o pár hlasů.

Pro diváky hraje i slovenský Divozel (8.) Mladičká  folková kapelka z Košic vznikla v roce 2004 a již letos získala interpretační a diváckou Trampskou Portu v Ústí.Vy již většinou víte, že zpívají česky, neboť autor hudby i textů Martin Truschan pochází z Čech. Začali volnější Písní válečníků, aby postupně zvedali laťku výš a výš ve swingovém Kabaretu, tanečním toužebně milostném Valčíku až po závěrečnou gradaci v písni svěžího tanečního tempa v kontrastu s názvem Odnikud nikam. Melodičnost všech čtyř soutěžních skladeb v aranžmá přesně využívajícím nástrojové nabídky- kytara, flétna, akordeon a housle- s basovou linkou střídmě podporovanou bicími, dívčí trojhlas i sólový zpěv Lucie Šteučekové, to vše si získalo i zahradní diváky.

Na opačném pólu, tedy hraní PŘED diváky, se z mého pohledu ocitla folkrocková kapela Houpačky (20.) z Liberce. Byla jsem na ně hodně zvědavá. Znám jejich CD Synkopy s griliášem, které natočili ještě v odlišné sestavě (Modré houpačky), kde mi zněl zajímavě zvuk kapely s kytarovými sóly. Kritiky chválily texty, ale mě celkově nenadchlo. Ale znáte to, živý koncert bývá něco docela jiného. V případě Houpaček jsem dojem z desky nezměnila, kapela rockově šlapala, ale zpěv hlasově dobře vybavené Oly Lounové z obsahu či nálady písní moc nesděloval. Houpačky i dle hlasování příliš nepřesvědčily. Do této skupiny bych zařadila i přibyslavskou Maňanu (23.), i když se snažila zaujmout zhudebněnou poezií, coverversemi bluesovými, jazzovými či songem Čtyři způsoby Kapitána Kida. Podobně i  tachovskou Novou tvář (27.), které se nepodařil kontakt s publikem uspokojivě navázat především pro nesrozumitelnost zpěvu v písních.

U zbývajících sedmi kapel se pokusím o stručný popis dojmů. Keltští Shivers z Volyně (11.) mě vloni zaujali vlastní tvorbou a  instrumentálkami. Sedmičlenné hudební těleso se zdvojenými kytarami, houslemi, flétnami s bodhránem letos jakoby ztratilo na údernosti. Čím více muzikantů, tím stejně muziky, napadlo mě. Do Větru ze Svitav (12.) ve srovnání z loňskem krok vpřed, také vlastní tvorba, orientální motivy ve skladbě Neznámá, ve třetí skladbě byla patrná lehká nesouhra v dívčím dvojhlase, Básník s trombónovým sólem připomněl folkrock 80.let. The Šůtrs (16.) z Hranic na Moravě kolem bývalého kapelníka Pupkáčů Karla Jačka, rychle nazvučená trampská kapela s foukačkou, výtečná zpěvačka Hela Jiřičková, swingovky, vlakovky, dobře sezpívané hlasy, Žebrácký bál, upravená píseň od Jačkova vyženěného strýce Jaroslava Wykrenta, velice příznivý ohlas u trampské části publika. Karpatské horké (17.) ze Slovenska, úpravy lidových písní do folkrockové podoby s dominantní rytmickou sekcí. Připustíme - li, že jednoduchý jazyk lidové písně má svou hloubku, interpretace jde jen po povrchu. BlueGate (18.) z Plzně, superrychlé nazvučení, bluegrass s živočišnou energií, kytarista a zpěvák Petr Šístek (nahradil Petra Šemoru), barevně se hlasem velmi dobře hodí k výrazné Ilon Leichtové. Myslím, že fandové bluegrassu museli být spokojeni. Hluboké nedorozumění z Prahy (19.) odehráli svůj trampfolk standardně, všechny skladby melodické se zpěvnými chytlavými refrény, nejvíc se mi líbila nová píseň Vlaky, věrní příznivci vhazovali hlasovací lístky do příslušné krabice již při jejich produkci. BG Bazar (22.)  bluegrassová sestava třicátníků z Jablonce nad Nisou v níž je nejvýraznější postavou jediná dívka, teprve osmnáctiletá zpěvačka Alena Vítová (Berušky a sólově), převyšující pěvecké výkony pánů. Vlastní píseň, gospel acapella, převzatý repertoár, písně v různých variantách BG, celou přehlídku otevírali, ale jakoby vlažně.

I přes značný skluz, který lze přičíst jednak na vrub dramaturgie, neb předešlý den nechala na obdobný počet kapel nejméně hodinu času navíc, druhak na vrub zdlouhavého zvučení zejména kapel s bicími, a do třetice průtahům v průvodním slově mluvčích kapel, kteří měli potřebu vysvětlovat, co následující písní chtěl básník říci, tedy přes tyto vesměs technické nedostatky, komornější prostředí u Kapličky si pochvalovali diváci i účinkující. Pravda, blízké Kozlovy a Jelínkovy maxistany fanoušky mladých kapel zrovna neoplývaly, ale konzumenti zatím výrazně nerušili. Nutno přičíst divákům k chvále, že se od muziky nenechali odlákat ani šťastnými půlhodinkami zlevněné slivovice, vlastně Plumvodky. ( Bez sponzorů se festival fakt neobejde.) Ale vraťme se k muzice. Druhý den soutěže o Krtečky přinesl opět žánrovou pestrost, ale přes všechny přesahy, zejména k rocku, nakonec u diváků zvítězil soulad obsahu a formy, sdělnost, prostě písnička.