FOLKtime - Vaše brána do světa folku

2) Vloni jsem si podle předvedených výkonů účinkující rozdělila na dvě kategorie. V té jedné se ocitly kapely v projevu poněkud uzavřené na scéně Kapličky a hrály "jen" PŘED diváky, ve druhé, početnější, se hrálo PRO diváky. Letos s potěšením konstatuji, že první kategorie účinkujících se na Kapličku nedostala. Hurá!

3) Sestavit dramaturgii čtyřpísničkového recitalu vyžadovalo kus předvídavosti i magie. Jak potvrdily výsledky hlasování, písničky odvázanější, rytmické, rychlejší či humorné s nadhledem měly největší ohlas a navíc působily jako svěží vánek či vítaná sprška ve žhnoucím slunečním žáru.

4) Každý den jsme měli k dispozici jeden hlasovací lístek zároveň pro písničkáře i skupiny. Chca nechca, museli jsme zástupce jedné z kategorií ignorovat. Přitom se v obou kategoriích výsledky vyhlašovaly odděleně. Jak jsem se později dověděla, tisk vstupenek předběhl nový průběh uspořádání soutěže, a dodání hlasovacího lístku mimo vstupenku by působilo komplikace.

Ale pojďme již k jednotlivým formacím:

My3.avi (Praha), neofolková kapela v obsazení trubka, perkuse, housle, baskytara a kytara, na Zahradě v premiéře. Nevsadili na písně, které jim vloni přinesly trojnásobný portovní úspěch. Divákům ještě sporadicky obsazené Kapličky zahráli a Honza Špalek zazpíval píseň Juppiter o všeobjímajících velitelích vesmíru a s rozletem Rozjedem se autem po polích (raději nenapodobovat, pozor na body!). Proložili je vlastními "lidovkami", baladou Janko a Katarína, v níž virbl dával tušit, co tragický osud milenecké dvojice způsobilo, a Vletílo ptáča do mojej fujáry v podání furiantského mužského sboru. Odehráli poctivě, snad jen obvyklá happy rytmická sekce Horecký - Výborný působila vážněji, než bývá zvykem. Kaluže (Pilníkov), pětičlenný rodinný podnik Paděrových a Pachlových, stále ještě nepočetnému publiku předvedl sebevědomý folk  místy nerezovského ražení s inspirací v jazzu, popu (reggae) i folklóru (čardáš) s ohromnou energií, který dává příležitost vyniknout zpěvu Jany Paděrové. V Nejšťastnějším kytaristovi jim vypomohl hostující Milan Jirout na elektrickou kytaru. Pupkáči (Lipník nad Bečvou), kvarteto hlásící se k trampskému odkazu, se zpívajícími Blankou Prudilovou a kytaristou Michalem Odložilíkem. Folktramp na swingovém základě s kontrabasem, foukačkou a texty ze života i s trochou nadhledu nebo nadsázky (Uši nacpané muzikou).

Načas (Praha), píši o nich již poněkolikáté, jsou to letošní vítězové interpretační TPorty. Ke známé soutěžní trojici písní (Žádnej sen, Tmavana, Mezi životem a smrtí) tentokrát přidali vokálně precizní hříčku Mám děravý necky z repertoáru Beatles, aby si vyhráli, a jak se ukázalo, Načas boduje nejen u odborných porot. Na Krtečcích skončili těsně bramboroví.

Gregor - Sedláček (Praha), v horkém poledním žánru možná udělali dramaturgickou chybu nasazením dvou prostředních písní vyžadujících soustředění. Blues na ramenou a Prkna co znamenají nebe,  obě samostatně silné a vroucné písně,  ovšem v těsném zá

Krtečka Redakce Folk & Country dostali Pupkáči

foto: Ivan Bllemby Krejza ©

Létající rabín (Prostějov) - již název dává tušit souvislost s židovskou hudbou. I na Zahradě vítězí image. Kapela v kostýmech  ­ bílé košile, černé kalhoty a vesty -  jak vystřižená z filmů o předválečné podkarpatské Rusi. Brilantní v interpretaci exoticky znějících melodií klezmeru, jak je nazývána hudba instrumentální i vokální, lidová i uměle vytvořená v židovském duchu.

V podstatě radostná muzika s podprahovým tušením tragického osudu Židů, v obsazení klarinet, flétna, akordeon, kytara (běžně se v ortodoxní židovské hudbě neužívá) a kontrabas. Kapela čtyř pánů a jedné slečny byla na Zahradě také nováčkem, ale existuje již pět let, na svém kontě má dvě CD a zahráli si židovskou kapelu  v německém filmu Poslední vlak (2006). Jana Šteflíčková (Praha) - profesionální herečka pražské Ypsilonky, vsadila na dramatický náboj písní. Jaké možnosti skýtá její pěvecká výbava ukázala například v písni Bréca, kde nejprve subreta ze 40-tých let 20. století pěje Ty lesovské stráně, aby zestárlým a vykřičeným hlasem na filmový život vzpomínala. Radůzu až příliš připomínala písní Vítr, šantánové prostředí  se pokusila vytvořit v písni Tango, mimochodem páté(!) v pořadí. Jana Šteflíčková je v projevu zajímavá, já mohu jen konstatovat, že bez kapely Kůň, se kterou ji znám, je vyznění písní poloviční.

Gajdošská muzika (Břeclav)- v jejímž obsazení se skutečně několikery gajdy vyskytují, hraje repertoár písní z oblasti dolního Podyjí a Pomoraví, Bob a Bobci (Křižanov u Hrobu) - energická kapela s trampfolkovými melodickými písničkami, kterou znám (jen letos jsem ji slyšela třikrát, a vždy se mi líbili), tedy dvě poslední soutěžní kapely už jsem na Kapličce sledovat nemohla, přecházela jsem za povinnostmi na další scénu.

Výsledky soutěže o Krtečky už znáte. Na jedné straně radost veliká, na straně druhé žádný smutek. Jak říká jeden můj známý: V muzice chce vyhrávat jen? ehm. Z rozhovorů s muzikanty vím, že na Zahradu přijeli hlavně lidem hrát.