10.07.2003 Lonští vítezové - odpolední pátecní program na Radnici (Jarda Síbrt) |
Soutěže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Druhá část pátečního odpoledne byla na scéně Radnice věnována recitálům loňských vítězů, tedy držitelů ceny krtečka. To je sám o sobě vcelku dobrý nápad, uvážíme-li, že si obrázek mohou udělat Ti, kteří Zahradu navštívili loni (srovnáním posunu kapel a písničkářů za jeden rok), i Ti, kteří v loňském roce festival navštívili. Program začal pochopitelným, půlhodinovým zpožděním (přídavky kapel z předchozího bloku), což mě mrzelo pouze z toho důvodu, že jsem doslova přiběhl ze zámku, kde ve výborné atmosféře probíhaly recitály písničkářů, kterým bych býval dal přednost před křtem desky Mošen.
Poté už však zahájila kaplická Exfanta, vokální skupina vedená kapelnicí Lenkou Menšíkovou. Pro tuto kapelu se toho loňským vítězstvím změnilo celkem dost, neboť za něj mohla ve vyšebrodském AV studiu natočit CD zdarma. Nabídky samozřejmě využila, a tak nové CD zdobí 14 spirituálů a renesančních písní. Spirituálem za doprovodu kytary začal i jejich recitál. Pak kytaru odložili a zpívali, vyjma poslední písně, už bez doprovodu. Vystoupení se postupně rozjíždělo k stále lepším výkonům. Vzhledem k tomu, že jsem Exfantu slyšel poprvé, tak nemohu srovnávat, ale přesto se mi zdálo, že o něco výš nad ostatní ční pěkně zabarvený hlas nejmladší členky kapely, Jany Perníkové. Velmi příjemný je i fakt, že spirituály, které Exfanta zpívá jsou povětšinou neoposlouchané. Ostravští Tempo di vlak, kteří se hlásí k trampské písni, předvedli v tomto duchu standardní výkon v tom dobrém, i v tom horším slova smyslu. V dobrém slova smyslu jde o slušně zahrané, šlapající písničky vlastní tvorby, které těžko někoho urazí a kapela se za ně nemusí stydět. V tom horším slova smyslu je však lze nahlédnout jako standardní i proto, že ničím nevybočují, v textech používají stále stejných atributů, nejsou hudebně ani textově ničím zvláštní. Diváci si je však rádi poslechli a ocenili je, včetně momentu, kdy praskla struna na kytaře, a tak zpěvačky vystřihly z voleje nezmarskou Dávno se známe. Pro mne nejpříjemnějším hudebním zážitkem odpoledne byla smršť jménem Acoustic Impact, kapela, jež dostává svému názvu. Není divu, že instrumentálně virtuózně zvládnutá hudba, postavená na souhře dvou akustických kytar (jedné s nylonovými a druhé s kovovými strunami), doplněné o perkuse a jazzový klavír, loňskou porotu při konkurzu "doslova posadila na zadek", jak prohlásil Jiří moravský Brabec. To se ovšem stalo nejen porotě konkurzu Zahrady, ale patrně i většině diváků, kteří se s těmito hudebníky setkali poprvé. Poměrně nepočetné a doposud spíše vlažné publikum to dalo jednoznačně znát svým ohlasem. Málokdy se totiž slyší a vidí, aby někdo suverénně přehrával tvorbu kytaristů Paco de Lucii, Al di Meoly a Johna McLaughlina, nebo hrál vlastní skladby v podobném stylu. Následující recitál Jeronýma Lešnera byl na letošní Zahradě jeho již několikátým vystoupením. Jeroným dorazil ze scény na zámku, kde krom vlastního vystoupení uváděl i recitály všech ostatních mladých písničkářů. Hned z počátku se přiznal k jisté přetíženosti, která se, bohužel, projevila i v jeho nasazení. Příliš povzbuzující nebylo ani to, že již začínal program na hlavní scéně a někteří diváci se tedy přesouvali tam. Přesto byly čtyři odehrané písně kytarově nadprůměrné, na což si už Jeronýmovo publikum téměř zvyklo a pohříchu spíše očekává výkony s vysoko nasazenou laťkou. Hraní za hlavou hned v prvním písni však vyznělo po výkonech Acoustic Impact poněkud tristně. Po lehkém přemlouvání si diváci mohli poslechnout již tradiční přídavek Rozbíjení džbánu.
Celý odpolednem provázel diváky i účinkující Mirek Ošanec, což bylo příjemné zvláště proto, že se proluky mezi programem nesnažil za každou cenu vyplnit povídáním o ničem a po uvedení podstatného dal divákům i vydechnout. Snad jediným nedostatkem bylo, že se za celou dobu nezmínil o tom, proč na scéně nevystoupili Matěj Rak a Šárka Burešová (nebyli uvedeni ani v programu), přestože patří k loňským držitelům krtečka a na letošní Zahradě je bylo možné potkat. Celé odpoledne pak už, mimo program, uzavřeli Jen tak tak, kteří kvůli problémům s dopravou nestačili dorazit na vystoupení v předešlém bloku. Podle jejich slov "veřejná zkouška" však nepostrádala radost z hraní, a tak si zpěvačky vybíraly své oblíbené písně a kapela jim vycházela vstříc. Většina lidí se však přesouvala do Amfiteátru, kde už téměř hodinu běžel hlavní program dne. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |