gototop
15.02.2007 Bezefšeho: s druhou deskou dál a výš (Tomáš Hrubý)    Tisk
Velké recenze

Bezefšeho: Rim pim pim
Rosa, 2006, celkový čas 43:21.

Jedna z nejslibnějších mladých kapel v žánru: líbí se hudebním publicistům a naláká diváky. Objíždí festivaly (jeden sama pořádá) a neštítí se ani těch soutěžních (a daří se jí na nich). Umí zazpívat náročný šestihlas a předvést zábavnou show. A je nesmírně pracovitá: jen málo přes dva roky po svém prvním albu Libo-li? přichází s druhou deskou. Je možné tak rychle překonat vydařenou prvotinu? Není to přece jen brzy?

Zejména na sólových výkonech jednotlivých muzikantů se ukazuje, že se během zmiňovaných dvou let nezahálelo. Pověst pěvecké kapelní jedničky potvrdila Radka Geigerová, jen bez altové polohy, o kterou se snaží v úvodní skladbě Pět minut, bych se obešel. Určitě pokročil Petr Beleš, podařilo se mu svůj tenor "přibrousit", trochu ozvláštnit a v některých momentech (Sám a sám, Můra) je opravdu strhující. Výtečně znějí ostatně všichni vokální sólisté, na čemž má značný podíl i správná volba zpěváka pro ten který kousek. V tomto směru nejvíc vyniká stylově sladký Vlastimil Marušák "v kůži Oldřicha Nového" (Děkuji, bylo to krásné) a temně lesklý alt Hanky Jansové (Na popel). Co se stále dokonalého sborového zpívání týče, chtěl bych upozornit na asi už dostatečně provařenou titulku o dvou trabantech, v které ale na rozdíl od live zpívání může posluchač zřetelně rozumět textu a místo "slitiny" si vychutnat každý hlas zvlášť. Pokud jste snad měli pocit, že je to taková vlezlá pakárna, kterou kapela porodila někde Na růžku po zavíračce, pochutnejte si teď na sofistikovaném aranžování i zpívání.

Kapela nespala ani co se týče nástrojů: vynikající kontrabasista Zdenál Mňuk dostal tentokrát příležitost blýsknout se hned dvěma nadupanými sóly (Můra, Na popel), stále větší důležitost rytmiky se projevuje mnohem širším zapojením bicích Johna Sedláčka. Kapelník Michal Miklánek tentokrát často sahal po elektrické kytaře, převážně kvůli úzkému jazzovému zvuku, ale perfektně zahrál i rockový nářez (Komár); kytara je tu opravdu na úrovni. Vlasta Timil Marušák rozšířil instrumentář kapely o čtyřikrát využitý tenorsaxofon, užitečný je akordeon Hanky Jansové, i když hraje třeba jen pár tónů. To všechno jsou důležité detaily. A celek díky nim pokročil o pěkný kus dál; pusťme si téměř kteroukoliv skladbu, je to tam.

Jenže důležitější než technická vyspělost, dokonalejší timing, feeling, větší našlapanost - by přece jen měly být písničky. Hlavní posun je jasný: na album Rim pim pim už by si asi kapela slogan z minulé desky "Spirituály všech zemí?" nenapsala. Spirituály jsou na čtrnáctipísničkovém albu jen čtyři: Vím to pane, Jordán, Vozíček a Dál se koulí. (Posledně jmenovaná je acapellovka a není to vlastně žádná novinka, protože ji Bezefšeho - samozřejmě v jiné sestavě - nazpívali už před 7 lety na svůj demáček). Zcela zmizely pokusy o "vlastní autorské spirituály", kterých pár na albu Libo-li najdeme, zůstaly písně více či méně ovoněné latinou (Pět minut, Na popel). Díra v repertoáru byla zaplněna náklonností k swingu a jazzu, která byla slyšitelná už minule, ale tentokrát se jedná o většinu repertoáru, pokud započítáme vše od lehkého jazzfolku (Ráno) po klasický velkokapelový swing, ovšemže krásně přepsaný (Můra). Do této škatulky patří i již zmíněný šlágr z filmu Kristián a zhudebněná báseň Václava Hraběte Déšť. Závěrečný Komár stojí určitě taky za zmínku: Bezefšeho předvádějí, že by klidně mohli působit jako vokální sekce v libovolné rockové opeře. Pokud jste naživo nad nářezem "komáre, žer mě celou noc" pokrčili rameny, vězte, že se jedná o další kousek, který je z desky podstatně lepší. Tentokrát díky hostům - Janu Maxiánovi na hammondky a piáno a Michalu Uhlířovi, který opatřil zvuk dechové sekce - a díky aranžérovi, který všechny ty nástroje hrající velmi razantně a přitom vzdušně srovnal.

Texty napsal až na několik výjimek (Zbyněk Lála: Sám a sám) a spoluautorství Michal Mikloň Miklánek. I on se od minule zlepšil: dříve častý souboj přízvuků zmizel. Nadále ho lze chválit za absenci tuctových a odrbaných rýmů. Otázkou je, jestli se nám některý jeho text zaryje patřičně do paměti. Ale když ne celý text, kousky určitě: "snadné je sebrat se a jít/málo se nosívá sebrat se a zůstat" - to je povedené, že?

Asi jste z předchozího čtení poznali, že spirituály a la Bezefšeho z celého jejich repertoáru miluji nejvíc a že želím jejich mizení. Tu je ale můj zcela subjektivní názor. Objektivně vzato, Bezefšeho jsou nezpochybnitelně zase o kus dál a splnili nároky kladené na druhou desku jako "album, které rozhodne". Trochu problematičtější by ovšem bylo, pokud by za předvedeným žánrovým posunem byla repertoárová nouze. Držme jim tedy palce: jak asi dopadne další album - už bez Johna Sedláčka? V jejich případě bude asi spíš "rozhodovat" až číslo tři. Ale nemějme strach: sjedeme-li očima nahoru, zjistíme, že se jedná o jednu z nejslibnějších kapel v žánru?


Sdílet na...
Kam dál?

» Ozvěny festivalu Zahrada (Michal Jupp Konečný)

» Konec léta na Střeláku (Školník)

» Bezefšeho s Mraky baref (Džexna)

» Objevy z Okolo Třeboně zahrají V Českém rozhlase (FOLKtime.cz)

» Bezefšeho - první 4... (Šaolín)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Kuba H.  - Re: Bezefšeho: s druhou deskou dál a výš   |84.244.121.xxx |24.02.2007 15:57:00
Nemyslím si, že by mely kapely se svými deskami postupovat nekam dál a výš. Byl Ag Flek se svou první deskou kvalitativne jinde než s Dohrála hudba? To, co kapela udelá, by mela být proste dobrá deska...Proto me prijde ten název trochu neštastný. Trochu jsem si zakazoval stát se opetovne clovekem poukazujícím na funkci textu v písni, ale po prectení nekterých recenzí na serveru ifolk už me ta opatrnost docela prešla (dozvedel jsem se tam, jak je to špatné s Ester Kocickovou nebo Petrou Šanclovou atd)..práve textová stránka písní mi u Bezefšeho casto drhne. Zdá se mi že se na textech má pracovat déle nebo cekat na nápad, tak aby napr. vtipné veci byly opravdu vtipné (mne se takovou nezdá být napríklad titulní song, vzoru na podobný styl písne lze jiste pro srovnání najít dost) a aby písne neznely kostrbate a aby mi neprišly volající po vetších nápadech. Co se týce vokálu, má pro me kapela Bezefšeho sice dobrý šestihlas, a v tomto smeru chápu srovnávání s legendou Spirituálu kvintet, ale v individualitách jsou hlasy již o nejaký ten stupínek slabší, nekteré i v urcitých mítech nepríjemné pro ucho. Tolik jeden názor jednoho rypáka
Kuba H.  - Re: Bezefšeho: s druhou deskou dál a výš   |84.244.121.xxx |24.02.2007 23:12:00
Jak je u me tradicní, doplním že kvality Bezefšeho v mnoha ohledech uznávám, aby nedošlo k domnení, že si nevšímám dobrých vecí. Ale zase jsem hledal slabší stránku...a tou jsou pro mne slova, která podle mne nejsou špatná, ale ani ne odpovídající pozici na špicce folkové scény
-toh-  - Re: Bezefšeho: s druhou deskou dál a výš   |85.160.154.xxx |03.03.2007 12:47:00
Dál a výš: urcite už jsem v živote cetl radu lepších titulku, nekteré z nich jsem dokonce napsal já. Ale prece jen: každý by se prece mel snažit smerovat dál a výš (v cemkoli), prestože se nakonec treba potácí úplne jinam (a zas tak moc to treba nemusí vadit). Proste kapela by se asi mela zlepšovat a navíc ješte platí jakási (treba nicím nepodložená) shoda, že druhá deska ukazuje, jestli ta první byla jenom náhodná "trefa se zavrenýma ocima", nebo jestli mužeme s dotycnými umelci nadále pocítat a ocekávat od nich velké ciny. S AG Flekem to není úplne dobrý príklad, protože v case jejich prvních desek toto pravidlo asi ješte príliš neplatilo a taky obe první desky nahráli natolik ruzné dve kapely (nemyslím jen personálne), že se opravdu težko porovnává. (Jestli to nekoho zajímá, tak mne se víc líbí Dohrála hudba, ale porovnávám dve úžasná, desetihvezdicková alba...) K tvrzení, že Bezefšeho nemá dobré texty: existuje sice jakýsi mýtus, že ve folku je text vším a ostatní jen jakousi neduležitou omáckou. Není tomu tak. Je mnoho složek celkového projevu a každý umelec "nasazuje do hlavní souteže" jinou a podle ní by mel být hodnocen. Jinak bychom jako špatné mohli snadno odpískat Druhou trávu, protože nemá žádné zvláštní sbory, nebo Karla Kryla, protože hrál steží prumerne na kytaru. Myslím, že stací, aby žádná složka nebyla tak špatná, aby "drhla o zem" a stahovala príslušného umelce do pekel, a soucasne aby byla aspon jedna natolik hvezdná, že ho nese "dál a výš". Vše ostatní se muže vznášet nekde mírne nad zemí. A rozhodne si nemyslím, že texty Bezefšeho jsou špatné, iritující, vycuhující z jinak výrazne lepšího celku. Zminoval jsem, že se texty od minule zlepšily: ale to jsem myslel ciste po formální stránce. Na první desce bylo pár hádajících se prízvuku, které zmizely. Na druhou stranu, obdivoval jsem, jak byly napsány texty rady spirituálu z prvního alba: to je hodne težké dobre udelat. Ty ted cástecne taky zmizely, cástecne jsou méne zajímavé. Ale i na desce Rim pim pim jsou texty, které na me pusobí silne: urcite ten, z kterého jsem citoval ­ Pet minut, nebo treba Bláhový sliby. Naproti tomu, nijak zvláštní je napríklad Sám a sám. Uvádet jako príklad špatného textu Rim pim pim mi pripadá zcestné: to není song, kde jde o hluboký existenciální text. Zde bylo zadání na prevzatou muziku jednoznacné: složit ptákovinu, se kterou by mohl pracovat divoce strukturovaný šestihlas. Myslím, že v kategorii ptákovina to ale vubec není špatná vec, ta základní myšlenka je prece milá (nebo to prijde jenom mne, jako ex-trabantistovi?), je tam pár pekných sloganu a rytmicky to velmi funguje. Jediné, co mne vždycky vadilo, že naživo s tím kapela po zvukové stránce zpravidla zápasila, všechny ty hlasy se trochu hádaly a nebylo jim rozumet. Ale to do recenze desky nepatrí, že? (Na desce je mnohem vetší ptákovina pres text - Komár, který mi presto neprijde špatný.)
Co se týce tvrzení o šestihlasu a sólových hlasech, sám jsem to kdysi, Kubo, napsal podobne. Akorát mám pocit, že už je dnes kapela o hodne dál. Radka Geigerová by s klidem mohla zpívat i s tím zminovaným Spirituál kvintetem, má na to barvu i techniku. I ostatní se mi líbí stále víc, ale o tom jsem už psal. Rozhodne mi tam nikdo nepripadá nepríjemný pro ucho.
A nakonec, psal jsem že B. je jedna z nejslibnejších mladých kapel v žánru, nikoli, že má "pozici na špicce folkové scény". To asi opravdu ješte ne, aspon pokud si tu špicku definujeme dostatecne úzkou. To se bude muset ješte chvíli zlepšovat, treba i v textech...
Kubo, díky za nezvykle klidnou a smysluplnou diskusi. Škoda, že jsme oba reagovali tak pomalu, že si to asi nikdo neprecte...
Prouza  - Re: Bezefšeho: s druhou deskou dál a výš   |86.49.13.xxx |21.06.2007 01:01:00
Me tahle deska strašne potešila tím, kolik radosti a energie v ní je. Spolu s Žambochy nejotácenejší CD roku 2006 v mém prehrávaci:-

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."