FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Proč Äl Jawala zahajovala?

Letos Zahradě opět slušel zahraniční host. Tentokrát šlo o nejlepší německou skupinu hrající world music. Äl Jawala naplnila očekávání naprosto spolehlivě. Živá, hutná, a kdyby mi to šlo přes klávesnici, napsal bych i, ukázková world music podaná strhujícím způsobem, zatahující diváky do hry. Skvělé proti sobě jdoucí i doplňující se saxofony, didgeridoo. Dokonalé vystoupení. Škoda jen, že nebylo pro diváky. Postavit nejzajímavějšího hosta letošní Zahrady do prvního večerního koncertu na úvod od 18 hodin, kdy se amfiteátr teprve velmi pomalu zaplňuje, mělo za cíl pravděpodobně omezit dlouhou pauzu na nazvučení, nicméně věřím, že na výkon, který skupina předvedla, by si diváci rádi počkali. Tento dramaturgický tah považuji za velkou chybu a neštěstí pro všechny.

Přívětivá zahradní tvář

Po letošním roce si troufnu tvrdit, že Zahrada je jedním z našich nejlépe připravených festivalů z pohledu nového diváka. Na pravidelně uveřejňované informace z webu folkcountry.cz jsme si zvykli, co se však výrazně za poslední roky zlepšilo, je značení nejen v Náměšti samotné (od autobusu, od nádraží, mezi scénami), ale třeba už i před olomouckým hlavním nádražím. Zahradní Zpravodaj FC informuje o všech důležitých skutečnostech a přináší i vložený kompletní program. Letos měl jen jedinou drobnou chybku, uváděl souhrn moderátorů všech scén, ovšem ten loňský. A tak snad poslední záležitost, kterou by každý divák jistě přivítal, je jednoduchý informační panel s aktuální situací na jednotlivých scénách. Dochází ke změnám, skluzům a vzhledem k odlehlosti scény Radnice ke zbytečnému přebíhání, pokud tedy chcete slyšet vybrané interprety. Jednoduchá aktualizovaná tabule u každé ze tří denních scén je jistě lehce zvládnutelnou záležitostí.

Peter, Paul & Mary v Náměšti

Vlastně to je úplně obyčejný nápad. A ty mnohdy bývají geniální. Stejně jako byla interpretace písniček tria PPM. Peter Yarow, Paul Stokey a Mary Traversová po čtyřiceti letech jsou stále platným měřítkem kvality a prosté geniálnosti. A ačkoliv slavné trio samozřejmě pozvání na Zahradu nedostalo, tak čtvrteční odpolední pořad na Zámku Hold legendě PPM se stal připomenutím důstojným. Seznam našich folkových i trampských skupin, v jejichž repertoáru se některá z písniček PPM objevila, by zabral dost prostoru. Kromě Stráníků, jejichž pozice je neotřesitelná a bez nichž si takový pořad nedovedu představit, se představilo olomoucké Domino a Epy de Mye. Pořadem provázel s vtipem Míra Ošanec. Nevadila ani angličtina s mírným moravským přízvukem Domina, ani drobné chybičky u Epy de Mye, která hrála naplno jako vždy. O tom nepochybně tento koncert nebyl. Původně jsem zašel na Zámek jen na skok, ale se spoustou dalších diváků, kteří se už do sálku nenatlačili jsem si za okny vychutnal celý koncert. Měl švih, spád, nechybělo společné zpívání, verze originální, upravené, s texty anglickými i českými. Při závěrečném společném zpěvu všech přítomných se přidal i zvukař a nikomu se odejít nechtělo?Nejpříjemnější koncert Zahrady 2008 bych napsal.

Chtějí diváci více modré trávy?

Překvapilo mě hlasování diváků, které vyneslo plzeňskou modrou skupinu BlueGate k zisku Krtka. Ne snad, že bych se domníval, že na to kapela nemá, právě naopak. Blue Gate už nějaký ten rok je o kus dál, než řada kolegů v soutěži. Bral bych každopádně divácké hlasy pro jedinou bluegrassovou kapelu v soutěži i na celé Zahradě (nepočítám-li blízký Cop a Druhou trávu) jako vzkaz pořadatelům. Trochu modré odpoledne by se jistě opět mohlo stát slušně navštíveným a úspěšným programem. A třeba by stálo za to i na Zahradě ukázat, že v tomhle žánru nemáme jen manžele Leichtovy a Roberta Křesťana, i když se to tak po několika posledních letech může zdát.

Překvapení ne, ale hezká tečka ano

Slibované překvapení, aneb závěr posledního zahradního koncertu, tak úplně překvapením ani být nemohl. Několikrát ohlašovaná výzva divákům k donesení hudebních nástrojů do hlediště napověděla víc než dost. Nástrojů jsem moc nezahlédl, ale hlasů znělo nad amfiteátrem nepočítaně. Volné sdružení muzikantů, pracovně pojmenované Stráníkovy děti, se své role zhostilo dokonale. A až objevíte tváře jednotlivých muzikantů (nepamatujete-li si je) na fotografiích, vězte, že právě tohle jsou ti, pro které se radost z hraní neproměnila v džob a řemeslo. A jestli se vám s nimi zpívalo příjemně, tak jako nám, potěší je to víc, než cokoliv jiného.

Opožděná Kaplička

Páteční a sobotní koncerty u Kapličky získaly velké skluzy asi zřejmě nějakou chybkou nabité dramaturgie. Možná méně by bylo více, tak jako se to projevilo v soutěži o Krtky, kdy snížení počtu interpretů vedlo k bezproblémovému dodržování časového plánu. Celé by to asi tolik nevadilo, kdyby ovšem zpoždění nebylo tak velké, až došlo k vzájemnému překrývání hlavního programu v amfiteátu se závěrečnými recitály u Kapličky.