FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(nad knihou Přemysla Ruta: Hovory, nejen o hudbě)

V přemíře knižních titulů patří k populárním různé druhy rozhovorů a povídání, zejména o veselých příhodách tzv. celebrit. Existuje řada kompilátů složených z časopiseckých článků s titulkem, že teď to bude o slavném člověku „doopravdy ono“. Nad takovou makulaturou se po vyplacení honoráře „sepisovateli“ zavře voda, v nejlepším případě na knihu padá prach v obchodě s levnými knihami.
Jsou však knihy, které zazáří a zaujmou. Podmínkou je, že ten, kdo vede rozhovor, je osobou znalou a souznělou s protistranou a druhá strana je skutečnou osobností.
Poměrně útlá kniha nese název Hovory, nejen o hudbě a je rozhovorem Přemysla Ruta s Jiřím Pavlicou. Zajímavé je, že základ knihy tvoří otázky a odpovědi na bázi e-mailů, když teprve po dokončení se oba autoři sešli a knihu dokončili. Přes uvedenou metodu působí kniha velmi živě. Přemysl Rut, jen o rok mladší než Pavlica, se s dotázaným poprvé setkal v „exilu“ Malé scény Slováckého divadla v Uherském Hradišti v roce 1980, tedy vpravdě v „mateřském přístavu“ Jiřího Pavlici. Všestranně hudebně vzdělaný Rut je podle mého soudu tou pravou osobou k vedení rozhovoru s Pavlicou. Jiří Pavlica, po moravsku představovaný jako Jura, je všestrannou osobností. Občas se setkávám s tím, že je „strážci hudebního Grálu“ nazýván ničitelem moravského folkloru. Na uvedenou invektivu Pavlica na řadě míst v knize reaguje, věcně a kultivovaně, na rozdíl od vášnivých diskutérů. Otázkou především je, co je tím pravým folklórem, tím od kořenů? Pavlica stručně vysvětluje, že dnešní nástrojová sestava těch pravých a jediných lidových kapel ze Slovácka se vytvořila až v průběhu dvacátého století a kde jsou tedy ony pravé kořeny? Pavlica není „pouze“ primášem kapely Hradišťan, kterým se stal ve věku, kde mnozí teprve hledají svou cestu. Pavlica je vpravdě hledač. Jistě jsou stále takoví, kteří všechny písně na prvním LP Hradišťanu pod vedením Pavlicovým s názvem Vojna u Slavkova, pokládají jen za původní upravené lidové písně a netuší, že hudba - to je Pavlica. Pavlica zhudebněním mnoha básní Jana Skácela pomohl objevit řadě lidí tohoto básníka. Rut v rozhovoru poznamenal, že jej Skácel tolik nikdy neoslovil jako například Seifert, ale teprve zhudebnění Skácelových veršů Pavlicou u něj prestiž Skácela pozdvihlo. Pavlica, jako „mnohoobročník“, bez pejorativního zvuku tohoto slova, spojoval dohromady nespojitelné: vznikly zdánlivě neuvěřitelné symbiózy – například s Japoncem Yaz - Kazem či Jihoafričanem Dizu Plaatjijesem, nebo naopak zcela logické spojení s Vlastou Redlem v Redlově éře kapely AG Flek. Folkaři jistě pamatují první vystoupení Hradišťanu na Portě a dnes si neumím představit větší hudební festival bez přídavkové Modlitby za vodu. K dalším Pavlicovým aktivitám připočteme jeho záslužnou práci pro děti (jeho děti Martina a Marek jsou jistě vděčnými posluchači), tvorbu scénické hudby pro divadlo či spolupráci s tělesy z oblasti vážné hudby a jazzu. Pavlica je proto pro mě představitel osobnosti bortící hloupé škatulky a shazující šupiny z očí. V jedné odpovědi Pavlica říká: „Když hraješ živým lidem, vždycky se muzice projeví i to, co mají na srdci oni. Pokud tomu začneš vycházet vstříc příliš, skončíš v podbízivosti. Pokud se rozhodneš neuhnout ani o krok, můžeš taky zůstat v sále sám.“
V závěru knihy mě napadlo, že stejně dobrou knihu obsahující rozhovor by si zasloužil i Přemysl Rut.

(Přemysl Rut/Jiří Pavlica - Hovory, nejen o hudbě. Vydalo Nakladatelství Vyšehrad, cena 258 Kč)