FOLKtime - Vaše brána do světa folku

První naše setkání se uskutečnilo díky Slabochovi Benovi. Hulákali jsme tu písničku na pionýrském táboře a netušili, že nějaký Kapitán Kid vůbec existuje, a když jsme jeho jméno objevili ve zpěvníku, bylo nám stejně blízké asi jako Old Shatterhand.
První opravdové setkání přišlo vlastně hodně pozdě. Opravdové setkání, tím nemyslím jen poslech koncertu nebo krátký pozdrav. Přijeli jsme tehdy dávat dohromady Portýra na plzeňskou Portu a Kid se ke mně přihlásil v redakci vlastně sám. Mohu-li to tak napsat, padli jsme si do oka vzájemně. A zažili od té doby pár historek, jejichž zveřejnění mi přijde smysluplnější než statistiky a výčty obsáhlého Kidova díla.
Kid pohodlně usazený v redakční sesli zbystřil uchem odkudsi z venku do redakce doléhající hudební hlahol, zamyslel se a vypálil dotaz: „Odkud to hulákám?“
Když o něco později živly řádily a ze dveří začal na podlahu padat proud vody, věren svému titulu zavelel hlasem nejvýše postaveného muže na Titaniku: „Vodotěsné přepážky uzavřít!“
Na jeden z tehdy ještě občasných večerů v Trojické zval plakát neprozřetelně: Po koncertu proběhne autogramiáda knih a nosičů Kapitána Kida. Nezaváhali jsme, založili Klub nosičů Kapitána Kida a Kida z pódia na židli odnesli na autogramiádu.
Když jsme se chystali na vandr do Tiských stěn, stavili jsme se za Kidem. Než k návštěvě došlo, projevil mírnou obavu, zda trefíme. Uklidnil jsem ho, že na satelitním snímku šipka míří na jeho dům přesně. Radostná odpověď přišla vzápětí: „Jo, je to tam, vidím tam i novej poklop na žumpě!“
Seděli jsme s Kidem, pili kávu, povídali si o deskách a o životě, o pitomostech i věcech podstatnějších a vůbec mě nenapadlo vytáhnout foťák a otrávit si moc krásný setkání. Stejně ty obrázky mám uvnitř uložený nejlíp jak to jde.
V posledním rozhovoru, který jsme už dávali dohromady mailovou cestou si dovolím zkopírovat jednu ze závěrečných odpovědí:
Je něco, co by sis v životě chtěl splnit, na co dosáhnout, co vytvořit?
Chtěl bych napsat knihu, která by byla lepší než všechny, co jsem dosud napsal. Obávám se, že na víc už mi nezbývá čas. Třeba na tu symfonii…

Kide, ahoj