Na letní festivalovou sezónu se vždy těším, i když, pravda, poslední léta mé oblíbené festivaly trochu flákám. Těším se na nové písně, nové zážitky a v neposlední řadě také na spoustu kamarádů, které jen tak nepotkám. A to nejen z řad muzikantů, ale také na ty, co nejsou tolik vidět, ale o to více je vidět jejich odvedená práce. A je zajímavé, že mnoho festivalů lemují ty samé tváře, a to ne na pódiu a ve vedení festivalů, ale těch „nejposlednějších“. Lidí, co celý festival postaví, po dobu festivalu jsou k dispozici na kasách, v zákulisí nebo třeba i k vynášení odpadků.
Je to velmi zajímavý úkaz a tento jev „postihuje“ pár festivalů u nás. Ti lidé si říkají Zahradníci a tvoří takovou malou festivalovou „mafii“. Děti, jež po smrti své festivalové matky byly jako ovce bez pastýře a které mohu směle nazvat profesionálními pořadateli. Jsou vycepovaní z Náměště, kde jim vládla Niki, která vždy dokázala své podřízené nadchnout tak, aby festival považovali za svůj a udělali pro něj cokoliv. Vědí, že na nich festival stojí a padá, a to od prvního postaveného stanu na začátku až po poslední vyhozený odpadek na konci. Jsou to lidé, které v podstatě ani už nebaví být na festivalu coby řadový divák – baví je pohled do zákulisí a práce okolo festivalu.
Není se co divit. Na Zahradě nás byly (přesné číslo nevím) desítky, pořadatelů, kteří jezdili pomáhat v podstatě za jídlo, něco na sebe a také za to, že jsme si mohli festival prožít. Málokdy byl problém vidět na pódiu svého oblíbence. Já osobně jsem za pět dní v Náměšti naspal dohromady cca 8 hodin, byla škoda spát. Odkroutit si více či méně náročnou šichtu a šup do víru festivalu. Popovídat s kamarády, nebo jen tak korzovat mezi scénami… a večer ke stánku s medovinou, k Furchovi, ke Kapličce nebo u infostánku… prostě někde najít bandu muzikantů a přidat se k nim. Sessiony končily k ránu, tak hurá na snídani, trocha spánku (když se zadařilo) a vše znovu. Poslední noc se jela durch – ráno nás čekal „jen“ úklid areálu a pak cesta domů. To vše s bandou stejně naladěných lidí. Nu, návrat do civilizace byl potom vždy tvrdý, ale třeba mě těch pár dní nabilo muzikantsko - lidské baterky takřka na celý rok.
Někteří si časem vytvořili doma „svůj“ festival, někteří prostě jezdit přestali, někteří se stali základními kameny již existujících festivalů. A na těchto festivalech si navzájem jezdíme dělat „podrždráty“ a „šéfy“, navzájem si radíme, co vylepšit. A je takovou tichou pravdou, že na málokoho se může pořadatel festivalu spolehnout tak, jako na Zahradníky. Vědí totiž, že na nich festival stojí a s nimi padá. Sdílet na...
|
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...