FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(K nedožitému jubileu Serge Gainsbourga)

Francie je země, která člověka nutí po první návštěvě se stále vracet a objevovat. Paříž nemá příliš mnoho kopců, ale na jedné z mála vyvýšenin, uprostřed moderních staveb, leží hřbitov Montparnasse. Mezi několika hroby slavných je jeden, na němž leží řada lístků pařížského metra. V hrobě od března 1991 odpočívá Serge Gainsbourg, o němž francouzský prezident Mitterand řekl: "Byl naším Baudelairem, naším Appolinairem."

Kdo vlastně byl ten muž s lístky z metra na hrobě?
V Praze nedávno vystoupila herečka a zpěvačka Jane Birkin. Jako přítelkyně a později žena Gainsbourga s ním v roce 1969 nazpívala jeho píseň Je t´aime.moi plus s erotickými a orgastickými vzdechy. Původně byla píseň natočená s Brigitte Bardott. Proti písni protestoval tehdy Vatikán. Myslím, že většina z mé generace tu píseň zná. Ale co víme více o jejím autorovi?
Gainsbourg se původně jmenoval Lucien Ginsburg. Jeho rodiče emigrovali v roce 1919 před bolševiky do Francie. Žili v Marseille, ale pak se přestěhovali do Paříže, kde se jim 2. dubna 1928 v Rue de la Chine ve dvacátém okrese narodil syn Lucien. Jeho otec Joseph byl klavíristou. Lucien prožíval hezké dětství, jenže pak přišla válka a celá rodina musela nosit žluté hvězdy. K hrůzám války patří i transporty ze sběrného tábora Drancy, předměstí Paříže, přímo do Osvětimi. Ginsburgovi se dostali do části Francie původně neokupované Němci, tam se ukrývali a válku přežili. Lucien studoval po válce výtvarné umění a chtěl se stát malířem. Jenže v roce 1955 účinkoval jako pianista v kabaretu Madame Artur´s na Pigalle. V roce 1956 Lucien potkává Borise Viana v kabaretu La Fontaine des Quatre Saisons vedeného Pierrem Prevertem. Lucien mění křestní jméno na Serge, protože jak později prohlásí, "Lucien je jako pro kadeřnického učně" a příjmení mění na více pařížsky znějící Gainsbourg. Vystupuje jako klavírista nebo kytarista v kabaretu na Palais Royal. Doprovází tamější hvězdu Michéle Arnaud. Jeho první slavná píseň nese název Le Poinconneur des Lilas. Popisuje jeden den muže, který pasažérům v pařížském metru děruje lístky. Muž díky monotónní práci touží udělat si díru do hlavy a být v jiné pohřben. Tajemství lístků z metra na Gainsbourgově hrobě je tedy odhaleno.

V roce 1965 vítězí mladičká francouzská zpěvačka France Gall v Lucemburské písňové soutěži s Gainsourgovou písní Poupée de ciré, poupée de son (Vosková loutka). Další známá píseň Les Sucettes (Lízátko), opět pro ni, vyvolala ve Francii skandál. Píseň byla zcela jednoznačným dvojsmyslem o orálním sexu a několik let se ve Francii nehrála. Gainsbourg psal nejen pro France Gall, ale například i pro známou Francoise Hardy a především později proslavil britskou zpěvačku Petulu Clark. V roce 1969 proslavila Gainsbourga již zmíněná J t´aime.moi non plus (Miluju tě, já tebe ne). I ve Francii tehdy cenzura tlumila erotické zvuky a v tehdejším Československu se veřejně nehrála.

V sedmdesátých letech vycházejí další alba jako Historie de Melody Nelson (1971), Rock around the Bunker (1975) s černým humorem popisujícím válečnou dobu, kdy lidé jako Gainsbourg nosili žluté hvězdy. O rok později vychází album L´Homme a téte de chau (Muž s hlavou jako hlávka zelí), kde se vrátil k rockovému zvuku šedesátých let. Na Jamajce pak natáčí dvě alba s jednou písní ve verzi francouzské hymny.

S Jane Birkin, s ženou s níž žil od jejích 19 let a měl dceru Charlotte, se rozešel po 13 letech. Gainsbourg se v osmdesátých letech minulého století stal kontroverzní hvězdou televizní stanice French TV. Na jevišti byl ale často opilý a neoholený. Na známou Whitney Houston křičel do davu, že ji chce "fuck", na zpěvačku Catherine Ringem křičel, že není nic jiného než kurva a ona mu vše vrátila větou: "Podívej se na sebe, jsi starý alkoholik, kdysi jsem tě obdivovala, ale dnes jsi starý odporný parazit." Dovedete si představit takový dialog například na ČT1? Natáčí album Love on the Beat, plné elektronické hudby a textů se sexuálními tématy. Jeho poslední studiové album nese název You´re Under Arrest s prvky hip hop stylu. Se svou dcerou Charlottou nazpíval píseň Lemon Incest. Měl rád slovní hříčky. Francouzsky se citronová kůra řekne "un zeste de citron".

Kromě alb složil hudbu ke čtyřiceti filmům, čtyři filmy režíroval. Umírá 2 března 1991 na infarkt. Pro Francouze je legendou, jeho hudební styly mají mnoho podob. Jeho hudební dílo lze přirovnat i k pop artu výtvarníka Andy Warhola. Francie je nádherná země a je škoda, že se nám od doby před 2. světovou válkou vzdálila. V případě Gainsbourga, stejně jako u Vladimíra Vysockého, jsou důležitou složkou jeho písní slova. Ale i pro toho, kdo krásnou francouzštinu neovládá, zní jeho slova lahodně.

Bohužel, nikdy jsem Serge Gainsbourga živého neviděl. Znám jeho hlas a tvář jen z videonahrávek, zpočátku černobílých. Tento malý hubený muž s výrazným nosem a věčnou cigaretou z černého tabáku v ruce měl obrovské charisma.

První den po letošním Aprílu by mu bylo 80 let.