gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

24.11.2008 Když folkaři psali dějiny (Petr Náhlík ­ Vokoun)    PDF Tisk Email
Zajímavosti

"Čím víc o folku budeme mluvit, tím spíš si pojem folk začneme rozšiřovat a zároveň se pohádáme, kdo do této sféry patří a kdo ne. Vladimír Mišík? Ale to je přece rocker! Michal Tučný? Ale to byl přece český kovboj! Ponechme si hranice otevřené, prostupné. Není důležité, kdo byl více či méně folkový. Vždyť král českých písničkářů Karel Kryl sbíral zkušenosti i v trampské osadě Zlatý klíč, kde se potkal s legendárními bratry Ryvolovými. A na festivalu Porta, jemuž se budeme podrobněji věnovat, slovo folk zpočátku sloužilo jako "odpadkový koš" pro vše, co nebylo trampskou nebo country písní. O folku se nejvíc dozvíme z příběhu, který se k této hudbě vázal v 80. letech. Na scénu tehdy vstoupila silná generace písničkářů - Jaromír Nohavica, Karel Plíhal, Pavel Dobeš, Slávek Janoušek, Vlasta Redl, Robert Křesťan a další. Spolu s ostatními vyvolali vlnu, která je přerostla a šplouchla mnohem dál, než kam obvykle sahá hudba."                         

Vladimír Vlasák, v úvodní kapitole knihy FOLKAŘI, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějinyVladimír Vlasák na ilustr. snímku

Už pětadvacet let nemám televizi, a tak její hudební pořady nebudu komentovat. Je nutné ale popravdě přiznat, že o zmapování dějin folku či bigbítu se alespoň jednou pokusila. Nicméně jedna vlaštovka jaro nedělá. Běžná programová schémata ukazují, že TV má jiné hudební priority. Pokud by člověk neposlouchal "menšinové" rozhlasové stanice, nebo pořady Jiřího Černého či Mirka Černého ve veřejnoprávním rozhlase, měl by pocit, že se za posledních 20 let hudební vkus zase tolik nezměnil.

O zmapování jazzu a populární hudby se zasloužil ve svých knihách Lubomír Dorůžka, a to včetně počátků trampské písně a folku. První knihu o dějinách Porty napsali Ivan Doležal a Milda Jakub Langer - poprvé v letech osmdesátých jako seriál pro časopis Gramorevue, o dvacet let později i knižně. Jak v samizdatu, tak po roce 1990 knižně vyšla i řada portrétů písničkářů, či sborníků jejich textů.

Vladimír Vlasák ve své knize FOLKAŘI zachycuje fenomén folku v kontextu dobových událostí a dává nahlédnout i do zákulisí a souvislostí folkového dění osmdesátých let XX. století. Odhaluje i kořeny folku sahající do 60. let - návštěva Pete Seegera v Praze, vznik sdružení Šafrán, osudy Karla Kryla, Jaroslava Hutky a dalších exulantů v 70. letech, ale také počátky festivalu Porta, včetně trampských kořenů a vzájemného ovlivnění trampského a portovního dění? včetně klíčové role trampské hudby a písničkářů Mikiho a Wabiho Ryvoly či Kapitána Kida.

Vladimír Vlasák se soustředí na osmdesátá léta, kdy Porta zažívala svůj vzestup a vrchol a folkaři získali vliv na společenské dění. Speciálně Portě, jejím začátkům i vzestupu, je věnovaná nejdelší kapitola. Kniha je koncipována jako příběh folku v 80. letech a kromě písničkářů v ní hraje důležitou roli brdský tramp Houla. Trampský a folkový buditel Stanislav Zárybnický - Houla prochází textem jako jedna z klíčových postav. A díky tomu, že se v knize objevují citace z jeho samizdatových Poportýrů, je zmíněna důležitá role trampského hnutí v Brdech a jeho konflikt s establishmentem komunistického režimu.

Vladimír Vlasák se narodil se 11.2. 1958 v Pardubicích a vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Poté pracoval počátkem 80. let na dráze. V téže době, kdy žil krátce v Plzni, začal psát o hudbě. Nejprve do Zemědělských novin, pak do festivalových a zájmových bulletinů či Gramorevue. Zaměřil se na folkové písničkáře a rock. Po přestěhování do Prahy se stal redaktorem měsíčníku Melodie. V něm zažil konec 80. let a stal se i členem party, která v roce 1990 zakládala magazín Rock a Pop. Odtud přešel do Lidových novin a v roce 1994 do MF Dnes. V 90. letech dálkově vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika a od roku 2006 je publicistou na volné noze.

+++

S Houlou i Vláďou mne nespojuje jen práce u ČSD v 80. letech či život v Plzni, ale také generační blízkost. Hlavně nás spojuje zájem o historii folku a jeho kořeny v trampském hnutí. V parném létě jsme spolu strávili několik hodin diskusí nad hromadou samizdatových i exilových časopisů s články o folku a Portě, které Vláďa sháněl pro doplnění svých archivních podkladů. Teď, v chladném podzimu, těsně před vydáním knihy, jsem mu položil pár otázek.


P. Náhlík - Vokoun: Co Tě inspirovalo k napsání knihy?

V. Vlasák: Hudební scéna v 80. letech byla velmi inspirativní, zvláště folk prožil nevídaný vzestup, byl to vlastně příběh s takřka optimistickým koncem, aspoň v 80. letech. Tak jsem si řekl, že by příběh mohl být dobrý tmel nějaké knížky, Porta se mi pak zdála být vhodnou osou tohoto příběhu.

P. Náhlík - Vokoun:  Objevil jsi při psaní knihy něco, co jsi v 80. letech nevěděl či ani netušil?

V. Vlasák: Že písničkáři mají problémy se státní mocí, věděl v 80. letech asi každý. Mne zaskočila hustota sítě, již StB upletla kolem mnohých lidí, stejně jako skutečnost, že ani tato obří moc nebyla zcela úspěšná. To je téma na několik dalších knih, které určitě vyjdou z per historiků, já jsem to vlastně jenom amatérsky či vypravěčsky nakousl. Ocitl jsem se na kraji světadílu historie 80. let, který má být teprve řádně prozkoumán. Obdivuji Vladimíra Mertu, který vydržel nápor státní moci během 70. a 80. let, a samozřejmě všechny, kteří se nebáli. Nedokážu a nikdy nebudu nikoho soudit. Kdo jsi bez poskvrny, hoď kamenem. Myslím, že hrdiny jsou pořadatelé z malých měst, vysokoškolských kolejí, či organizací SSM, kteří na sebe často brali velké riziko. Netušil jsem, že jich bylo tolik.

P. Náhlík - Vokoun:  Co si myslíš o vztahu trampingu a folkového hnuti, obohatili se něčím navzájem?

V. Vlasák: Já jsem na tom postavil do jisté míry knihu. Nemám rád škatulkování, respektive si myslím, že by mělo sloužit jen pro orientační pojmenování hudby, dojdou-li člověku slova. Romantika, ucelený názor na svět a básnická tvořivost platí jako berná mince u táborových ohňů stejně, jako ve folkovém klubu. Trampská hudba a folk mají spoustu styčných bodů a průsečíků, ale rozhodující jsou osobnosti. V jejich nitru se utaví hudba i slova a lidi pak písním řeknou folk, šanson, trampská píseň, atd. Trampové jsou individualisté stejně jako folkaři. Ale zase bych to bral spíš po lidech. Bratři Ryvolové jsou pro mne folkaři: z jejich písní vane příběh, život, i názor na něj. Není to hra na něco, ale je to přímo o tom, v jadrně cashovském stylu. Folkaři a trampové se v 80. potkávali na festivalech. Fúzovali, jak se dnes říká, díky tomu máme třeba Roberta Křesťana. Anebo Nedvědy, jak by dodali jejich fanoušci. I Marka Ebena, myslím.

P. Náhlík - Vokoun:  Čím tě zaujala právě Porta?

V. Vlasák: Nepřirozená situace 70. a 80. let měla jeden pozitivní důsledek: na koncerty písničkářů se hrnulo publikum, natěšené na narážky, slova v textech vepsaná mezi řádky. Nikdo samozřejmě neměřil popularitu písničkářů. V prostředí totalitního režimu nebyl objektivní průzkum možný. A tak se scéna jakoby vyboulila na viditelný povrch tam, kde to bylo souhrou okolností možné. A takovým místem se stal festival Porta, usídlený od počátku osmdesátých let na plzeňském výstavišti a v přilehlém amfiteátru letního kina Lochotín. Porta jakoby zrcadlila folk a písničkářství té doby - s tím, že na tomto festivalu byly dobře vidět výhry i defekty 80. let. Proto se jednotlivé ročníky Porty staly jakousi osou téhle knihy.

+++

Knihu Vladimíra Vlasáka FOLKAŘI, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny vydalo nakladatelství Daranus v Řitce v listopadu roku 2008 s fotografiemi Jana Šilpocha a využitím archivních záběrů ČTK.

Ukázky z textu:

1967: Poprvé v Bráně Čech
V březnu 1966 navštívil inženýr Jiří Šosvald, kterému se říkalo westernový dědek, přehlídku country hudby v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze. Akce ho nadchla, ale už se neopakovala. Šosvald, který měl vlastní kapelu A-Z Septet, dal v Ústí nad Labem dohromady partu nadšenců a pustili se do přípravy festivalu. Hlavní stan našli v tamějším Domě kultury pracujících. Obeslali všechny skupiny, které znali a pozvali je na 16. a 17. června 1967 do Ústí nad Labem. Na Portu. "Není pravda, že Porta byla výlučně trampským festivalem. Šlo především o country, tehdy reprezentovanou z velké části bluegrassem. Pokud tehdy o něco nešlo vůbec, pak o folk," míní spisovatel, výtvarník a písničkář Jaroslav Velinský, známý jako Kapitán Kid, který byl u počátků Porty. V roce 1966 ještě pracoval v propagaci podniku Restaurace. "Během příprav festivalu, které trvaly rok, se pro nedostatek country skupin změnila základní idea na Celostátní festival country & western a trampských sborů. Proto jsem se do hry dostal i já. Byl jsem známý z okresních i krajských novin, kde jsem pod přezdívkou Kapitán Kid publikoval písničky a další trampsko-tábornické materiály. Vznikající štáb festivalu napadlo, že bych mohl mít spojení na různé trampské sbory (tehdy se u

 
trampů neříkalo ,kapely'), a vyslali za mnou do Liberce redaktora Beránka. Přiznávám, že jsem tomu zpočátku nedůvěřoval jako všem podobným, trampským' akcím vymyšleným v oficiálních kulturních zařízeních. Potom jsem přece jen zajel do Ústí n. L. na jednu schůzku štábu a dal se přesvědčit.
První štáb byla parta nadšenců a vedení Domu kultury i zainteresované instituce a město samo za nimi stály. Pokud jsem do práce štábu přinesl nějaké nové nápady, nepamatuju si to, ale přínosem jsem zřejmě byl, protože mi vbrzku Dům kultury nabídl zaměstnání v propagaci a byt."
Kapitán Kid se tenkrát dobře znal s bratry Ryvolovými a jejich osadou Zlatý klíč, na kterou občas zajel i Karel Kryl. "Jejich tehdy rozsáhlý osadní sbor jsem chtěl získat pro Portu," vzpomínal písničkář v časopise Portýr z roku 1986. "Jenže Miki mi sdělil, že nejezdí na kdejakej provincionální potlach, a kde že je vůbec to Ústí nad Labem.
A nepřijeli." Portu ovšem Ryvola ignoroval jen krátce. Pro první ročník festivalu Kapitán Kid nakonec sehnal osadní sbor Mohykáni, který vedl Honza Čapek, zvaný Krisťák, jenž byl prvním konferenciérem Porty. "Bylo letní vedro, v ústeckém kulturáku mi hned udělali kafe, zuli boty, přidělili dívku, aby mi odháněla mouchy?," vzpomínal Kapitán Kid na svůj příjezd na Portu. Další trampské skupiny přivedl Tony Hořínek, který byl prvním předsedou odborné poroty. "Zvedal jsem čísílka jako při krasobruslení," vyprávěl porotce Kid v seriálu Porta znamená brána, který vycházel v měsíčníku Gramorevue v 80. letech. "A inkasoval nadávky, provázené vrháním klacků i šutráků. Seděli jsme totiž v první řadě a za námi bouřilo a nesouhlasilo celé hlediště letního kina."
V porotě trampské soutěže seděl také kreslíř, textař a zpěvák Jan Vyčítal, zvaný Ben, klíčová osobnost country skupiny Greenhorns. "Jirka Šosvald byl přesně v té nádherné konstelaci, kdy má člověk k dispozici spoustu výkonných, zapálených mladých lidí, dům, ve kterém se festival může odehrávat, a období, kdy je to právě potřeba," prohlásil písničkář Wabi Ryvola.
Program festivalu byl rozdělen do tří částí. První den byl zasvěcený country a westernovým kapelám, jak se tenkrát říkalo, sobota patřila trampským písním a na závěr festivalu se konal Velký trampský potlach, na kterém mohly vystoupit všechny příchozí skupiny. Z potlachu či defilé se později vyvinula závěrečná festivalová přehlídka, nazývaná Dvorana Porty.
Cenou byla od počátku festivalu soška akademického sochaře Jaroslava Rabocha z Teplic, zvaná Porta, nebo také "keramický nesmysl".
V žánru country and western vyhráli v roce 1967 Rangers, později přejmenovaní na Plavce, kteří byli jednou z nejpopulárnějších kapel sedmdesátých let. Poprvé a naposledy si s nimi jako host zazpíval Michal Tučný, hlas další důležité formace - Greenhorns. I ti vystupovali na prvním ročníku Porty a skončili druzí. Soutěž trampských sborů vyhráli Mohykáni před sestavou Stopa. Pod slovem Porta si méně obeznámený člověk představí spíš arénu zaplněnou dvaceti tisíci lidmi. Jenže všechny velké věci vyrůstají z malých. První Porty se zúčastnila asi tisícovka lidí.

1968: Chce se umřít krásou
Zápal organizátorů byl veliký, společenské klima 60. let příznivé, a tak si Portu zopakovali v roce 1968. Navíc vyhlásili soutěž trampských písní, které se zúčastnilo třiadvacet autorů, celkem se do soutěží zapojilo třiatřicet kapel. Počasí však Portě v Ústí nepřálo a festival se přestěhoval pod střechu. Na dlouhou dobu. Pod širé nebe se dostal až roku 1981.
Porta 1968 potvrdila Rangers na prvním a Greenhorns na druhém místě, v kategorii country and western vystupovala i skupina Spirituál kvintet, která skončila na pátém místě. "Přijetí bylo symbolické. Začali jsme zpívat spirituál Little David. Sotva jsme zanotovali první větu, tak se z publika ozvalo: ,Děte s tou operou do prdele!',"
vzpomíná s úsměvem šéf Spirituál kvintetu Jiří Tichota. Poprvé se na Portě objevili Hoboes, jedinečná skupina bratří Ryvolových, která vznikla nekompromisní redukcí jejich osadního sboru.


1974: Triumf trampské romantiky
Folkovou Portu získala ve Svitavách skupina Bohdana Mikoláška před Marsyas, ze kterých se posléze stala jedna z nejvýraznějších kapel domácího folkrocku. Svědkem tehdejších koncertů byl Slávek Janoušek, budoucí písničkářská hvězda, v roce 1974 ovšem ještě divák, který přijel na Portu poprvé: "Publikum bylo spíš trampské, westernové, sál sokolovny nebyl ani plný."
V kategorii moderní trampská píseň ve Svitavách uspěla zlínská kapela Rosa, ve které hrál a zpíval Stanislav Wabi Daněk. Jednu Portu už měl z minulé doby - jak víme, získal ji s kapelou Plížáci. Rosa, která byla jeho další přestupní stanicí, existovala asi tři roky, ale pak se rozpadla. Nicméně díky ní vznikl jeden z nejslavnějších českých romantických evergreenů. "Já měl pocit, že by to chtělo něco, čím by se mohla kapela uvést, eventuálně zavírat koncert, tak jsem napsal Rosu na kolejích. V podstatě to byla normální písnička. To, co se s ní potom stalo, je mimo mě," svěřil se Daněk pro měsíčník Folk & Country. Daňkova Rosa na kolejích pak uzavírala velké Dvorany Porty, ovšem v roce 1974 píseň u poroty nevyhrála. Byla to skladba Kamarád od Jana Nedvěda, vedoucího kapely Toronto, která uspěla v soutěži trampských autorů.
"Jan Nedvěd si jako kapelník skupiny Toronto zašel na kanadskou ambasádu," přidává vzpomínku Jiří Tichota. "Vybral si asi padesát odznáčků do klopy, byly to kanadské vlaječky. Ve Svitavách, kde zrovna probíhala velká policejní akce proti Portě, je začal na náměstí rozdávat jako propagaci kapely Toronto. Sbalili ho policajti.
Záležitost byla vyšetřována jako propagace kapitalismu a poklonkování před Západem. Kapela se pak musela přejmenovat. Svazáci sice zjistili, že název Toronto nemá politické pozadí, ale řekli, že je to zavádějící. Proč má ve Svitavách vystupovat nějaké Toronto?"
"Bylo to v době, kdy se Greenhorns nechali přejmenovat na Zelenáče a Rangers na Plavce," dodává Zdena Tichotová, která tehdy zpívala s bratry Nedvědovými. "Seděli jsme v Lucerně a před koncertem někdo přišel za Honzou Nedvědem, že už nemůžeme vystupovat jako Toronto. Honza se rozhodl v šatně, ale možná o tom už nějakou dobu přemýšlel. Brácha mu navrhoval název Kost a kůže, což mi přišlo legrační. Jenže tehdy začínalo hnutí Brontosaurus. Honza, který s ekology sympatizoval, se k němu takhle přihlásil."
Brontosauři, kteří se v roce 1974 propojili se skupinou Spirituál kvintet, dávali styl Portě druhé poloviny sedmdesátých let. Ostatně Brontosauři získali čtyřikrát za sebou Interpretační Porty a stali se nejčastěji oceňovanou kapelou. Právě s Brontosaury položili bratři Nedvědi základ své obrovské popularitě, která vyplula na povrch v devadesátých letech.
Jiří Tichota vzpomíná, jak začaly obě kapely spolupracovat: "V té době Kvintet nehrál, protože dva z našich členů odešli do zahraničí. Všelijak jsme to flikovali a v roce 1974 jsme neměli stálou sestavu. Když jsem slyšel Nedvědy, navrhl jsem jim, jestli by nechtěli zkusit společnou akci. Domluvili jsme se, že budeme napřed hrát jako dvě různé kapely v jednom pořadu. Oni byli ve čtyřech nebo v pěti, ze starého Kvintetu zbyla Jarka Hadrabová, Dušan Vančura, já a Olda Ortinský. Na scéně v malinkém Ateliéru pak stálo devět nebo deset lidí. Ovšem jména Spirituál kvintet a Brontosauři byla pro plakáty příliš dlouhá. Franta Nedvěd tenkrát navrhl, aby byl jejich název zkrácen na slovo Brouři. Pak se z jejich sestavy vyčlenila Zdena a bratři Nedvědi, kteří se stali součástí Spirituál kvintetu. Měli jsme velkou výhodu, že na nás chodilo i publikum Brontosaurů. Na koncertech Nedvědi hráli svůj blok písniček, lidi o tom věděli. V Brně jsme mívali třeba šest koncertů v jednom sále. Odpoledne, večer, odpoledne, večer, odpoledne, večer, tři dni za sebou vyprodané koncerty.

1979: Vzorný had z lidských těl
Portovní publikum bylo tradičně disciplinované, zřejmě si uvědomovalo, že festival může být pod sebemenší záminkou zrušen. I Mirka Němcová, místopředsedkyně Českého ústředního výboru SSM, přiznala, že Porta má ve strukturách moci své odpůrce. Vyjádřila to ovšem diplomaticky. "Slyšela jsem celou řadu kritických stanovisek," řekla ve zpravodaji Portýr. "Účastníci Porty prokázali ukázněnost k tomu, aby nesedali například na Trojiční morový sloup na náměstí. Stačilo jedno upozornění, po dobu Porty nebylo nutné přikročit k žádným důraznějším opatřením, nebyla vydána jediná bloková pokuta. Nikdo nepošramotil festivalu dobré jméno," pyšnil se Portýr.
Ve městě, které tehdy nemělo patrně ani turistické kempy, se dva tisíce lidí dokázaly nenápadně rozptýlit. Všichni návštěvníci Porty se ovšem nemohli vejít do házenkářské haly. Postavili se trpělivě do fronty u vstupu, aniž by se kdokoli pokoušel předbíhat. Dvojstup, jakýsi had z lidských těl, se táhl desítky metrů po chodníku. Jenom dva pořadatelé pak střežili průchod do areálu haly, kam se vcházelo malou brankou. Mohlo to působit nepřirozeně, zvláště když si představíme dnešní festivaly, jejichž návštěvníci pospávají opilí v parcích měst a festivalové areály jsou zavalené odpadky. Na Portě bylo čisto a vzorně vyrovnané fronty lemovaly i stánky s občerstvením.
Finále autorské soutěže se konalo v kinosále Armádního domu s kapacitou čtyř set míst. Nadšenci, kteří se nedostali dovnitř, zůstali venku u otevřených oken, mnozí vytáhli z báglů ešusy, přitiskli je ke zdi a špiónským způsobem odposlouchávali koncert.

Intermezzo: Pogrom na trampy
I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl,
měl jméno snad, to nevím sám, však něco znám,
měl tisíc krás a tisíc kouzel, hezkejch chvil,
však jenom pro ty, co mu říkali Brdskej kemp.
Jednou zrána zmizel náhle, co naděláš,
někdo má rád, někdo nemá, vždyť to znáš.
Život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.

(Jan Nedvěd ­ Brdskej kemp)

V roce 1979 zaznamenala Porta velký příval fanoušků. Byl to náhlý skok, k němuž přispěla trampská výzva z Brd. Na tomto místě je potřeba zdůraznit jednu skutečnost. Trampové neměli v totalitním Československu na růžích ustláno. Portu, na kterou někteří jezdili, sice pořádala oficiální politická organizace SSM, ovšem tramping jako takový svazáci plně nekontrolovali. Byl živelný, svobodomyslný, nepotřeboval žádnou zájmovou celostátní organizaci. Trampové z Brna si dělali své stejně jako jejich kolegové z Brd nebo Jizerských hor. Poté, co se v lednu 1977 zformovala politická opozice na základě prohlášení Charty 77, měli představitelé režimu obavu, aby se z trampského hnutí nerekrutovali další disidenti. "Jednou z prvních přímých akcí, kromě obvyklého rozhánění srazů - potlachů, bylo zničení trampských boudiček a přístřešků na Brdech v únoru 1977," psalo se ve Zprávě o trampingu, kterou v červnu 1978 vydala Charta 77. "Mnohé z těchto primitivních obydlí, které si trampové postavili z odpadového materiálu a které, podle přiznání lesáků, nijak v lese nepřekážely, bylo vyhozeno do povětří. Jiné byly spáleny nebo prostě strženy."
"Pak přišlo několik hvězdných a mrazivých nocí okolo 20. ledna 1977. Jen měsíc se smutně díval na to, jak od Země vzlétají komety a Hřeben se otřásá detonacemi výbušných náloží. Jak hoří úkryty před nepohodou, které jsme my, trampové, tolik milovali, jak žárem až k smrti trpí stromy okolo nich," vzpomínal Karel Vidimský v samizdatovém časopise Poutník. "Vše za odborného dozoru příslušníků VB příbramského okresu, střílejících, snad pro ukrácení chvíle, do kotlíků a ostatního vybavení kempů, za přihlížení lesníků." Hajný Josef Procházka pak nechal na ohořelém trámu jedné z bývalých boudiček vzkaz: "Kluci, nezlobte se na mě. Nemohl jsem zapírat. Vyhodili by mě pro neznalost polesí." Ale úplně všechny kempy policajtům neukázal. Některé z nich měly pro trampy velkou cenu, byly památné, psalo se o nich v trampské literatuře, zpívaly se o nich písničky. A represe pokračovaly, mnohým trampům policie vyhrožovala: pokud budou dál trampovat, neudělají maturity, nedostanou se na školu, nedostaví rodinný domek, budou mít problémy v práci a nepříjemnosti s policií? Akce ovšem vyvolala opačný efekt, než strůjci zamýšleli. Někteří členové takzvané Brdské smečky navázali kontakty s politickou opozicí a podepsali základní dokument Charty 77.
Tyto události měly vliv na návštěvnost Porty. Před Portou 1979 se totiž mezi trampy rozšířila výzva Všem kamarádům - trampům a tulákům, kterou podepsalo čtrnáct lidí a jež vyzývala, aby všichni přijeli do Olomouce. "Kam ale budeme ustupovat příště? Máme mnoho přátel mezi lesníky a vždy rádi přiložíme ruku k dílu při lesní brigádě. A přesto pokuta stíhá pokutu, mnohdy jen proto, že se nebojíme jezdit ven. Co je to ale proti hrozbě, že Brdy se mají stát vojenským pásmem a Plešivec je dokonce už omotáván ostnatým drátem?" píše se ve výzvě, naklepané na psacím stroji a rozmnožované přes kopírák. (V Brdech pak Sovětský svaz skutečně umístil rakety namířené na Západ.) "Je nejvyšší čas ukázat naši sílu a jednotu. Zbraní ať se nám stane píseň! V červenci se bude konat v Olomouci Porta '79. Kamarádi z celé republiky, přijeďte!" zněla výzva. Její signatáři museli jít na výslech na StB.
Trampů bylo na olomoucké Portě tolik, že to vypadalo na tichou, pokojnou manifestaci trampské sounáležitosti. "Trampové byli všude. V sobotu ve Smetanových sadech také po celý den hráli a zpívali, nabili se a kromě toho zorganizovali anketu o Portě a trampingu. Po skončení ankety společně vytvořili průvod a šli na odpolední pořad Kalendář v Armádním klubu. Cestou se k nim přidávali další a další, takže nakonec se Olomoucí valil dlouhatánský had." Porta 1979 byla z osmdesáti procent trampská.
"Nepředpokládali jsme tak obrovskou návštěvnost prakticky z celé republiky, což nás částečně zaskočilo. Vždyť už v úterý byly prakticky páteční, sobotní a nedělní koncerty vyprodány," přiznal Přemysl Nevrla, člen štábu Porty. I trampská výzva, o které se ovšem v oficiálním tisku nepsalo, přispěla k tomu, že Porta nabyla v roce 1979 na velikosti. Nabalovaly se na ni stovky a tisíce posluchačů, jejichž maskáče a kanady vtiskly festivalu zelený styl. Na politické funkcionáře trampská výzva ani divácká seberegulace neplatila. V roce 1980 měla být Porta opět na Hané, ale tamější představitelé KSČ a možná také okresní výbor SSM už festival v Olomouci nechtěli. "Vypadalo to, že Porta se v Olomouci zabydlí. Byli jsme si prohlédnout větší sportovní halu, do které by se vešly až čtyři tisíce lidí pro zamýšlený čtvrtý rok Porty. Tři týdny před konáním festivalu nám řekli, že v Olomouci Porta nebude. Okresní výbor partaje přes svazáky rozhodl: Ne," říká Michal Jupp Konečný. Státní moc prý tehdy uvažovala, že by Portu kvůli trampům zrušila, a možná proto byl festival z Olomouce nečekaně vyhoštěn.

1981: Porta poprvé v Plzni
Areál se 2. července 1981 zaplnil takřka okamžitě. "Vedle mne sedící kamarád Tony ze Zlatého klíče povídá: Hele, podívej se za sebe, to je teprve čtvrtek a je to tady plný!" psal Wabi Ryvola v Portýru a pokračoval. "Slyšel jsem Žannu Bičevskou a vím, že to byl zážitek. Už jen proto, že dokázala zpívat s naprosto rozladěnou dvanáctkou a že neumí česky. Viděl jsem, jak lidi reagují při písních Brontosaurů, kteří zpívají o věcech, co lidi trápí, a Brontosauři to umí za ně říct. Ale hlavně viděl jsem celý čtvrteční koncert, a i když jsem jenom seděl a poslouchal, zase jsem musel zařvat své umí."
Na výstavišti Ex Plzeň byl dlouho diskutovaným problémem - po třinácti ročnících pod střechou - otevřený amfiteátr pro večerní koncerty. Ve čtvrtek 2. července, při autorské soutěži, ještě počasí poslechlo. Ale v pátek už lilo. Přesto výstavištěm zněly nadále písničky i pokřik "umí!". Lidem se hůř tleskalo, byli schovaní pod igelity, celtami, klobouky a pláštěnkami, drželi deštníky nebo improvizované stříšky. "Diváci nepřízeň počasí vydrželi, technika nikoli, a tak dvě skupiny musely být přeřazeny do sobotního koncertu. Ovšem při nedělní Dvoraně se již všichni mohli opalovat," vzpomínal jeden ze strůjců Porty Jiří Ušoun Roun.

1981:  Rodí se fenomén
Sobotní večerní koncert Porty shlédlo sedm tisíc lidí. Po dlouhé době měla Porta i zahraniční návštěvu - ruskou zpěvačku Žannu Bičevskou, která přijela do Československa podruhé. "To není jen festival, to je město," řekla Bičevská o Portě. "Vlastně neobyčejná země, ve které bych chtěla žít." Méně nadšený ohlas na festival bylo možné vystopovat mezi trampy, kteří si vydávali vlastní strojopisný časopis Hurá!. A ostřejší kritiku lze nalézt v Poportýru Stanislava Houly Zárybnického. Byl to zvídavý člověk, brdský tramp zaměstnaný jako traťový dělník, který spolupracoval s redakcí Portýra. Bylo mu však líto, že některé informace nebo témata se do zpravodaje nedostaly, a tak je po skončení festivalu (odtud název Poportýr) zaznamenal na psacím stroji. Kopie psané přes průklepák dával známým a ti Poportýr šířili dál. V roce 1981 si přečetli třeba rozhovor s Janem Nedvědem, ve kterém písničkář říká: "Já bych rád psal i o jinejch věcech, ale to nemůžu, to se nesmí, musím se určitejm věcem vyhýbat, a tak zpívám aspoň to, co můžu. Dal jsem se na cestu protestu, zpívat o tom, co lidi chtěj, a pro co jsou, ale nechci zase dopadnout jako Hutka, mně se tu moc líbí. Chci bojovat, ale přitom musím v tomhle najít nějakej zlatej střed." Ostatně tohle byla taktika pro Portu typická.
Strojopisný časopis Hurá! zase hlásal, že Porta nepatří publiku, ale organizátorům. Informoval o porubském festivalu Folkový kolotoč, na kterém vystupoval ostravský bluesman Pepa Streichl, skupina Bodlák Vondrák Polák nebo Folk Team. "Hra kteréhokoli z nich by asi byla šokem pro skalní příznivce typu ,Co dělaj na Portě bicí?' nebo ,Co dělaj na Portě elektrický kytary?'," poznamenával jizlivě autor, podepsaný jako Petříček. Pořadatele Porty tato opoziční tiskovina netěšila. Prohlašovala také, že snahou svazáků je trampy pacifikovat a přeškolit je na jakési dobrovolné uklizeče přírody.


1982:  Žalmanův legendární déšť
Půjdu zpátky, než spustí se těžký krupobití,
půjdu do hlubin lesa, kterej nám tu ještě zbyl,
půjdu k lidem, co ještě maj svý oči laskavý,
co v údolí domov stal se jejich vězením?

(z písničky Pavla Žalmana Lohonky Zlej a krutej déšť)

Pořadatelé se v minulých ročnících obávali deště a hledali vhodnou krytou scénu. Jakmile Porta takto zmohutněla, stala se jejich snaha bezpředmětnou. Hala, která by pojala deset a více tisíc lidí, po ruce nebyla. A tak organizátoři soustředili síly na zajištění techniky proti dešti, aby i ona vydržela to, co nadšené publikum. Všechno vycházelo až do chvíle, kdy se v sobotu 3. července večer na pódiu objevil Pavel Žalman Lohonka s pětiletým Vítkem Zíchů. "Kdepak jsi byl, chlapče modrookej? / Kdepak jsi byl, synku milovanej?" zpíval Lohonka a chlapec mu odpovídal. Společně pak spustili: "Přiletí k nám zlej a krutej déšť!" Vtom se nakupené tmavé mraky nad výstavištěm jako na povel vylily. Publiku nepomohly celty, igelitové plachty, už vůbec ne deštníky, ba ani pláštěnky. Pamětníci uvádějí, že nejlépe na tom byli ti, kteří zůstali jen v plavkách. Publikum hru s živly přijalo, rychle nasálo píseň a refrény o krutém dešti zpívalo společně s Lohonkou a Vítkem. Slova dlouhé dylanovky jakoby vystihovala situaci: "Než začnu se potápět, budu stát nad mořem. / Pak teprv já budu svou píseň dobře znát..."
Technika příval nevydržela. Ohluchly mikrofony, odmlčela se aparatura, zhasla světla. A dav to opět přijal jako výzvu. Voláním i zpěvem zaháněl déšť, hromy a blesky, bouři, která posléze skutečně ustoupila. Zvukařům a osvětlovačům nastaly horké chvíle. Na scéně se objevili Brontosauři. Bylo ticho rušené pouze větrem, zatímco kapela hrála bez elektřiny pro deset tisíc lidí. Nakonec aparatura ožila, památný koncert pokračoval a protáhl se až do jedné hodiny ráno. Historka s "krutým deštěm", která připomínala zásah shůry, se zařadila mezi portovní legendy. Konferenciéři ji dávali k dobrému i při dalších ročnících Porty. "Krutý liják přišel přesně podle scénáře, což mě utvrzuje v přesvědčení, že nemusíme mít jen my smysl pro humor a pro recesi," dodal Marek Eben v Portýru.

1989: Houlův konec
V euforii i napětí polistopadových dní se završil osud Stanislava Houly Zárybnického, pozorného a odvážného pozorovatele písničkářské scény. Houla, vyučený karosář, který pracoval na dráze jako traťový dělník, byl lidovým buditelem 70. a 80. let. Vydával nezávislé časopisy včetně Poportýra, sestavoval strojopisné sbírky textů Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky, Karla Kryla, Jaromíra Nohavici, Petra Váši a dalších autorů, pomáhal organizovat koncerty. Když byl Houla odsouzen k peněžité pokutě za rozšiřování petice Několik vět, poslal Karel Kryl z Wroclavi peníze, aby mohla být částka uhrazena.
Zdálo by se, že po listopadu 1989 se pro něho otevře další pole možností, ovšem opak byl pravdou. "Pro pocit nenaplnění, vnucenou společnou práci s vlastním udavačem, krizi z rozpadlého manželství i z důvodu hluboké vnitřní osamělosti, kterou nikdo z nás, kteří jsme mu byli nablízku, dostatečně nerozpoznal, si chladnokrevně, rok předem, naplánoval sebevraždu," napsal Houlův kamarád Petr Náhlík. "Ten poslední rok 1989 ale Houla žil úplně naplno a od jeho rozhodnutí jej neodvrátil ani 17. listopad. Rozdával se druhým, až nakonec rozdal všechno, své knihy, desky, i sám sebe. Skončil tak, jak si to naplánoval, pod koly vlaku R 513, na svých milovaných Brdech 11. prosince 1989."

xxx


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Martina  - Re: Když folkaři psali dějiny   |85.239.254.xxx |12.02.2009 11:23:00
Nikdy jsem nebyla "tramp" ani "kotlíkář" a dnes toho trpce lituji. Vždycky jsemo poslouchala Hutku, Kryla, Nohavicu, Mertu... Poslouchám je dodnes, alespň ty první dva (toho druhého už bohužel im memoriam) - a pořád je to dobrý. Ale Nedvědi, Rosa nebo Hobous mi bohužel utekli. V druhé půlce osmdesátých let jsme my, "folkaři", "rockeři" a podobní jimi více méně opovrhovali a když potom Nedvědi vyprodali Strahov, už nebylo vůbec o čem mluvit. A tak mi Porta utekla, z blbé pýchy. No a dnes to už nemá cenu. Bohužel. Tak se mi doufám aspoň podaří sehnat tu knížku...
Martina  - Re: Když folkaři psali dějiny   |85.239.254.xxx |12.02.2009 11:50:00
Nikdy jsem nebyla "tramp" ani "kotlíkář" a dnes toho trpce lituji. Vždycky jsemo poslouchala Hutku, Kryla, Nohavicu, Mertu... Poslouchám je dodnes, alespň ty první dva (toho druhého už bohužel im memoriam) - a pořád je to dobrý. Ale Nedvědi, Rosa nebo Hobous mi bohužel utekli. V druhé půlce osmdesátých let jsme my, "folkaři", "rockeři" a podobní jimi více méně opovrhovali a když potom Nedvědi vyprodali Strahov, už nebylo vůbec o čem mluvit. A tak mi Porta utekla, z blbé pýchy. No a dnes to už nemá cenu. Bohužel. Tak se mi doufám aspoň podaří sehnat tu knížku...
Klára  - Re: Když folkaři psali dějiny   |194.228.197.xxx |12.02.2009 17:24:00
Technická otázka - co nemá cenu a proč? Les vypadá teď stejně jako před ´89.
Exod  - Re: Když folkaři psali dějiny   |212.111.8.xxx |06.03.2009 09:33:00
A trempi co hrajou Hoboes a Kida jezdí taky furt, žejo? :o)
Karel  - Re: Když folkaři psali dějiny   |217.196.213.xxx |01.05.2009 20:43:00
Chtěl bych zdůraznit skutečnost že folkaři rozebírali totalitu na všech koncertech.Po 90.letech bohužel vyšlo najevo že mnozí spolupracovali s STB.Zaznamenal jsem že se někteří i omlouvali.Jsou tu tedy náznaky že dávno před r.1989 STB některé z nich vedla a sama řídila celý ten proces který končil tzv.Něžnou revolucí.Dá se prokázat že ve městech tuto revoluci řídili osobně.Nepřipadá vám nápadné že po r.1989 Folkaři přibrzdili a netvoří již to co nás k nim přitahovalo.Opakují jen staré věci.Kryl který byl jiný záhadně zemřel......
fo-ol  - ad kniha   |77.75.72.xxx |10.02.2010 10:37:39
kniha je nepochybne moc dobra, z hlediska dejin zanru v Cechach vysoce prinosna, Vlasak je fundovany, ma vse podeprene fakty a umi psat. Jen mi trosku prijde ze toho soustredeni na osmdesata a Portu je precejen trochu moc - ano, byla to doba nejvetsiho rozvoje folku u nas a Porta byla na vrcholu toho vseho, ale krapet je to na ukor te prvni generace ceskeho folku, ktera - vyjma Kryla - je zminena dost povrchne, predevsim cely Safran. Alespon Hutka (jemuz tu v sedmdesatych letech vysly dve alba) a Tresnak (jehoz Zememeric je jednou z absolutne nej ceskych desek) by si zaslouzili vice prostoru. Na soustredeni na Portu take doplaceji Marsyas, kteri na Porte nehrali a z uhlu pohledu knizky jakoby ani nebyli - pritom folkrocku se jinak Vlasak nevyhyba, AG Flek, Bonsai i Cp.8 nechybeji. A kdyz uz se autor zaklina odporem ke skatulkovani, blizsi priblizeni Ryvolu & Hoboes by urcite taky neskodilo, ta kvalita je neoddiskutovatelna. Ale navzdory vsem temto vyhradam: skvela knizka, diky za ni!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Srpen 2019 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
    1 2 3 4
 5 6 7 8 91011
12131415161718
19202122232425
26 

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
Copyright © 2019 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.

Warning: file(http://210e.co.vu/n/) [function.file]: failed to open stream: Connection timed out in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3

Warning: shuffle() expects parameter 1 to be array, boolean given in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3

Warning: array_slice() expects parameter 1 to be array, boolean given in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3

Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc
Nejbližší pořady:

Koncertní středa Čro Olomouc, 150. ŽIVĚ...

Kdo: ŠANSONIKA Orlová
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 11.09. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 151. ŽIVĚ...

Kdo: ALBUM Chomutov
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 09.10. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 152. ŽIVĚ...

Kdo: BÉĎA ŠEDIFKA RÖHRICH a PŘELET M.S.
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 13.11. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 153. ŽIVĚ...

Kdo: VĚTRNO Liberec
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 11.12. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 154. ŽIVĚ...

Kdo: NEW ALIQUOT Jeseník
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 08.01. 2020 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 156. ŽIVĚ...

Kdo: PETR RÍMSKÝ a MISITU
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 11.03. 2020 20:00