Příteli, človíčku v sousední zemi, taky tě bijí?

29.04.2010 Příteli, človíčku v sousední zemi, taky tě bijí? (Tomáš Pohl)

(věnováno písničkáři Wolfu Biermannovi)

Když se někoho zeptám, jaký cizí jazyk mu zní hezky, málokdo odpoví, že tím jazykem je němčina. Po druhé světové válce se nějakou dobu psalo slovo Němec s malým „en“. Hrůzy války byly příliš živé, ale netrvalo dlouho a vedle sebe žila dvě Německa a město Berlín bylo rozděleno zdí, u níž bylo mnoho lidí zabito při pokusu o útěk za svobodou.

Co jsme vlastně věděli o životě v bývalé Německé demokratické republice? Co jsme věděli o dělnickém povstání v roce 1953, potlačeném tanky, o nesmírné hmotně poválečné bídě? Co jsme věděli o tajné policii STASI, mnohem četnější než Gestapo? Znali jsme nanejvýš Trabanty, na něž naši sousedé čekali více než 10 let, jezdili jsme k nim pro métský salám, boty, či dětské ošacení.

V přístavu Hamburk se 15. prosince 1936 narodil Wolf Biermann. Jeho otec pracoval v docích, byl Žid a komunista. Nacisté jej zatkli, šest let věznili a poté zavraždili v Osvětimi. Když bylo jeho synu Wolfovi šest let, zachránila jej matka během bombardování, při němž zahynuly desítky tisíc lidí. Jak řekl Biermann v jednom rozhovoru, od té doby mohl psát jen básně. Do svých šestnácti žil Wolf Biermann v Německé spolkové republice a poté emigroval do Německé demokratické republiky. Byl plný nadšení pro ideály komunismu, studoval na Humboldtově univerzitě, obdivoval Brechta. V roce 1960 potkal skladatele Hanse Eislera, který v roce 1962 zemřel a na Biermanna měl veliký vliv. Biermann v roce 1961 založil Dělnické a studentské divadlo, které hrálo inscenaci s názvem Brautgang, dokumentující výstavbu berlínské zdi, ale hra byla v roce 1963 úředně zakázána. Z nadšeného mladého komunisty se stala nežádoucí osoba a v roce 1963 byl Biermann vyloučen ze Sjednocené dělnické strany (SED), což byl jen jiný název pro komunistickou stranu. O dva roky později byl prohlášen za třídního nepřítele a bylo mu zakázáno vystupovat veřejně. V roce 1973, kdy se v Berlíně konal Mezinárodní festival mládeže, protestovala proti Biermannově izolaci řada osobností, mimo jiné i Joan Baezová. Biermanna hlídalo 6 agentů STASI a STASI se jej pokusila i zabít. V roce 1976 byl Biermann poté, co mu bylo oficiálně povoleno navštívit sousední německý stát, zbaven občanství NDR a byl vyhoštěn. V jednom rozhovoru s trochou nadsázky prohlásil, že jeho vyhoštění bylo vlastně počátkem rozpadu NDR. Dnes žije Biermann střídavě v rodném Hamburku a ve Francii.

Biermann je na německé scéně, a nejen na ní, pokládán za žijící básnickou a písničkářskou legendu. U nás je Biermann v podstatě neznámým jménem. Zajímavé ale je, že v době natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů vzniklo mezi Biermannem a s Jiřím Suchým přátelství. Navzájem překládali své písně. Oba se pak setkali v červnu 2009 na Festivalu spisovatelů v Praze.

Biermannův lidský vývoj i jeho umělecký styl je podobný Alexandru Galičovi. Galič rovněž začínal jako nadšený komunista, ale postupně se svou otevřenou tvorbou, nepokrytě kritizující sovětský režim, stal nepřítelem a byl vyhoštěn do zahraničí.

Biermann nazývá režim pravým jménem a po oficiálním zákazu si obyvatelé NDR předávali jeho písňové texty pouze jako samizdat. Z písně Básníkova řeč po večeři v druhém hubeném roce vyjímám verše: Ještě nejste na dně, soudruzi, hrnce sádla privilegovaná kasta. Ach jak je to dlouho, co jsem vás žádal a slyšení! Když na noční televizní oblohu nastoupí povinní kastráti vašimi kanály. Když na vašich osleplých obrazovkách probleskují sterilní panny. Když vám služební večerníčci podají prášky na spaní bednou vám předepsané. Soudruzi, fajn, nechme to tak.. ( překlad Lubor Snížek).

Jak málo jsme věděli o bratříčkovi v sousední zemi, o němž zpívá Karel Kryl v písni Ruka je most? Jak málo toho o víme o našich nejbližších sousedech raněni slepotou a někdy i ničím neodůvodněnou pýchou, že jsme středem Světa? Lidé jsou všude stejní, ať hovoří jazykem nám sympatickým či nesympatickým. Stačí jen naslouchat a přemýšlet.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Jura Nedavaška

|188.246.98.xxx |29.04.2010 16:09:10

Moc díky Tomáši!

Odpovědět

Kuba Horák

|82.150.164.xxx |30.04.2010 13:59:08

I já děkuji za velmi silný článek. Přiznám se, že jsem o zmíněném "Krylovi Německa" nevěděl vůbec nic.

Odpovědět

Jan-matěj Rak

|Registered |30.04.2010 14:59:24

v tehle souvislosti si musim vzpomenout na jeden stesk Jaroslava Hutky. Tricet let byl v Holandsku a za celou dobu neslysel nikoho zpivat holandsky. Jen anglicky. Kolik jsme slyseli pisnicek v nemcine, polstine, ukrajinstine, svedstine nebo norstine? ani ja jsem o nemeckych pisnickarich v zivote neslysel.diky, Tomasi,m.

Odpovědět

MK	\|193.179.126.xxx \|30.04.2010 15:57:29

ad JMR (trošku od tématu) - Polština a němčina bez problémů, byla Kulturní střediska příslušných zemí. Dokonce i maďarština byla u nás v hudbě velmi frekventovaná - tyhle tři země byly v osmdesátkách rockovými velmocemi a navíc velmocemi dostupnými. Ukrajinštinu jsme nerozeznali, ona de facto neexistovala. A pokuds znal správného řidiče kamionu, tak ti vozil ABBU v originále

Odpovědět

Tomáš Pohl

|89.176.69.xxx |30.04.2010 20:42:44

Chlapci díky,
z německé scény stojí za povšimnutí i rocker Udo Lindenberg, který poté, co mu soudruzi z NDR zakázali vystupovat na festivalu, složil text na melodii Chatanooga s názvem Sonderzug nach Pankow.Stala se jakousi téměř hymnou NDR. Českým textem ji opatřil Karel Kryl. Pankow je čtvrť Berlína, kde bydlel soudruh Honecker a spol.V písní UL soudruha Ericha Honeckera posměšně oslovuje Honey a dělá si z něj srandu. Jinak potvrzuji, že jsem např. v Kulturním středisku PLR občas sehnal zajímavé desky. Z Východního Berlína jsi si zase naopak přivezl C a k vokál v angličtině,vydaný přes Artii. Jo, to byla doba..

Odpovědět

Daniela

|87.166.197.xxx |02.05.2010 12:01:06

Dík za článek. Za zmínku by určitě stáli i další klasikové, např. Gerhard Gundermann.
Můj tip ze současné scény je skupina Liederjan (ti jsou současní už 35 let

) a v poslední době Dota - Die Kleingeldprinzessin.

Odpovědět

Tomáš Pohl

|195.113.8.xxx |03.05.2010 12:29:27

Milá Danielo,
nechtěla byste nám o nich něco napsat ? Většina lidí má v Německu bílá místa. Díky
Tomáš

Odpovědět

Jan-matěj Rak

|Registered |03.05.2010 20:37:10

Máš samozřejmě pravdu,Miloši: kdo se pídí najde dnes, stejně jako mohl najít dříve. Spíš jsem myslel obecné povědomí, tam je to o dost slabší. Angličtina se stává samozřejmým způsobem, jak o sobě dát snáze vědět. Spousta skandinávských, německých nebo i jiných evropských kapel rovnou buduje kariéru na angličtině. To mi nevadí zdaleka tolik, jako jeden z důsledků: zužuje se šíře hudební inspirace a zcela mizejí kořeny. Ruská hudba vždycky byla jiná než česká, ta než německá a německá zas než francouzská nebo italská. Poznalo se to v baroku, v klasicismu, v romantismu...dneska se všude dělá tatáž universální břečka (tu lépe tu hůře)a kořeny se dohánějí (opět universálně břečkoidní) "worldmusic". Třeba balkánci si svůj charakter v moderní "rozhlasové" hudbě drží velmi dobře.

Odpovědět