Deštová variace
                           Martina Trchová
   A                    D
Nech letět denní prach teď jsem tady já,
 G                             A
křížím jednu z Tvých drah, už nejsem malá.
Kopu si tunely a vlastní cesty blátem,
žiju si pozadu a se svým vlastním státem.

Za deště neschovávám před kapkami záda,
svět ztrácí kontury a to mám hrozně ráda.
Z rozpitejch výjevů si slepím lepší příběh
o dešti, o mracích a o podivných lidech.

  G          A            D E
Jaj jaj ja jaj jaiáááá...

Za rohem děda taky paraple si chystá,
kolik ta hloupá věc zabere místa.
Figurky v alobalu jako z čokolády,
líbaj se esteticky v duchu serenády.

Jaj ...

Vyběhnu za nimi jen bez deštníku nahá,
mou hlavu zchladí jenom z nebe tahle vláha.
V kalužích obrazy jak od Moneta plavou,
jenom to počasí ví, co mi běží hlavou.

Jaj ...

Nech deště, odhoď svetr, jsem tady já,
křížím jednu z Tvých drah a neuvadám.
Dívej se, zapomeň, že se taky blýská,
chyť si mě, dožeň mě, dokud jsem Ti blízká.