text: Jaroslav Popelka Příboj bílý do šedých skal za jarních bouří tam vráží svůj klín zrn písečných proud omílá kámen do dívčích snů nasál žluč a blín Souboj tří princů, bál i trůn jsou ty tam, když síť otvírá chřtán stříbrný ploutve mládí mávaj a příkořími se plní džbán Růžový pták odlétá v zobáčku svírá můj svatební šál snad najde cíl, tam kde lásku vítaj kde zášť a závist jsou špatný král Z oken i dveří hledí čísi tvář mou píseň si brouká, můj hyzdí ji šrám pak náhle cítím, že třinácti klíčů k vesmírným bránám se dotýkám Ten příboj bílý u šedých skal krásně zpíval a příjemně hřál zrn písečných proud omýval kámen a z dívčích snů zbyl jen starý šál z dívčích snů zbyl jen starý šál