Ať je člověk profesionální umělec či amatér, zažívá úplně stejné pocity v okamžiku, kdy jeho tvorba má dostat tvar a podobu a vyjít na světlo světa. Je to spousta dřiny, vzteku, vzrušení, očekávání a starostí, zda se „miminko“ narodí zdravé a bude se líbit i někomu jinému, než jeho rodičům. Ale za ten úžasný, hřejivý pocit, když to vše klapne, to stojí.
Pardubická skupina Marien pořídila zatím svému jedináčkovi  albu Krajina v Tobě po třech letech sourozence, kterému dala jméno V půli cesty. Koho povolanějšího se zeptat na to, jak deska vznikala, než frontmana kapely Víťi Troníčka.

CD V půli cesty vyšlo podle plánu 15. 6., přesně na tvůj svátek a do letní sezony. Kdy ho plánujete pokřtít?
Byli jsme překvapeni, že CD vyšlo takto rychle, mělo to být  původně o pár dní později. Kdy budeme křtít, ještě nevíme, ale s největší pravděpodobností v Pardubicích na Pernštejnské fortuně, tj. v druhé půli srpna. Byli bychom rádi, kdyby nám Pavel Žalman Lohonka, se kterým budeme mít dvojkoncert, šel za kmotra.

Vznikalo nové album lehce?
Když se zamyslím, je to vlastně moje šestá, převážně autorská, deska a toto natáčení proběhlo snad nejlépe ze všech, co pamatuju. Točilo se totiž o víkendech a moc jsme se na to vždy těšili, i když jsme jezdili do studia do Českých Budějovic. I co se týče tvůrčí stránky, písniček, šlo to nějak lehčeji. Zatímco první album bylo souborem nahrávek tehdy pětileté historie Marien, tyto písně vznikly v časovém rozmezí dvou, tří let. Je tam ale i pár písniček starších, dokonce vzpomínka na Poupata v podobě Zrcadel. Vlastní tvorbou přispěli tentokrát
i Michal Paták a Zbyněk Rosendorf.

Kdybys měl srovnat vaše debutové album s tímto, jsou texty a písně něčím odlišné? Jste zase o nějaký rok starší, máte nové životní zkušenosti…
Samozřejmě, tato hudba nebyla nikdy jen o samotné muzice. Jde i o výpovědi, sdělení a názory a ty se přirozeně vyvíjejí a mění úměrně k věku autora. Něco jiného člověk píše v šestnácti a něco jiného v pětatřiceti. I proto se deska jmenuje V půli cesty. Album zrcadlí pohled naší generace, rodičů začátečníků, kteří se snaží neztratit mladí a přitom už na mnohé životní otázky znají odpovědi.  Jsem rád, že neztrácíme romantiku a styl lidového muzicírování, kterým si svět zpříjemňujeme.

Proč jste zvolili na obal desky fotografii dlaně?
Odpověď lze najít hned v první písni, nejen na ruce, ale i na kopretiny, kterými je booklet zdobený. Inspirovalo nás to křížení čar v dlani do tvaru písmene M,  M jako Marien, M jako Memento vitae. Tento motiv navazuje na píseň  Memento mori z první desky. Otrhané lístky kopretin, jako zodpovězené otázky.

Jak se teď změní po vydání nového CD životní rytmus kapely. Už teď hodně vystupujete a nemáte tolik času zkoušet. Plánujete si teď trochu odpočinout od koncertování nebo naopak s novým CD budete ještě víc vystupovat?
V uplynulém půlroce jsme omezili vystupování kvůli natáčení a proto se nám teď nakupily koncerty, ale album je třeba uvést do života. Problém je samozřejmě v tom, když se kapela záměrně udržuje na neprofesionální bázi. My nijak nesháníme hraní, muzika je pro nás jen koníčkem a protipólem k našim normálním životům. Nemáme víc prostoru, abychom se hraní věnovali ještě víc. Zvládáme  padesát vystoupení ročně a zbytek odmítáme. Ale už i to je pro některé členy nad limit. Nechceme přetáhnout strunu, máme rodiny, práci a i jiné koníčky.