Již jste si na tomto serveru mohli přečíst reportáž z akce od Pavla Jarčevského, ale poslední Špíz si snad zaslouží trošku více publicity. Alespoň jako poděkování za snahu hlavnímu organizátorovi Pavlu Pokornému. Kdo zkoušel něco podobného organizovat, ví, co to stojí úsilí a nervů - s nejistým výsledkem. V nedávné době zaniklo více festivalů různého rozsahu a každého je škoda. Folkový špíz patřil k těm menším, místním, bez největších hvězd, ale s dostatečně dobrým obsazením, příjemnou atmosférou a ochotnými lidičkami kolem. Byla jsem zde, žel, jen jednou, tudíž nemám možnost srovnání, ale závěrečný 23. Folkový špíz ve svém 13. ročníku (jelikož kdysi se konaly i 2 Špízy ročně) se rozhodně vydařil.

Pavel Pokorný byl nejen hlavním organizátorem a prvním účinkujícím. Ještě navíc i osobně uvedl nejčastějšího a nejvzdálenějšího hosta, bluesového písničkáře z Ostravy Pepu Streichla. foto: Lucy Nováková	K obohacení zvuku svých písní si Pavel přizval basáka Petra Novotného. Poté mu zapůjčil kytaru a Petr se předvedl i jako nadějný začínající písničkář ve své skladbě Potopa. foto: Lucy Nováková
Dále ovšem nenásledovala potopa, ale záplava dalších vystupujících, které uváděl a občas i nějaký učitelský vtípek k diváckému obveselení přidal Petr Jordán. foto: Lucy Nováková	Miki Ryvola se nenechal doprovázet jen přáteli Pavlem Jimem Drengubákem a Pavlem Zajícem, ale i celosálovým sborem. Vždyť kdo by se nepřidal, když z pódia zní Tunel jménem čas, Jarní kurýr, V údolí, Co zbejvá, Osamělý město...? foto: Lucy Nováková
Nejmladší Mikiho fanynka nadšeně tančila a tleskala a předváděla všem, že roste nová generace posluchačů, bude pro koho hrát i nadále. foto: Lucy Nováková	Lucka Redlová ve svém krátkém vstupu předvedla s kytarou i mandolínou zejména své písně z nového alba Sběračky čaje. foto: Lucy Nováková
Kapela Passage dle přání pořadatele zavzpomínala na své začátky a představila se toho večera jen jako duo - Jarda Kuchař a David Watzl. foto: Lucy Nováková	Jindřichohradecká kapela Jen tak tak prošla vícero změnami a poslední dobou už jsme měli možnost je vídat pouze v duu Pavel Jarčevský a Nela Mládková. foto: Lucy Nováková
Pro Špíz si ovšem přivezli překvapení. Kapelu posílil mladý akordeonista Ondřej Vácha. Ve třech jde hned vše veseleji. foto: Lucy Nováková	Závěrečný hudební blok už obsahoval pouze dvě položky. Tou první byl písničkář Jan Řepka, který představil nejen vlastní tvorbu, ale i něco z Dylana a zejména překlady textů švýcarského písničkáře Mani Mattera. Zvláště Zápalka mne opravdu pobavila. foto: Lucy Nováková
Jdeme do finále. S tradičním festivalovým zpožděním půlnoc na krku a zlatý hřeb večera - Žamboši. I přes pozdní hodinu sál výrazně obživl, jak do něj proudila vsetínská vlna energie (i když se je moderátor pokusil přestěhovat do konkurenčního Valašského Meziříčí). foto: Lucy Nováková	Diváci si dokonce připravili i drobnou taškařici, k písni Basama s fixama si někteří pořídili zmiňovaná tykadla a obveselili tím kapelu i ostatní nic netušící přítomné. foto: Lucy Nováková

Celý hudební maraton oficiálně zakončila společná píseň Honzy Řepky a Pavla Pokorného. Vytrvalí jedinci ovšem pokračovali v přilehlém baru ve zpívání až do rána a ve vestibulu zas probíhaly "vědecké" debaty dalších účastníků z pódia i hlediště. Ráno poslední přespávající zbytky vzali zavděk nabídnutým kafem i čajem od paní z bufetu a zbýval jen odjezd. Snad se za pár let situace změní a Pavel založí třeba Folkovou jehlu, jak mu pár kamarádů navrhovalo. Díky za vše, bylo tam opravdu příjemně.