Osmnáctiny Jamboree v obrazech

Fotoreportáž

Ve dnech 29.-30. května 2009 již poosmnácté hostily Strakonice účastníky Jamboree - největšího bluegrassového festivalu ve střední Evropě. Pořadatelé z městského kulturního střediska chystali i řadu doprovodných programů, leč nepřízeň počasí je nakonec donutila vyměnit tradiční místa konání v Letním kině a na nádvoří strakonického hradu za prostory místního kulturního domu. Dvoudenní nabitý program festivalu nadělil divákům špičky naší bluegraasové scény (viz program), která zároveň patří i do evropské extratřídy. Letos po dlouhých letech chyběli hosté z kolébky bluegrassu. Pravděpodobně daň celosvětové finanční krizi. Přesto kontinuita se zámořím byla zachována, jednak řada českých kapel v USA koncertuje, za všechny jmenujme každoroční koncertní šňůry Roberta Křesťana a Druhé trávy, druhak zvláštní host, mladá kapela G2 Bluegrass Band ze Švédska, Evropskou asociací bluegrassové hudby vyhlášena nejlepší evropskou kapelou roku 2008, se také podvakrát úspěšně prezentovala ve Spojených státech. Pro bluegrassovou komunitu bývá Jamboree mimořádnou příležitostí setkat se s výkvětem bluegrassu na jednom podiu. A na rozdíl od mnoha jiných festivalů po skončení hlavního koncertu kapely většinou nikam neodjíždějí, v hospůdkách kolem Rynku se sejšnuje až do ranního svítání.

I letos program zpestřily výlety do příbuzných či jiných žánrů. V pátek odpoledne zněla skotská a irská hudba kapel Shivers a Czeltic (ale to jsme teprve vyjížděli z Prahy). Ve večerních programech to byl pražský Blueground, složený z bluegrassmanů, se skladbami předních amerických bluegrasových hráčů ve stylu moderní country, dámské folkové kvarteto Přelet M.S., které pro Jamboree přichystalo i něco bluegrassového, gospel od Blanketu První půjdou dál. Pavlína Jíšová a přátelé předvedli elektrifikovanou podobu svých většinou nikde nenahraných písní. Druhý zahraniční host, rakouský New River Train, přivezl do Strakonic bluegrassový swing. No, vlastně byl také domácí, čtyři Češi, z nich jen jeden, banjista Mojmír Ševčík, žije v Rakousku.

I letos se v sobotu dopoledne „sejšnovalo“ na Bluegrass session No.9, který uváděl a o dodržování přesného časového harmonogramu a přísun potřebných informací se svědomitě staral Zdenek Schwager. Sejšn desítky kapel se nesl většinou v duchu tradičního stylu bluegrassu, některé skladby jsme slyšeli i ve dvou verzích, ale nechyběla ani vlastní tvorba. Líbil se mi hned úvodní písecký Kvintet, s nimiž si Zdenek zahrál jednu skladbu na dobro, a pak samozřejmě vltavotýnští Luňáčci. Pod vedením táty Jardy Jarda jr. Lenka a Honza muzikantsky rostou. Dobře se poslouchala i další jihočeská sestava 3B, která má původ v někdejším Pergamenu. Ze severní Moravy bodoval zkušený, vokálně výborný Blue Rej, především si užívali věci od Seldom Scene, a razantnějším pojetím se prezentoval ostravský GoodWill. Postrádala jsem větší zastoupení „old time“, ten představili jen tradicionalisti Brzdaři. Středočechy zastupoval ještě ronovský Wyrton, GrassRoad s dívčím zpěvem tentokrát bez náboje a instrumentálně zdatný Country Cocktail. Ještě před nimi vystoupili švédští hosté G2 Bluegrass Band, o nichž už byla řeč, mladíčci něco přes dvacet, jejichž silnou stránkou je precizní instrumentace a nedostatkem poněkud nevýrazný sólový zpěv.

Oběma hlavními programy tradičně provázeli moderátoři Jamboree Míša Leicht a Rosťa Čapek, opět se soutěžilo o sponzorské dary a vyprávěly se vtipy. Dodržování časového prostoru kapelám pomáhaly hlídat hodiny na podiu, o zvuk se starali Pája Jindrák s Markem Zavřelem, kteří zvučili celý dvoudenní festivalový maratón (!!!), a byli pohotoví a rychlí. Připomeňme si atmosféru Jamboree alespoň několika obrázky.


Opuštěné zmoklé podium na nádvoří hradu, kde se měla část programu odehrávat	S Reliéfem, který ukázal krásu svých vokálů, si zazpívaly i Pavlína Jíšová s dcerou Adélou píseň Matka a dcera

S Druhou mízou Vojty Zíchy /Vojta i v popředí :-)/ se po letech objevil mandolinista Jirka Mach, kterého v devětatřicetiletých Poutnících vystřídal osmnáctiletý Jakub Bílý z Ostravy	Pěvecká exhibice bývalého banjisty Modrotisku X-faktorového Ondřeje Rumla. Slyšet zase modrotiskové trio Ruml, Turek, Schreiber bylo pastvou pro uši. Současný Modrotisk byl ozdobou finále sobotního večera

Půlnoční „Odpoledne s písničkou“ Copu s dočasnou výpomocí houslisty Pepy Maliny. Jarda Štěrba se stále potýká s následky své cyklistické srážky se srnou, a tak poprvé poslouchal Cop v hledišti. Přejeme mu brzký návrat	Zástupci mladší generace BlueGate, jejichž autorská tvorba je přijímána i diváky, kteří zrovna bluegrass nevyznávají. Na postu banjisty vystřídal Libora Nývlta Petr Kříž

Zvláštní host - švédský G2 Bluegrass Band, odpoledne v černém, večer černobílí, představitelé mládí v evropském bluegrassu	Výborní Ostravští Křeni, dynamičtí nápadití s kvalitní autorskou tvorbou. Jak je na snímku vidět mladí Křeni přilákali i mladé publikum

Ondřej Kozák vystoupil na Jambore třikrát, jako zpěvák, kytarista a autor v domovských Křenech a v Petr Brandejs Bandu a jako host na housle ve výtečném Blackjacku	Další sobotní pecka – Monogram! Nasazení a lehkost projevu, švih a hravost Jaromíra a Zdeňka Jahodových, Pavla Lžičaře a Jakuba Racka, který exceloval na akustickou kytaru

Vrchol sobotního večera - Blanket!!! Martin Černý, Petr Kůs, Milan Menda a Antonis Timiopulos! Letos jim je dohromady 200 let, vloni po 15 letech obnovili činnost. A my opět můžeme slyšet jejich jedinečný a nenapodobitelný barevný vokál	Roberta Křesťana a Druhou trávu jsme pro nutný návrat do Prahy museli oželet. Na snímku vidíte areál Letního kina. K bluegrassu neodmyslitelně patří gospely s křesťanskou tématikou. Snad se táta BG Bill Monroe tam nahoře přimluví o lepší počasí, aby se Jamboree do svých kulis vrátilo

K silným momentům vystoupení Blanketu patřila píseň Vyplouvám, kterou zazpívali Waldemarovi Matuškovi, o jehož úmrtí jsme se v průběhu včera dověděli. Waldemar Matuška hostoval na Jamboree v roce 2004. Kdysi, jako malá, jsem poprvé viděla banjo právě v jeho rukou. Památku Waldemara Matušky jsme uctili minutou ticha.

Ale ano, i nějaké mušky bych na Jamboree našla, byť přiznávám, že jsou spíše subjektivní povahy. Chápu, že program není nafukovací a i věhlasným kapelám muselo stačit jen 30 minut času včetně zvučení. Výjimkou byl hodinový blok mladé zpěvačky Elišky Ptáčkové a Acoustic Sound v sobotním hlavním čase. Eliška jako osmnáctiletá před několika lety překvapila přírodním talentem, ale jakoby ustrnula jen v jedné výrazové a pěvecké poloze. Ani její autorská, poněkud jednotvárná, tvorba mě nezaujala. Čtyřicetiminutový časový skluz se následující kapely snažily snížit. Nesedl tentokrát ani kulturák, i když chápu zásah vyšší moci. Jenže občas jsem si připadala jak v hrnci pana Papina, v němž se pod tlakem vařily chutné a voňavé hudební dobroty za postupného vytěsňování vzduchu. Proto má prosba o přímluvu o lepší počasí pro další ročníky.

Foto: Renata Králová ©

Sdílet na...

| Více...