FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Kapely v Praze si moc nepotrpí na zpracování folklorních záležitostí z českých a moravských luhů,  pokud se hudba lidu objevila, měla podobu městského folku nebo židovského a romského, či world music, jak se dnes říká.  Pocházela ze vzdálených plání a pahorkatin Irska, ale nejčastěji  nacházela inspiraci za velkou louží,  latinsko-americké "španělské" rytmy se těší velké přízni mladých folkařů. Country a bluegrass zazněly jen vzácně, také trampové asi raději hrají na vandrech než na konkursu, zato rockeři si zařádí rádi vždy a všude. A sláva, nestalo se, že by některá z kapel nudila.     

První den, pondělí 4. 4.
Velmi vyrovnaná nabídka muziky různých žánrů, převážně autorská. Některé kapely se představily již v minulých konkursech, nabízelo se tedy srovnání produkce z hlediska jejich vývoje i porovnání, jak jejich muzika působí v řadě ostatních účinkujících. U mne to na celé čáře vyhrála trojice Šantré. Už první akordy Vajnerovy kytary a Hlouškovy bezpražcové baskytary vyvolávají  pohodu a zpěv Inky Tognerové obdařené nosným ve všech polohách působivě znějícím hlasem přesně dotváří atmosféru každé písně. Chesed veEmet (Pravda a spravedlnost), kapela kolem Zuzany Wirthové, protagonistky bývalé kapely Chesed, zahradním návštěvníkům známé z přelomu  tisíciletí, přinesla typickou melodiku židovských písní i nevšední, dokonce až humorný pohled na osud židů v temných dobách Čtvrtžid-půlžid tak působivě, že vzbudila mou chuť k návštěvě samostatného koncertu. Interpretací zaujala další kapela vycházející z etnických tentokrát romských kořenů, rokycansko-plzeňská čtvěřice  Já, ty a on v obsazení perkuse, 6kytara a baskytara se zpěvačkou, jejíž hlas zněl jistě a lehce i ve výškách. V energické instrumentálce,  variaci na cikánské hudební motivy, i ve zpívaných skladbách hudebníci nezapřeli horkou krev. Ve výčtu kapel s výraznou zpěvačkou budu pokračovat letošními finalisty pražských Port, skupinou KaždýhoVěc. Zuzana Pokorná zvučným, místy až drsným altem, dominovala dvěma písním - razantní Zapni si kalhoty a běž a Pláčem, v níž sestavu ve složení 12kytara a  elektrická kytara doplnil akordeon, velmi často užívaný nástroj prvního dne konkursu.

Babylon se od loňského roku zlepšil především v souhře, Sadil s Klingerem mají dar skládat melodicky i textově výrazné písně (Jidáš). I když bychom Pavlovi Klingerovi mohli vytknout občasné intonační nepřesnosti, nelze mu upřít sugestivnost projevu. Píseň Tohle je výrazné a líbit se to bude má jednoznačně hitové ambice. Pánská sestava Pilgrim Pimple (klarinet, housle, akordeon, kytara, kontrabas a bicí) má na repertoáru "podivné písně" s humorem, v soutěžní přehlídce tak vzácným, písně lehce parodické, které pobaví. Další pánský soubor, Línej dýzl, přivezl zahradní vzácnost, country, v jedné vlastní a dvou převzatých písních s českými texty ve velmi slušné podobě. Fiannan se zaměřuje se na irskou hudbu a kromě dvou tradicionálů předvedl i jeden bretaňský ve francouzštině, Cuba Kubikula s akordeonistkou Vesnou Cáceres, jak již z první části názvu kapely vyplývá, hraje rytmy "ostrova svobody" na poslech atraktivní, ve španělštině i v češtině, ale zde nebylo zpěvačce rozumět.  Jana Šteflíčková a Filmový orchestr, kytaristka + kytarista a kontrabasista, školená zpěvačka, altistka s divadelním projevem, místy s hlasovou exhibicí. Myšáci a Grandis, dva smíšené sbory s převahou ženských hlasů, Myšáci energičtější, v projevu uvolněnější, Grandisu se tentokrát dařilo zpívat jistě (např. ve srovnání s Portou), ovšem k barevnějšímu dojmu zejména ve spirituálech mi chybí výraznější mužný bas. Zvučný hlas naopak nechybí Milanovi Surovcovi ze Surových kocourů, zástupců trampského žánru. V textech nic moc neřeší, poslouchali se docela příjemně. Folkový standard v podobném obsazení 6kytara,  baskytara, bubínky,chřestidla), nijak objevný, předvedly čtveřice se zpěvačkami Krátká předehra (výborná baskytara) a Nezebe (9kytara), kteří zařadili Bouři (známou od Nezmarů) s jiným textem, bohužel bez šťávy.   

Druhý den, úterý 5. 4.
Nabídka co se rozmanitosti stylů týká menší, ovšem s dvěma vystoupeními, které si nelze nezapamatovat!!! MY3.AVI, pro mne favorit  obou večerů, měli i velký úspěch publika. Čtyři mládenci v obsazení 6kytara, baskytara, dvoje perkuse s houslistkou Klárkou Houskovou mě zaujali už vloni texty písní Rómana a Mužná, letos úspěšně postupují v soutěžích, jsou finalisty

Roztančený Zdenál Mňuk po změně image

foto: Tomáš Pohl ©

Z dalších kapel  vzpomenu  účastníky zahradního Trampského dne Hluboké nedorozumění s folktrampskými písněmi a zpěvačkou Eliškou Zachariášovou. Eliščin lehce zastřený hlas má v sobě zvláštní rozechvění i napětí, Slunečná i Blues spokojeného nádražáka  vybízejí ke společnému zpěvu. Irský  Shannon se blýskl interpretačně, bluegrassový pražsko- plzeňský Flashback skladbami zejména z dílny "pana autora" BG hitů Petra Kůse,  z folkověji zaměřených formací interpretačně zaujala Vlastní tvorba 1984. Kámen úrazu působil dojmem, jakoby se dali dohromady těsně před konkursem. Kapela trampského žánru předvedla zpěvné písničky, dvě zpěvačky Myšáků nebyly sólově příliš výrazné. Totéž platí o mladičkých zpěvačkách již něco pamatující Nostalgie. Trio Narcis, vloni slibně nastartované, jakoby sklouzlo do stojatých vod folku, Markéta a Lazarové, OldaCrz či Qjeten s Květou Krejčovou alespoň jednou písní  hladinu rozčeřily. Trojice Altai včele s perkusistkou Katjou Evou Klimešovou hledá svá "ALternativní TAJemství" převážně v etnické hudbě Evropy. Vystoupení středně generačního Šuplíku Zdeňka Vidláka jsem propásla, avšak slyšela jsem je o týden dřív na Portě. V kapele můžeme vidět i dalšího člena Panelákových fotrů Jiřího Kyncla s dvoukrkou el. kytarou. Např. píseň V kanceláři je díra v seriózním podání mě nikterak nenadchla, možná, kdyby ji prodali Fotrům?Další sestava - Dotyky, jejíž členové již něco pamatují (Radek Jonáš), mě návratem ke kořenům folku příliš nepřesvědčila.

Třetí den, ve středu 6. 4.,
bylo místo vedle mě prázdné, neboť i kolegyně z redakce si potřebuje odpočinout. Takže chvilku je reportáž psána jen v jednotném čísle, ale závěr je společný. Na rozdíl od pondělí a úterý byla ve středu "porce" soutěžících nejmenší, protože k vidění a slyšení bylo pouze deset kapel .

Jako první vystoupila na pódium kapela Succuba. Kolem jejich hlav kroužili elfové a jiní severští skřítci. Tyto bájné bytosti fyzicky zastupují Katka Aronová (flétna a kytara) Zuzka Koubková (zpěv a perkuse) , Kryštof Borkovec (basa), Pavel Rous (kytara a zpěv) a Olda Poděbradský (flétna a perkuse). Vlasatý Olda mi velmi připomněl mladého Jaroslava Hutku, tedy nikoliv hudbou, ale fyziognomií. Hezké a křehké melodie a příjemný zážitek. Tichá voda hrající s basou, bicími a se dvěma zpěvačkami mě svým tak trošku rockovým rytmem nijak zvlášť ze židle nezvedla. Naproti tomu tříčlenný Podbabskej Wyrvál (měl bych napsat"tříčlenej") hrál hudbu typickou pro věk členů a podle optického dojmu i založení členů kapely. Kolem osmnácti a dvaceti přepadá člověka chandra, vše je k ničemu, žít je k ničemu atd. Došlo i na kratičkou výměnu názorů s Pájou ohledně nastavení mikrofonu vlasatého bubeníka. Wyrvál přes uvedenou vlastnost (není to zápor, ale přechodný stav mysli) mě zaujal, neboť je sám sebou. Na  jejich koncert bych ale zatím asi nešel. Kapela P.R.S. T. - Pepa Malina (housle) , Radek Hlávka (kytary) Svatka Štěpánková (kontrabas a zpěv) a Tomáš Vokurka (bicí) hraje od roku 2004. Svatka, éterická blondýnka si sice za kontrabasem ztrácí, ale její swingový a bluesový projev v dobré angličtině nezapadne. Bicí zněly tak jak mají, když například v pondělí u některých kapel poněkud "šramlově" rušily.

Stejně jako kolegyně Džexna jsem se po přečtení jmen sám se sebou "shodl" na favoritovi, kterým byla bezesporu kapela Bezefšeho. Za zvukem kapely není jen vlastní autorská dílna, ale viditelná tvrdá práce. Bezefšeho má ale především něco, co některé kapely nemají, a sice radost z hraní. Bezefšeho svým výkonem neříká: "Koukejte na nás, to nám to šlape, sedněte na pozadí". Bezefšeho říká: "Lidi, to je nám spolu na pódiu dobře, je vám v hledišti stejně?" Nevsadili, například jako zmíněný Babylón, na osvědčené "hitovky", ale přišli i s něčím novým. Tím nemám na mysli jen  ostříhanou hlavu Zdenála Mňuka,

Průvodci večerem zpovídají "správce konkursní podstaty"

foto: Tomáš Pohl ©

Průvodci třídenní přehlídkou Miloš Keller a Jeroným Lešner kromě informací o vystupujících kapelách seznamovali diváky v sále s festivalovým děním letošní sezóny, Zahradu a další festivaly časopisu F&C v rozhovoru přiblížil Jupp - "správce konkursní podstaty", jak jej nazval Miloš Keller. Dále představovali novinky včetně nového internetového Rádia FOLK, které od 1.5. zahajuje vysílání a připomněli pořady rozhlasových stanic Proglas a Country Radia, kam mohou konkursní kapely své demonahrávky a CD posílat ke zveřejnění. Upozornili na přítomné dramaturgy a pořadatele folkových akcí, kteří si také přišli vybírat účinkující do svých programů a každý den v závěru zdůraznili tradiční konzultace kapel s Juppem v Zimní zahradě. Dobře sehrané a letos již naprosto rovnocenné dvojici moderátorů nechyběl humor, utahovali si dokonce i z kolegů :-) a dotvořili příjemnou atmosféru třídenního maratónu.     

A ještě upozornění závěrem:
Abychom předešli některým ukřivděným příspěvkům v případné diskusi, objevujícím se po akcích podobného charakteru, zdůrazňujeme:

- výběr účinkujících na Zahradu a další festivaly F&C je plně v kompetenci pořadatele a dramaturga Michala Juppa Konečného. Sledujte web F&C.
- vyskytnou-li se  připomínky k ozvučení kapel, což ovšem nepředpokládáme, protože během konkursu ani po skončení jednotlivých večerů nikdo z kapel s žádnou připomínkou nepřišel, obraťte se s konkrétním dotazem přímo na Páju Jindráka.
 - ať se to někomu líbí nebo ne, konkurs Zahrady je otevřený kapelám všech žánrů FTC i alternativním proudům. (Diskuse o otevřenosti Zahrady se vedla  vloni v létě na webu F&C, doporučujeme si ji znovu přečíst.)

Na úplný závěr:
- máte-li zájem, zahrát si na dalších akcích a festivalech, nabízejte se!!!
- máte - li CD, pošlete je do rádií (Country Radio, Proglas, Radio Folk)

A hlavně hrajte!!!