..tak přesně tuto otázku sem si kladl 17. dubna tohoto roku v Kuřimi na konkurzu do série festivalů, které má vesměs na svědomí Michal Konečný, zvaný též Jupp. Ale popořádku. Nejdřív bych chtěl říci, že tohle je pohled čistě můj osobní a nesnažím se o nic, co by rozpoutalo bujarou diskusi. Spíš bych čekal na kávu, která moji kostku naivity řádně rozpustí a lžíci, která ji řádně zacelí do zaběhlého zvyku.

Chcete hrát na Zahradě, Slunovratu, či jinde? Stačí tak málo. Pošlete přihlášku, na konkurzu zaplaťte startovné, odehrajte si s absolutně hrozným nazvučením (za předpokladu, že máte smůlu a dotyčný neví, jak nazvučit akustickou kapelu), a když náhodou postoupíte, jeďte si stopadesát kilometrů na festival, na kterém pro svoji partnerku nedostanete lístek (takže dotyčná buď obětuje vyhlédnutou halenku nebo zůstane doma), odehrajte si bombastický koncert před mnoha lidmi, otočte se a běžte domů.

O co mi jde? Mimo jiné jsem se zúčastnil také konkurzu na Portu a podotýkám, že zde, na kdysi legendární festival FTC muziky se žádné startovné, jako na přespolní běh, neplatilo. Nejde mi o těch pár stovek (samozřejmě lépe investovatelných například do lahve jablka). Jde mi o princip: velmi zjednodušeně to lze podat tak, že muzikant, aby si mohl zahrát na festivalu musí pořadatele trošičku podložit. Kdo je tu tedy pro koho? Muzikant pro pořadatele, nebo pořadatel pro muzikanty? Nezní to jako skutečný příběh češství?