Tak jsem si tak v sobotu ráno listoval novým televizním programem a nevěřil jsem svým očím - program ČT2 v neděli od 20:00 vysílá komponovaný večer na téma FOLK (později se to dovídám i z článku Ivo Cicvárka na tomto webu). Samozřejmě si tento pořad nesmím nechat uniknout a hned si jeho termín zapisuji jako upozornění do svého mobilu.

Je neděle večer a já se pohodlně usazuji před svůj televizor do stařičkého křesla. První část večera nazvaná Zvláštní slovo folk začínala docela slibně - ukázkou klipu písně Dvakrát od Vlasty Redla. V dalších pěti minutách řada osobností (Vlasta Redl, Václav Veselý - Irish Dew, Michal Němec - Jablkoň, Milan Páleš - Indies records, Milan Tesař - kritik a další) vyjadřovala svůj vlastní pohled na slovo folk Co člověk, to vlastní názor na toto slovo, ale to už tak bývá ... proto vlastně tento pořad vznikl.

Druhá část, nazvaná Pod lampióny, byla pro náhodného diváka jistě mnohem zajímavější. Jednalo se o sestřih koncertu skupin Traband a Jarret a písničkářského dua Martina Trchová a Karolina Skalníková z kuřimského zámku. Tuto část večera považuji za nejlepší, pouze mě překvapil výběr účinkujících. Nemyslím si, že zrovna skupina Traband je typickým představitel folku. Nic proti této kapele nemám, spousta jejich písniček se mi líbí, ale do pořadu o folku bych vybral jinou kapelu. Písně jednotlivých kapel byly prokládány krátkými rozhovory s účinkujícími a samozřejmě se všechny otázky točily kolem folku a jeho působení na ně samotné.

Po slibně se rozjíždějících začátku přišla ledová sprcha v podobě dokumentu o největším folkovém festivale - Zahrada 2005. Jeho vypovídající hodnotu, ihned po skončení pořadu, krásně shrnul můj kamarád slovy: "Absolutně improvizační nic neříkající guláš". Lidé, kteří si zapnuli televizor v daný okamžik, si určitě museli myslet, že je to reportáž z nějaké šílené párty, kde se pouze chlastá a kouří vodní dýmka. Třešničkou na dortu pak bylo vystoupení vietnamského prodavače čínských nudlí s legendární písní Severní vítr (musím ale uznat, že uměl docela dobře česky). Chvilku mi zase reportáž připomínala přírodopisný dokument o naší fauně a to včetně dosti odvážných záběrů "koček dvounohých". Domnívám se, že dokument o životě festivalu by měl vypadat jinak. Postrádal jsem např. základní informace o festivale, chyběli mi titulky u kapel, které se v dokumentu objevily, představoval bych si více hudby, v tomto případě folkové, protože festival přece žije hudbou.

Závěrečnou částí folkového večera byl dokument o písničkáři Vlastimilu Třešňákovi z cyklu Uprostřed běhu z roku 2001. Musím se přiznat, že humor tohoto člověka mi nepřirostl k srdci a tak jsem se vydržel dívat asi pět minut. Nechť kvalitu tohoto pořadu ohodnotí někdo jiný.

Z celého komponovaného večera mám rozporuplné dojmy. Něco se podle mého povedlo, něco již méně. Možná by příště (jestli ovšem nějaké ještě bude) stálo zato zvážit, jestli "největší" je i nejlepší, protože mi občas připadalo, že to k folku mělo hodně daleko. Nicméně i přesto chci poděkovat autorům, že se do tohoto projektu pustili a popřát jim hodně štěstí při prosazovaní folku na programech České televize.