Zdá se, že dvojka je pro Notování trochu zakletá (snad ne ale dvacítka) – druhé semifinále minulého ročníku jsem popsal dostatečně a druhé základní kolo 20. ročníku (1. února 2024) se mu dost podobalo.

Začínal Franta K. Barták, trošku šansonový, trošku kupletový a trošku bluesový. Budu - li laskavý, napíšu – soustředit se na jeden žánr a hrát, hrát, hrát. Následovalo LTK Jablonecko – hudebně vůbec ne špatní, ale místy bez nápadu, zejména textového – odstrašující bylo Ráno. Trošku se utápěli v sólech.

Třetí Pavel Mucha byl pro mě jedničkou toho večera – s harmonikou a vtipnými písněmi se blíží k zatím slavnějšímu triu Čadek – Čepelík - Jícha. A možná je dožene. Cispol byl spíše nesmělý a nevýrazný. Kdyby dal do muziky více života, bylo by to slibné. Úplňkový nebe nebylo asi nejlepší, naopak Stařík přetékal sentimentem. Další méně běžný nástroj nabídl Vlasta Procházka – ukulele. Uhrát písničky na ukulele je těžké a ne každému se to povede, a tak vystoupení spíše klopýtalo. Nejlepší byla asi Stará mašina. Chtělo by to vypointovávat texty. A nakonec Šunďák trio. Konec dobrý – všechno dobré. Šunďák obvykle nezklame vtipem a dynamikou písní – v hlasování pro jméno jsem dlouho váhal mezi ním a Pavlem Muchou.

Nicméně důvodem, že jsem vydržel až do konce, byla Blondýna jako host, ale o tom už jsem toho napsal dříve dost.

Povídku, v níž propojila názvy písní soutěžících 2. základního kola, napsala Blondýna během jejich vystoupení. (video Džexna)