Původně jsem nechtěl o finále Notování psát, navíc text přislíbil kolega Honza Hučín, ale přeci jen mi to nedá, abych nepřipojil pár postřehů, či chcete-li výkřiků. Aspoň bude s čím srovnávat.

Celé finále vypadalo, jako kdyby ho kompletně sestavila Rada Notování, ale ne, byli to ze čtyř pětin hlasující posluchači. Jeden soutěžící totiž vypadl na poslední chvíli a druhý byl nahrazen druhým náhradníkem z náhradníků (první taky nemohl).

Soutěžící vědomi si významu finále zvolili zásadní a stěžejní písničky a pro soutěžící nejdůležitější témata, která rozhodně musí v tak závažnou chvíli sdělit. A tak jsme od dvou převážně dámských kapel slyšeli směs genderové bojovnosti, potlačovaných mateřských pudů hypochondrie, sbírku problémů se sousedkami. Aspoň že jedna z nich to zachránila vynikající „acapellovkou“, ale bylo to málo. Další kapela opět připomněla, že jsem je označil za „židličkový folk“ a vzápětí to potvrdili. Vysloveným vysvobozením byl trampsko-bluegrassový Monopól a vůbec nevadilo, že byl z Brna. Na nic si nehráli a prostě jen zahráli. No, a Jana P. S. byla o třídu výše, tak nějak by folk 21. století měl vypadat. Ti dva jmenovaní to také u Rady a diváků vyhráli.

Nezklamali vítězové loňského ročníku Notování, Martin Čepelík a Andrea Mineva. Zahráli vyváženou směs vážných písní a písní inspirovaných lékařskou praxí Martina Čepelíka a přidali jednu naprosto dokonalou novinku, na kterou se moc těším, až jí dostanu v nahrávce z vystoupení.

I přes výše uvedené nebo právě proto se těším na další ročník Notování, který začne výjimečně druhý čtvrtek v lednu.