(reportáž ze 4. základního kola soutěže Notování pod Vyšehradem )

Jen pár dní před mikulášskou nadílkou se v P-klubu v Trojické konalo čtvrté kolo soutěže Notování pod Vyšehradem.

Hrozba chřipek se sice vyhnula účinkujícím muzikantům, ale dotkla se jednoho z pilířů pódia, Karla Vidimského - Cimbury. Cimbura byl jistě v duchu s osamělým Belmondem, který se ujal úlohy sólového moderátora. Přestože se výkony moderátora nehodnotí a nepostupuje ani do semifinále, Belmondo by jistě postoupil. U Belmonda kromě jiného také obdivuji, jak úhledně dokáže napsat křídou na tabuli názvy všech čtyřiadvaceti soutěžících písní. Kromě toho, že bych křídu zlomil a umazal si kalhoty, přečetl by po mě jména soutěžících nanejvýš profesor Hrozný.

Pořadatelská rada byla tentokrát, kromě obvyklého složení, doplněna i písničkářkou Žofií Kabelkovou a Jardou Řehořem.

Kapela Minaret zahrála skladby: Svítání, Tak tě vyhlížím, Můj kamion a Na dně. K Minaretu Belmondo dodal, že není filiálkou Talibanu, ani nezpívá arabsky. V Trojické není bezpečnostní rám jako na letištích, ale kapela dohrála v klidu, bez mimořádných událostí. Příjmení mandolinisty bylo shodné s příjmením bývalé členky dvojice Proti srsti. Nešlo o náhodu, protože Petr a Slávka jsou manželé. Slávka ve slušivých copáncích doprovázela manžela, ale svého malého synka s sebou nevzala. Minaret si dokážu představit někde o ohně nebo v hospodě u Berounky. Hrají v bluegrasovém stylu a dominuje výrazný hlas Radka Valenty. Je cítit, že kapela hraje dlouho a je dobře sehraná. Poslední skladbu Na dně od Chucka Berryho opatřil českým a velmi dobrým textem Michal Kováč, kytarista Fregaty. Michal jistě není člověk, který se pravidelně chechtá, zdá se mi spíše vážný, ale například obrat "sázím na něžnej šarm jako má ruskej diplomat" svědčí o něčem jiném.

S výjimkou písně Na křídlech pegasů, kde mu pomáhala Tereza Terčová, byly Perutě, Tajemství a Pořád ještě doufáš všechny z dílny Dana Švece. Dan si sice oblékl černé kožené rockerské kalhoty, ale ty z něj v žádném případě nevyhnaly romantika. Navíc romantika statečně zápasila s nachlazením. Dan má velmi příjemný a zvučný hlas. Píseň Na křídlech pegasů mě zaujala, ale volá po druhém hlasu. Je těžké zápasit sám, ale Dan zápasil dobře.

Již na minulém Notování bylo jasné, že plzeňská Fregata má určité problémy a nepřijede proto kompletní. Ani tentokrát jsem tedy neslyšel jejich novou zpěvačku, která nahradila Terezu Terčovou. Kdybych ale měl napsat, že jsem se musel spokojit pouze s dvojicí Soňa Kočandrlová a Honza Kříž, což je dvojice nejen kapelní, ale i životní, nepsal bych pravdu. Soňa mi sice říkala, že výběr repertoáru probíhal doma tak trochu na úrovni přátelské hádky, ale publikum to nepoznalo. Fregata sáhla tentokrát do své minulosti a zahrála a zazpívala písně: Ulita, Žoldák, Nečekej víc a Tobě. Ani jednu z písní jsem buď neslyšel, nebo si ji dík postupující skleróze nepamatuji. Soně a Honzovi to moc hezky ladilo a já jim přál postup. A navíc jsem zaznamenal, že Soňa pracuje na tom, aby byla ještě pěknější ženská. Moc jí to slušelo.

Druhým "osamělým přespolním běžcem" (pamatuje někdo tu krásnou anglickou knihu A. Sillantoea) byl Lukáš "Vořech" Pokorný. Lukáš sáhl do vlastní dílny a zazpíval a na kytaru zahrál písně: Malíř,  Máš právo na svůj stín, Sopka a Dlaně. Lukáš má fyziognomii, díky níž mu budou lidé vždy hádat méně let, než je mu ve skutečnosti. Jeho sytý a znělý hlas proto s Lukášovou

Fregata jako duo

foto: Tomáš Pohl ©

Dvojice T´N´T se v minulém ročníku probojovala do finále. Tentokrát zněly v repertoáru  dvojice písně: Margareta, Bělyj šipovnik, Faerská a Building on the Rock. Vím, že někteří T´N´T berou, jiní spíš naopak. Především je to způsobeno někdy dost expresívním projevem Terezy Ženaté. Co však nelze dvojici upřít, to je vysoká profesionalita daná hudebním vzděláním obou. Tomáš Ludvíček je nenápadný a sympatický, je ale velikou muzikantskou osobností. Repertoár dvojice nemá jednotnou linku, najdete v něm lidovou písničku, gospel song i prvky džezu. Po doznění čtvrté písně jsem byl přesvědčen, že další kandidát na postup dozpíval.

Příbramský Reparát spustil jako poslední v pořadí písně: Naděje, Stoletá voda, Budeme si hrát a V hloubce mojí duše. Reparátu to hezky šlapalo, písně byly melodické, zejména hlas Blanky Martinkovičové zněl parádně a kytary byly v rukou dobrých hráčů. Jenže se znovu opakoval stávající problém, kdy se sejde celá řada kapel, dobře hrajících a zpívajících a s dobrými nástroji. Ale být vyvolencem, být postupujícím, to se daří jen těm, kteří se něčím od ostatních liší. Ale i v případě Reparátu bych si postup do semifinále dokázal představit.

Po přestávce vystoupila na jeviště štíhlá dívka, která mi dělala u stolu společnost. Jmenuje se Žofie Kabelková a není třeba víc dodat. Žofii jsem už dlouho neslyšel zpívat sólově. Při první písni Kořeny, která ve mě vyvolává představu krásné Českomoravské vysočiny, jsem se už nevím po kolikáté přesvědčil, jakou osobností je Žofie. Žofie pozvala diváky na křest alba Panoptikum, na níž spojila hlas i síly s Marcelem Křížem a Ivošem Cicvárkem. Po představení mi Žofie v rozhovoru řekla, že dočasně opouští sólovou dráhu a vedle koncertování s Panoptikem bude jezdit i s jednou jihlavskou kapelou. Ale jistě se po nějakém čase se Žofií a její kytarou setkáme. Tradiční Píseň Verony z filmu Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa zpívaná nádherně a cappela byla krásným hudebním koncem večera.

Ale jako to všechno dopadlo? Dobře, jak řekl Belmondo.

Jako nejlepší píseň byla diváky vyhodnocena ruská Bělyj šipovnik od T´N´T . Pořadí kapel a sólistů bylo následující:  šesté a páté místo : Dan Švec a Minaret, čtvrtý Lukáš Vořech Pokorný, třetí Reparát, druhá Fregata a první T´N´T.

Takže v roce 2006 přijďte do Trojické, kde se 5. ledna koná páté základní kolo. Soutěžit budou písničkáři Helena Brotánková a Martin Rous z Prahy a Jarda Holan & THC z Teplic a skupiny Nezebe a Štrůdl z Prahy a Bodlo z Chodova. Hostem tohoto kola bude duchcovský písničkář Jarda Urbánek.