FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z pátého základního kola soutěže Notování pod Vyšehradem)

Den před večerem tříkrálovým, tedy pátého ledna 2005, byl muzikantský Nový rok zahájen pátým základním kolem soutěže Notování pod Vyšehradem v P- klubu v Trojické.

Na stránkách FOLKtime jakýsi "br" prezentoval soutěž současně jako jakousi zahajovací schůzi folkové strany, v jejíž názvu se několikrát ocitlo mé příjmení. Upozorňuji čtenáře, že případ nebude mít výjimečně soudní dohru, neboť ze zkratky "br" se k mému překvapení, a těch překvapení ten večer nebylo málo, vyklubal stínový ministr trampingu Cimbura. Pochopil jsem, že mi tímto hezkým a milým způsobem ten milý člověk projevuje své sympatie, takže myšlenka na žalobu jen zajiskřila a ihned zhasla.

A kdo stanul na pódiu zvučeném panem Jardou Peckou?

Původní a tradiční počet kapel a interpretů se ze šesti zúžil na pět. Ohlášený Standa Štěp z Hradce Králové se nedostavil. Porucha na autě, stálo druhý den v mailu. Smůla? Tak snad příště to vyjde.

A tak jsme sledovali těchto pět soutěžících, které uvádím v pořadí, v jakém hráli :

První vystoupila pražská kapela Nezebend ve složení: Petr Noha, baskytara a zpěv, Ondřej Militký, kytara a zpěv, Věrka "Breberka" Lemberková, zpěv a perkuse, Radek Bezděka, kytara, zpěv a foukací harmonika. Slyšeli jsme písně: Sedm, Bouře, V dešti a Stromboli. Pokud je někomu povědomé jméno Ondry Militkého, není to náhoda. Ondra byl členem kapely OldaCrz, kterou známe i jako soutěžícího na Notování. Podle webových stránek hraje Nezebend (jedním z dřívějších názvů bylo i Nezebe) styl zvaný AUF. Zkratka neznamená repertoár zaměřený na Bavorsko, ale akusticky uměřený folk - rock. Nezebendu to dobře hraje, Věrce - Breberce dobře zpívá. Píseň Bouře (v originálu I am ready for the Storm) známe například z repertoáru Nezmarů s textem Pavlíny Jíšové. Jenže u Nezebendu dodávám za slova "docela dobré" slůvko "ale". Kapela patří do skupiny těch, které ladí a zpívají, ale chybí něco, čím by nad ostatní vyčnívala. Proto jsem po doznění čtvrté písně za potlesku "fans" Nezebendu nezískal dojem, že jde o horkého kandidáta na postup. Ale není všem dnům konec.

Martina Rouse, druhého účinkujícího, si dobře pamatuji jako součást seskupení Narcis, které jsem jako duo slyšel na už předloňském Notování, kdy Narcis postoupil do semifinále, ale nemoc zabránila dalšímu soutěžení. Martin s písněmi Magdaléna, Těla, Samba 4 U a Růžová zahrádka byl pro mě, a nejen pro mě, velmi příjemným překvapením. Za dobu, co jsem Martina neslyšel, došlo k velikému posunu. Martin je duší bigbíťák s přechodem na "krylovce", ale "pouhé" čtyři písně mě přesvědčily, že je nalezena nová autorská i interpretační tvář. Vážný tón byl střídán veselejším a publikum po každé písni bouřlivě reagovalo. Například píseň Samba 4 U je třeba číst jako Samba for (four) You a je tom, že jedině samba vše přebíjí. Martin nás prostě všechny dostal.

Jako třetí jsem viděl a slyšel pražský Štrůdl ve složení: Antonín Plachý, kytara a zpěv, Václav Lorenc, kontrabas, Katka Šléglová, zpěv, Jiří Kirchner, klávesy a Petr Zoul, kytara a zpěv. Styl Štrůdlu je lehce trampský, byť klávesy Jirky Kirchnera, i velmi elegantní oblečení půvabné Katky Šléglové, by mohly na potlachu o ohně doznat úhony. Štrúdl přednesl písně: Tak si 

Martin Rous, vítěz pátého kola Notování

foto: Tomáš Pohl ©

Teplického Jardu Holana, čtvrtého v pořadí účinkujících, jsem poznal jako hosta Martiny Trchové v divadle Akcent. Stejně jako v Akcentu nepřivedl Jarda s sebou celý THC, tedy Teplický hudební club, ale Ondru Dědiče. Jarda zazpíval písně: Zloděj, Natálie, Sonet o motýlku a duze a Holky zmalovaný. Jarda Holan je výrazná osobnost a těšil jsem se na něj. Opět mě přesvědčil, že jeho písně s bluesovým nádechem, s dobrými texty a dobrou kytarovou hrou jsou velmi originálním projevem, který si kdykoli rád poslechnu.

Každé kolo Notování má hosta. Tentokrát dorazil Jarda Urbánek z Duchova. Jsou lidé, které mohu "dávkovat" s velkým odstupem, jsou lidé, které si nechám "předepsat" pravidelně. Mezi ty druhé bezpochyby patří Jarda Urbánek. A tak i tentokrát se za bouřlivého smíchu Jarda rozpačitě svěřoval, zpíval o smutku tužkové baterie, o lásce k vepřovému řízku, o žních s panem Hálou, o lásce žárovky a objímky a dalších tématech, které u vážných písničkářů, ale i u těch méně vážných,  nenajdeme.  Zvláštní kapitolou těšení se, je mluvené průvodní Jardovo slovo. Je jasné, že je Jarda na každém vystoupení nebude měnit, ale já se pokaždé chechtám. Stejné pocity mám například u některých filmů, kdy přesně vím, kdy přijde věta, na níž čekám, ale pokaždé se chechtám. Stejně rád jako Jardu například poslouchám z podobných důvodů i Frantu Vlčka. Jsou lidé, kteří mají neopotřebitelnou duši. Díky za ně.

Ale nyní musím sdělit to hlavní, tedy výsledky pátého základního kola.

Pořadatelská rada, kromě klasického složení doplněná Mirkem Burianem ze Sekvoje a Pavlem Radou, který mi dělal společnost u stolu,  rozhodla spolu s diváky takto :

Pořadí písní: Na pátém místě Samba 4 U od Martina Rouse, na čtvrtém místě Sonet o motýlku  a duze Jardy Holana, na třetím místě Růžová zahrádka od Martina Rouse a na druhém a prvním místě Magdaléna a Těla od téhož autora.

Pořadí účinkujících: páté místo - Nezebend, čtvrté místo - Štrůdl, třetí místo - Bodlo, druhé místo - Jarda Holan a zcela suverénní první místo - Martin Rous.

Současně Pořadatelská rada vyhlásila i dvě divoké karty do semifinále. Dostala je kapela Bodlo a písničkářka Simona Klímová ze Slaného.

Do semifinále tedy postupují z tohoto kola: Jarda Holan a THC, Martin Rous a Bodlo divokou kartou.

První semifinále se koná 2. února 2005 a jako host vystoupí Panelákoví fotři. Kdo bude v semifinále soutěžit, to  se dozvíte včas na stránkách FOLKtimu.