Měsíc s měsícem se sešel a druhá třetina semifinálových klání XI. ročníku Notování na scéně Music City Clubu je před námi. Setkají se v ní dívčí duo Quaor z Prahy se kapelami Alternativa a Čáry Máry z Plzně, Disneybandem z Liberce a Hubertusem z Uničova a vy, kteří přijdete, budete svými hlasy rozhodovat, kdo postoupí do finále. Soutěž startuje v 19:30! O tom, jak a proč se zrovna tato uskupení (a deset dalších) stala semifinalisty se můžete dočíst v článku Zajímá vás, co určilo postup semifinalistů na webu Notování.

Jako host večera vystoupí po přestávce legendární formace Tomáš Berka & Corpus Delicti, která se v nové podobě loni vrátila na scénu. Představovat ji podrobněji potom, co na FOLKtimu.cz publikovala Džexna koncem ledna článek Corpus Delicti: Místo činu Carpe Diem je zbytečné. Raději si poslechněte první písničku, kterou nahrála Berkova nová parta a kapelník z ní udělal klip na YouTube zavěšený před necelým měsícem. A hlavně si přijďte poslechnout další na Notování!

 

---

Již tradičně je tento článek spolu s pozváním na blížící se večer Notování, ale i rekapitulací večera předchozího, která informuje o tom, jak se kdo umístil v diváckém bodování. Povídání o jednotlivých semifinalistech napsal jako obvykle Petr Vohnout -Balík.

 

4. až 5. místo: Jirka Řehulka - Rosovice u Dobříše, 34 body - z toho 13 bodů za Píseň o kapkách na 5. - 6. místě v soutěži písniček
Balík: Jirka Řehulka vzdal úvodním slovem poctu Karlu Krylovi. A nejen slovem, i svou Písní o kapkách. Nezklamal. Ani obsahem a kvalitou textu, ani interpretací. Výborně! I následující Naštvaná mi promluvila z duše. Taky nejsem vyznavačem tzv. „VIP a cool a in“, tedy hraní si na něco, nebo na někoho, ať je to na snobské, či bezohledně podnikatelské a politikářské notě našeho současného dění, nebo reklamní odlidšťování lidí i života. Jizvy na kolenou, uvedené výstižnou povídkou popisující bezduché a bezobsažné televizní a nejen televizní „soap seriály a novely“, byly podobného ražení, jako následující Bulvár tuty, satirický song parodující bulvární novinařinu. Skvělá a neumělohmotná výpověď, podle mně normálního, myslícího chlapa, co vidí to co se kolem děje a umí to říct písničkou. Hořké, leč myslím, že velmi trefné. Bohužel, doba je taková a hlavně dost lidí v ní, jak jsem již také v kterési z dřívějších hámotí pravil. Jirka Řehulka má určitě mezi našimi písničkáři své místo. Jako už často v minulosti mě jeho vystoupení potěšilo. Zraje jak dobré víno.

4. až 5. místo: Ž. Z. - Želkovický zbytek - Želkovice na Brdech, 34 body, 4 preferenční hlasy
Balík: Ž. Z. - Želkovický zbytek, Petr Olejník, Anna Drábková a Vladimír Kopecký, své vystoupení doslova rozjeli na motorce (která startovala na připravené zvukové smyčce). Motorkou startovaná píseň Daddy, Brother, Lover, Little Boy - příjemný country sound až lehounký bigbošík. Mňam. Voodoo Kiss políbil ucho v podobném, krásně „šlapajícím duchu“. Navíc do něj dokázala Anička svým zpěvem v šikovné míře dostat tajemno až temno, jako to má u voodoo být. Písnička Mama D. byla baladičtější, ale opět s nábojem a hodně dobře podaná šťavnatá muzika. Závěrečná Take a Walk trochu přitvrdila skvělou atmosféru. Musím se zase opakovat: Nepamatuju, že by se kdy Anička Drábková a kterákoliv muzika, jíž dělá, dostaly do šedé zóny, která by pro mě byla nezajímavá. Má to atmosféru, šťávu a „napnelismus“, vzpomenu-li znovu na pana Wericha. Moc fajn.

3. místo: Naopak - Dobříš a Česká Lípa, 42 body - z toho 15 bodů za písničku Slečna co se nehádá na 3. místě v soutěži písniček; 5 preferenčních hlasů
Balík: Soutěžní semifinále končil Naopak. Přes úvodní přehršel „sabotážních“ zvukově-technických obtíží nasadili v klidu, bez nervozity a s nadhledem písničkou Tenkrát v září. Příjemno a pohodovo. V textu říkají, že jim to napsali dva máci. Což neznamená kytičky! Jako bývalý člen Máků a stále mák vím, že se jedná o někoho, kdo je tak nějak „máklej“. Že by? Mně se to líbilo… Druhá dnešní bossanova - Jedna noc, kterou hráli premiérově, nevybočila z příjemné atmosféry a byla rovněž solidně předvedena. Manželé Petra a Martin Zajda Zajíčkovi a Martin Klekí Podešva nechali vyniknout Petřinu zpěvu nejvíc v Sonetu pro dva a opět to bylo krásné. Finálovka Slečna, co se nehádá dala pro změnu zpěvácký prostor Klekímu a klaplo to velmi dobře. Prvně jsem Naopaky slyšel v jejich začátcích před více než třemi lety. Zabral jsem na ně hned a dosud mě to neopustilo, ba naopak.

2. místo: Choroši - Středočesko, 52 body - z toho 14 bodů za písničku Lososí na 4. a 19 bodů za písničku Výhybkář na 1. místě v soutěži písniček; 11 preferenčních hlasů
Balík: Výbornou muzikou nabitý večer odstartovali Choroši, tedy Aleš Rogalewicz, Petr Ovsenák a Tomáš Dough Machalík tak, jak je jejich zvykem - tedy skvěle. Lapidárně řečeno: trampárna v pohodě! Úvodní Tripolis ve mně probudil vzpomínky na mé pouštní geologické tažení Lybií na počátku osmdesátých let. Romantika, ale neutahaná a nepřeslazená - „a tak to má byť“, řečeno s majorem Terazkym. Potom vtipná a chytrá Lososí, píseň pohodová a milá, slovem fajnová. Následovala premiéra Mlhavý rána. U té si dovedu představit, že se rozšíří trampským národem a bude hrána a poslouchána u ohňů a nejen u nich. Výhybkář je pak z obdobného soudku. Chytrá sranda, jedna z prvních písniček této rok staré party. Už po základním kole jsem konstatoval, že jim to jde „na srandovno“ i „na vážno“. A to platí pořád. Vokály (frázování) sice opět nebyly úplně košer. Holt se chlapci, každý z jiného města, nepotkávají tak často, aby je nazkoušeli „na perfektno“. Ale přijde to, protože na to mají. Mé velmi kladné hodnocení z minula - nápad, atmosféra, muzika, pohoda - platí a trvá nadále.

1. místo: Rendez-fou - Jihlava, 54 body - z toho 13 bodů za písničku Poetické ráno na 3. místě a 18 bodů za písničku Čokoláda na 2. místě v soutěži písniček; 5 preferenčních hlasů

Balík: Trio Rendez-fou pro 1. semifinále prořídlo na duo Jan Fous a Jana Gregárková - Havlová. Bossanova Čokoláda i tak pohladila po duši zpěvem i pohodou. Chlapeček je už hitem téhle party. Jana je prostě skvělá zpěvačka, velmi dobrá flétnistka a vystoupení utáhne v pohodě sama, jenom s doprovodem Honzovy kytary, pravda, že velmi dobře hrané. Písnička Poetické ráno tento názor dokonale potvrdila. Umí. Příjemný hlas. Mocpříjemný. A opět potěšili. Pětačtyřicet je píseň na vážné a moc smutné téma. Vypovídá o tupé, přiblblé a nesmyslné náboženské a politické nesnášenlivosti, která bohužel už v podstatě odjakživa cloumá lidstvem. Oslovila mne, zaujala a zamrazila a nebyl jsem sám. Téhle formaci sedí balady, ale i náladovky, jak předvádějí… Zase jsem si pochutnal.

A aby bylo hudební hodnocení kompletní, přidáváme i Balíkovu poznámku o hostujícím Flastru i jeho závěrečné prohlášení, pod které se také rádi podepisujeme:
Host, loňský vítěz, kterého si vybrala Rada Notování, byl důstojnou hudební tečkou programu. Svým originálním bluegrassem a dobře zpívanými gospely přeladil uplynulé, žánrově převážně folkové a trampské semifinále na trochu jinou strunu a pozornost publika si tím získal prakticky okamžitě. A zaslouženě!

To je všechno a 3. dubna určitě přijďte! Horší než minule to nemůže být.

---

Všem muzikantům, kteří uvažují o účasti v dalším ročníku Notování a byli tak stateční, že článek dočetli až sem, rádi ohlašujeme, že nás o svém zájmu mohou informovat podle návodu na našich stránkách. Za tyto zprávy předem děkujeme.