Pět let po úspěšném debutu Hotel v tiché ulici přichází autorská dvojice Lady a Iva s kolekcí čtrnácti nových písniček pod názvem Soukromé písně. Nahrávka opět pracuje s tichými náladami, s intimními příběhy a akustickými barvami – přesto není aranžérskou kopií předchozího alba. Písničky se opírají o plný kapelní zvuk, prakticky ve všech skladbách mají své výrazné místo bicí, byť velmi jemné. Lada s Ivem se tentokrát plně spolehli na přirozené barvy nástrojů: ať už různých typů kytar, kontrabasu v kontrastu s baskytarou, klavíru či rhodes piana, křídlovky nebo saxofonu. Oproti minulé desce, která byla v poslední fázi dotvořena elektronikou, zvolili k dobarvení celkové nálady pouze akustické možnosti: violoncello, akordeon či vrstvené vokály.

Soundcloud skladba To co hoří - https://soundcloud.com/indiesproduction/ladaivo2017

Klíčem, který soukromé příběhy Lady a Iva odemyká, jsou Ladiny texty plné rozeznatelných, prožitých příběhů a situací, které jsou však zachyceny v příjemné víceznačnosti. Lada se dotýká archetypálních témat dětství, zrození a smrti – činí toHomemade POV BJ and facialpornmobile.online však s lehkostí. I píseň o smrti je tak v jejím podání zbavená strachu. Dětství se přelévá v symbol věčného hledání a nalézání, rodina a vztahy jsou kotvou, která nás přirozeně váže ke každodennosti, aniž by nám bránila v rozletu ke krajinám za obzorem. Na desce se opakovaně objevuje motiv pohybu, radostné road movie, soukromé písně, která „pluje, kam chce plout“ a je vysloveno přání, aby nekončila „v propasti času“. A čas sám je námětem, který vysloveně i skrytě tiká v několika dalších písních. Kdo by však čekal náladou smutné album, bude při pozorném poslechu ujištěn, že Lada napsala velmi optimistickou, nadějeplnou desku o hledání podstatných maličkostí!

Lada: „Oproti předchozí desce, na kterou se materiál sbíral řadu let a dotknul se tak několika mých životních a textařských období, je tato pro mě až na výjimky mnohem aktuálnější. Ale stejně jako tehdy, i teď jde o takovou mou kroniku zkušeností, zážitků, příběhů a pocitů. Je ale – doufám – psána způsobem, který je někde na hranici mezi soukromým a mezi sdílitelným a sdělitelným, s občasnými výlety oběma směry. Což platí i obecně pro to, jak s Ivem písně celou dobu děláme – sice hodně pro sebe, ale tak, aby je za své mohl považovat i ten, kdo se skutečně zaposlouchá a dosadí se do hlavní role.“

Ivo Cicvárek a Lada Šimíčková
zdroj: Indies Scope

...rozběh a víc to nechce
odrazit se lehce, vyrovnat
pak nabrat směr a výšku
když konečně víš, kudy se dát
Ale ty jsi pevně připoutaný
bezpečnostním pásem
pevně připoutaný
tobě sen o létání zdá se...
(Sen o létání)

O hudbu se jako vždy postaral z větší části Ivo, který už v přípravné fázi skládání střídal klavír s kytarou, aby co nejlépe zachytil různorodou duši veršů. Jeden text však nádherně zhudebnil Michal Kosmonaut Šimíček (frontman a tvůrce kapely Nevermore) a pokračuje i spolupráce s písničkářem Slávkem Janouškem, z níž na desce pochází také jedna píseň. Novou vrstvu tvorby pak přináší několik skladeb, kde Lada a Ivo na hudebním kabátu pracovali společně.

Jádro nahrávky vzniklo živou improvizací ve studiu: folkově-písničkářský naturel Lady a Iva se protnul s cítěním jejich hudebních přátel, kteří se často pohybují v jazzu. Ve studiu se tak objevila podstatná část kvarteta Viléma Spilky: kromě Vilémových kytar si posluchač užije vytříbených bicích Martina Kleibla a saxofonu či klarinetu Radka Zapadla. Na křídlovku improvizuje Jiří Kotača, akordeonové party vymyslel Ondřej Zámečník, violoncella nahrál Ivův kamarád a spoluhráč Pavel Čadek. A konečně celá deska se opírá o střídání výtečného kontrabasu Petra Pospíšila či baskytary Jakuba Šimáně. Pojetí aranží tak osciluje mezi moderním akustickým folkem a jazzem, přičemž jemných jazzových poloh od minulého alba výrazně přibylo.

---

---

Ivo Cicvárek
Písničkář, textař a televizní dramaturg. Renomé si zpočátku vytvořil na folkových festivalech, první výraznější ocenění – autorskou Portu – získal už v roce 1996. S formací OKO vydal dvě sólové desky na pomezí písňové alternativy: Vidět víc (2000) a V letadle (2002). Společně s písničkářskými přáteli Žofií Kabelkovou a Marcelem Křížem natočil v roce 2005 výrazné album Panoptikum. Jeho poslední sólová deska Velký svět (2013) byla nominována na hudební cenu Anděl v žáru folk a country. Řadu textů a zhudebnění věnoval také jiným zpěvákům a kapelám – je dvorním autorem vokální skupiny Mošny, jeho texty zpívá Petr Bende, Žofie Kabelková, Lucie Redlová či Věra Martinová, podílel se na několika živých albech Textové dílny Slávka Janouška. S Ladou spolupracuje už více než deset let, jejich společný debut Hotel v tiché ulici z roku 2012 patřil mezi nejvýraznější akustické desky toho roku. Při zhudebňování Ladiných textů se Ivo snaží hledat vnitřní melodie, které se skrývají už v samotných slovech. Ivo věří, že ticho je základním výrazovým prostředkem hudby, a po letech experimentů se vrací k formálně jednoduché písňové formě. Deska Soukromé písně (2017) je logickým vyústěním této snahy o přirozený akustický zvuk, o jehož (stále folkovou) podobu se zasloužila špičková studiová sestava převážně jazzových hudebníků.

Lada Šimíčková
Básnířka a textařka. Své texty píše už řadu let, na veřejnost se poprvé začaly dostávat po roce 2004, kdy se Lada stala členkou volného sdružení Textová dílna Slávka Janouška. Její texty se tak velmi brzy dostaly do hledáčku kolegů muzikantů a muzikantek a začaly se objevovat například na deskách Lucie Redlové (První, poslední, 2009 a Křižovatka, 2012), na debutovém albu skupiny Zhasni (Je to tak nutný..., 2009) či na desce Petra Bende (Trojka, 2011), společně s Ivem Cicvárkem napsala písničku Adamov, která vyšla na album Jablkoně Sentimentální Němec; pravidelně její texty zhudebňuje Slávek Janoušek. Od roku 2007 Lada spolupracuje s písničkářem Ivo Cicvárkem, s nímž se seznámila právě na živých setkáních Textové dílny. Tvoří spolu písničkářskou dvojici, pro kterou jsou charakteristické jemné akustické písně založené na Ladiných textech a civilním pěveckém projevu. Jejich tvorba se zprvu objevila na dětských kompilačních albech Bongo Bonboniéra (2010) a Bongo Bombarďák (2011). V roce 2012 vydali svou první společnou desku s názvem Hotel v tiché ulici. V roce 2017 přichází na svět jejich druhé album Soukromé písně, s jehož nahráváním jim pomohla řada špičkových jazzových muzikantů.