gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

Roztočte sloty na krásnou českou lidovou hudbu s partnerem projektu Bizzocasino. Získejte své první bonusy bez vkladu. Чтобы азартная игра была по-настоящему увлекательной, важно выбрать качественную платформу. Вавада предлагает пользователям обширный выбор слотов, регулярные бонусы и простоту доступа для удобного и безопасного отдыха. Когда стоит вопрос выбора, Вавада – это платформа, где каждый игрок найдет все, что нужно для комфортного и прибыльного времяпрепровождения.
16.12.2005 Chudinka Hardy (Jaroslava Kavče Šálková)    PDF Tisk Email
Povídky

Malý hloupý plšík sbíral u stánku s občerstvením sušenkové drobečky a neopatrná krátkozraká výletnice mu přišlápla pracičku. Plšík odkulhal domů a hodil se marod.

"Plch jeden plchovatá - když neumí šmejdit jako my, ať ke stánku nechodí," ulevil si rejsek, největší výtržník skalkového lesa.

"Pojďme plcha nějak potěšit, aby se mu pracka brzy zahojila," navrhl ježek.

 "Když chtěl sušenku, dostane ji od nás," rozhodl veveřák, "to zařídíme. Trampové se slejzaj a jak jsem viděl, žracáky nosej pěkně vypasený."

V ten den začínal v opuštěném údolíčku vzadu ve skalách potlach. To údolíčko se hodí na potlachy jako žádné jiné místo. Pískovcové věže ho tvarují do podoby obřího pekáče, zarostlého kapradím, mechem a travinami, a kolem udusaného plácku s ohništěm se vine oblázkový potok, jenž tak romanticky zurčívá do posvátného ticha při prvních tónech Vlajky.

Když veveřák, rejsek a ježek dorazili na místo, tlachoviště bylo už zaplněno. V přilehlém lese se zvedaly igelitové stříšky, neboť drobounce pršelo, a čas před soutěžemi zpestřoval šerif pořádající osady křikem:

"Na našem ohni vládne prohibice. Kdo přijde opilej, skončí v potoce."

Ježek, rejsek a veveřák byli střízliví až příliš. Prorejdili igelitové bejváky a kořist si natahali pod okrajový převis, kde odložil svou bagáž jenom jeden tramp.

Ten tramp byl zvláštní - měl ostře řezanou tvář, sebevědomé vystupování rozeného pistolníka (toho, co se vždycky trefí) a starý plstěný klobouk promačkaný do podoby stetsonu. Sotva tenhle tlachovník dorazil na potlach, představil se jako Hardy a požadoval, aby se po Vlajce zahrálo John Hardy to byl malej chudinka.

"Ne, že bych na tom nějak trval," dobromyslně vysvětloval šerifovi, "ale rád bych slyšel po Vlajce svou osobní píseň."

"Kamaráde, seš padlej na hlavu nebo co?" vyjel šerif na Hardyho. "U nás se hraje Hárdy až po otevření kruhu."

Šerif odkvačil. Měl jiné starosti - před chvílí mu oznámil jeden rozmrzelý tlachovník, že na potlachu není kamarádské prostředí. Někdo mu ukradl ze žracáku věnečky s cukrovou polevou. Dalším vyšetřováním se zjistilo, že kromě cukrových věnečků zmizely všechny sušenky, oplatky, pišingry, tatranky a dokonce i šerifovy hořické trubičky.

Postrádané pamlsky právě pobývaly s ježkem, rejskem a veveřákem v kožešinovém žracím vaku kamaráda Hardyho. Pěkně se to tam rozvalovalo a prověřovalo, který druh sušenek by mohl zachutnat  přišlápnutému plšíkovi. Ježek s nadšením zkoumal už třetí sušenku máčenou v čokoládě, ale rejsek měl pořád pochybnosti, jestli je tenhle jídelní stan bezpečný. Co když se tramp vrátí pod převis a kožešinový vak otevře?  Jistě by zvířátka vyhnal do lesa, ale vyhnal by i sušenky? Veveřák lehkomyslně odtušil:

"Žádnej strach, ten si vzal plášťěnku a bude sípat s ostatníma u ohně až do rána. Vždyť je známe."

Setmělo se, přestalo pršet a z roztrhaných mraků zazářily hvězdy. Údolí se ztišilo, do zurčení potoka zazněla Vlajka a vzplál vysoký oheň. Za chvíli nato se pod převisem objevil rozmrzelý Hardy. Pořádající osada mu neprokázala tu čest, aby se "chudinka Hárdy" hrál hned po Vlajce, a Hardy se rozhodl na protest z potlachu vypadnout a navštívit výroční oheň jisté známé osady, konající se o tři kilometry dál po proudu potoka. Hardy nikdy neměl nouzi o pozvání na potlachy. Vtiskl stetson do čela, v pěsti sevřel baterku, nahodil usárnu a chopil se žracáku. Vykročil do tmy a svítilna vykroužila místo, kde mezi duby začínala pěšina. Ještě chvíli vzadu zněly kytary, pak zvuky potlachu ztichly a Hardy slyšel jen šumění lesa, ševelení trávy a bublání vody v potoce.

Baterie se namáhala svítit Hardymu na cestu tak dlouho, dokud ji to nepřestalo bavit. Potom bezohledně zablikala a zhasla. Hardy zůstal stát v lese a tma byla pod zataženou oblohou opravdu černá. Ale kam se hrabe nějaká tma na Hardyho. Mladík odhodlaně vykročil vpřed, tam, kde by měla pokračovat pěšina, a narazil do stromu. Vztáhl tedy ruce před sebe a jako slepec se probíjel porostem, jen mírně znepokojován poletujícími netopýry. Ani si neuvědomil, že už neslyší zurčení potoka.

Ježek, rejsek a veveřák se převalovali v kožešinovém vaku v rytmu Hardyho kroků. Ježek se zapasoval do věnečku s cukrovou polevou a rejsek měl na zádíčkách přilepenou čokoládovou náplň ze sušenky.

"Jestli tě dneska v noci chytne kuna, tak se bude divit," smál se mu veveřák.

Neustálé pohazování žracáku bylo sice nepohodlné, ale neubralo zvířátkům na chuti, naopak, ještě nikdy je nepadlo, že by se mohli válet v jídle a ukusovat z toho, co jim zrovna spadne do tlamičky.

Hardy se několik hodin trmácel vpřed, až najednou zahlédl oheň. Právě nastávala chvíle, kdy šerif otvíral kruh. Jak tak Hardy přicházel ze tmy do světla plamenů, zablácený a unavený,  rozpřáhl ruce, jakoby chtěl kamarády obejmout, a do toho slavnostního ticha zvolal:

"Zahrajte pro Hardyho! A pamatujte, pardi, pravdu má jenom bouchačka!"

Z kruhu zaburácel šerifův hlas:

"Už je tady zase, ten chvastoun ožralej, co votravuje s osobní písní! Na našem ohni je prohibice. Do potoka s ním!"

Hardy překvapeně zíral, jak se k němu ženou odhodlaní tlachovníci. To rejsek, ježek a veveřák byli chytřejší a hbitě opustili kožešinový žracák. Nikdo si nevšiml, jak se v trávě pod ochranou temnoty mihly strašidelné stínky, zpitvořené v obrysech dobrot, které si odnášeli, co jim pacičky stačily. Ježek měl na bodlinách takový náklad, že se musel plazit.

Hardymu bylo dovoleno zout boty a byl bujaře posazen do potoka. V potoce bylo vody po kotníky, takže si Hardy za jásotu tlachovníků namočil texasky a ponožky. Potom se naštvaně sušil se u kuchyňského ohně, zatímco ostatní tlachovníci sípěli a polehávali u dohořívající hranice až do rána.

Když vycházející slunce protáhlo hřejivé paprsky lesem a prosvětlilo údolí, Hardy bez rozloučení vtiskl klobouk do čela, nahodil usárnu, chopil se žracáku a uraženě vykročil na cestu z údolí. V ten samý čas si šerif, znavený po probděné noci, naléval silnou kávu, aby se trochu hodil do formy. Přistoupil k němu jeden kamarád z nějaké méně známé osady. Kývl hlavou za odcházejícím Hardym a s uctivým obdivem šerifa oslovil:

"Koukám, že na váš oheň přijel Hardy! To se máte."

Šerif k němu tázavě zdvihl oči.

"Každá osada si považuje, když Hardy přijede na oheň," rozpovídal se tramp stále v tom obdivném tónu, "vždyť víš, šerife, Hardyho si každej předchází, protože svým známým může načerno opatřit režijku na vlak!"

V šerifově tváři a ve tvářích dalších osadníků, kteří postávali kolem čmouďáčku, se odehrála dramatická proměna. Šerif se otočil, jakoby ho bodla vosa, a následován osadníky pádil za Hardym. Volal:

"Hardy, kamaráde, vrať se! To jsme rádi, že jsi přijel na náš potlach!"

Ale Hardy byl už daleko ve skalách a neslyšel.

Skalkový les se ponořil do nedělního osamělého ticha. Trampové odešli na vlak a nad autocampingem se zdvihl vítr. Za kukuřičným polem u kolejí čekal Hardy na motorák, a jak si tak rovnal bágl, uviděl tu svoušť ve žracáku, sušenky, věnečky, oplatky ? všechno jako stádečko pohromadě. Hardy se shovívavě usmál. Tak přece šerif uznal Hardyho věhlas a štědře, i když trochu  spiklenecky, ho obdaroval. Hardy vzhlédl za pole s kukuřicí směrem ke skalkovému lesu, tam, kde v opuštěním skalním údolí tiše zurčí oblázkový potok, a nahlas prohodil:

"Nu což, kamarádi, odpustím vám a něco pro vás za ty sušenky udělám. Ještě mám pár volných režijek."

Hardy je dobrý tramp a ví, co se sluší.

Mezitím ve skalkovém lese ježek, rejsek a veveřák navštívili malého hloupého plšíka. Slavně mu předali poslední zbylou sušenku s trochu ohryzanou čokoládovou polevou. Plšík nad tou jedinou okousanou sušenkou radostně poskakoval tak dlouho, až dupnul rejskovi na pracku. Rejsek se odebral domů a hodil se marod. Předtím ovšem požádal ježka a veveřáka, aby mu na bolístku přinesli ždibec salámu, pořádnýho vajgla a kelímek od piva.


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Únor 2025 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
      1 2
 3 4 5 6 7 8 9
10
1723
242526  

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
Copyright © 2025 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc