gototop
14.07.2006 Parádní fór (Iva Synáková ­ Tapi )    Tisk
Povídky

Mně se ta holka vod začátku nelíbila. Myslím Evelyn. Vono je svym způsobem zajímavý, dyž s váma začne jezdit na vandry Američanka, žejo, ale vocaď pocaď.
Přivedla ji vlastně Merina. Napřed byla tajuplná, že budem v sobotu zírat, a pak s ní přijela na kemp. Moc jí to teda nevyšlo, protože se ukázalo, že Mamlas už Evelyn zná z hospody, prej z něčích narozenin. Vona si ho teda nepamatovala. Mamlas to po straně komentoval, že neni divu.
Samozřejmě, dyž máte v partě najednou holku z Ameriky, je to jiný. Předně jí musíte napřed vysvětlit spoustu věcí. Nejen jak se chovat v lese a u vohně a tak. Ale taky, že tramp neni nadávka. Nebo že sou v lese jahody a maliny, kerý se můžou jíst, přestože sou divoký, jak jim řikala. Houby asi třikrát vodmítla, ale nakonec si dala taky, dyž vysledovala, že neumíráme. Jenže vona třeba prvně viděla krávy na louce! To mně teda s těma kovbojskejma písničkama moc nepasovalo dohromady. Jenže pak sem to rozebíral se Skalákem z Jelení studánky. Taky byl ve Státech, asi měsíc. Říkal, že půlka Amíků je fakticky přesvěčenejch, že mlíko se získává prostě z krabic v supermarketu.
Musí se teda nechat, že Evelyn se to všecko strašně líbilo. Byla prostě nadšená přírodnim životem. Nejen spanim pod širákem a ve srubu. Vona jásala i v těch blbejch chatařskejch koloniích, jaký tam mají roztomilý zahrádky a sami si pěstujou petržel a rajčata! V Americe to nikdo nedělá. Pomalu sme se za ni museli stydět, my sme v maskáčích táhli mezi chatičkama a hrdě sme je ignorovali, Evelyn se rozplývala nadšenim u každýho druhýho plotu a chtěla se s masňákama kamarádit. Naštěstí jí nikdo nerozuměl.
Já teda vůbec ne. Nakonec, po třech měsících, sem byl schopnej pochopit, dyž třeba chtěla něco podat. Můj anglickej slovník se za tu dobu rozrost asi na dvacet slov. Možná to neni moc, ale každopádně je to desetinásobek původního yes a ajlavjů. A vo hodně víc, než co se naučila vona česky. Napřed s ní mluvila jen Merina, kerá je učitelka angličtiny, a trochu Singer. Vostatní sme využívali jejich tlumočnickejch schopností. Pak se věčina lidí naučila nějak dolámat. Teda kromě mě a Renďáka. No a pak sme se na potlachu Šedejch vlků potkali s Willym.
Willy je takovej ten typ proamerickejch nadšenců, kerý kolikrát nevyléčí ani návštěva země zaslíbený. Von tam teda eště nebyl, ale podle řeči byste usoudili, že tam nejmíň pět let pracoval. Což je u dvacetiletýho scestnej vodhad, to dá rozum. U Willyho by byl scestnej vodhad, že pracoval i jen pět měsíců. Kdekoli na světě.
Pochopitelně, sotva zjistil, že je v dosahu příslušnice národa bohů, hned se s ní seznámil. Nebylo to vod věci, páč esli ten kluk krom balení holek něco fakt umí, tak je to angličtina.
V daným případě měl voboje takříkajíc pod jednou střechou.
Ale nebylo to jeho vobvyklý vzplanutí na tři neděle. Willy se fakt zamiloval, ačkoliv den předtím by se eště bil v prsa, že to nedokáže. Bylo to vo to divnější, že na rozdíl vod normálních českejch holek mu Evelyn nebylo proč závidět. Na druhý straně chápu, že u bohyně prostě přehlídnete nedůležitý detajly, jako třeba řídký vlasy, pršák nebo prsa po tatínkovi.
No, byla to z toho láska jako trám a Willy začal jezdit s náma. Mělo to svý plusy a mínusy. Von neni špatnej kluk, vtipy může vykládat celou noc a písničky hrát další tři noci, takže mu vodpustíte, že má tulení nemoc a jasnozřivě se zdejchne, jakmile hrozí dělání dřeva nebo něco. Jenže v jeho přítomnosti si žádná děva nebyla jista svým srdcem a žádnej chlap svym žracákem. Přestože vod spatření Evelyn přestal vnímat zbytek ženský populace, naše holky stejně udělaly, co mu na vočích viděly. Vobyčejně to byl můj maďarskej guláš.
Vypadalo to, že si naši Američani fakt rozuměj. Většinu času von něco hrál a vona zbožně naslouchala, nebo ji nutil povídat vo Júesej. A několikrát za den se spolu vypařili, protože si šli zahulit trávu. Postupně, jak se čas Evelyninýho vodjezdu, si víc a víc leželi v náručí a  podle Willyho řečí sem pochopil, že si plánujou společnej život ve Státech. Začal se ptát nejen na vízum, ale přímo na vystěhování.
A jakmile se vodhodlal nastabilno makat, aby si vydělal na letenku, pochopil sem, že sme byli svědky zázraku vobrácení.
Bylo to pozorovatelný i v jinejch dimenzích. Například sme čekali, že se pár dní po rozloučení votřepe a sbalí první holku v dohledu. Nestalo se. Choval se k nim hezky, mile, ale s vodstupem. A pak začal prodávat svoje věci. Taky rozdal všelijaký ty zdobený pytlíčky, korálky na krk a různý památky, co mu holky za léta navyšívaly. Nechtěl to táhnout přes oceán. A v říjnu, na našem výročáku, všem se zamženym zrakem předved letenku, nechal si vod holek probrečet kongo a dojemně se s náma rozloučil. Vypadal, že má tu Ameriku na doživotí.

*

Zrovna jsem si chystala prádlo do pračky, když se ozval zvonek, tak jsem vyšla ven. Před domkem stál takovej fešák kluk s obrovským rancem na zádech a s kyticí v ruce. Smál se na mě a ptal se po Evelyn.
Řekla jsem po pravdě, že už tady nebydlí. Trochu znejistěl a ukázal mi dopisní obálku. Uklidnila jsem ho, že je na správný adrese, ale ta holka už je pryč. A protože jsem zahlídla na obálce Europe, hned mě napadlo, kdo to je. Taky rozhodně neměl přízvuk jako místní. Mluvil jako profesor.
Pozvala jsem ho dál, ale odmítl. Prej nebude obtěžovat a ať mu dám její novou adresu. Řekla jsem, že ji nemám a že by mě samotnou zajímalo, kde je teď a kdo mi zaplatí nájem za půlku minulýho měsíce. To už po úsměvu nebylo ani památky, trochu mátožně mi poděkoval a chtěl odcházet. Pak se vzpamatoval a jestli prej neznám nějaký její přátele.
"Pojďte dál," povídám, "v tomhle větru tady za chvilku nastydneme. Vy budete asi ten z té východní Evropy, ne?" Posadila jsem ho v parádním pokoji, tu kytku dala do vody, uvařila pro oba kafe a nalila mu panáka.
"S přátelema to bude těžký," říkám. "To víte, já jsem s ní po večerech necourala. Možná byste se doptal po hospodách. Ale v kterých vám neporadím. Vy jste ten Willy? Hodně o vás mluvila," potěšila jsem ho.
Zase se trochu rozzářil. "Byli jsme domluvení, že přijedu co nejdřív. Psal jsem jí, je to tak dva týdny," posteskl si. "Přece ten dopis musela dostat?"
To víte že došel. Dopisy nájemníků zásadně neotvírám, ale ze schránky jsem ho vyšťourala. Potvora, nevrátila mi ani klíče, musela jsem všude nechat vyměnit zámky. Myslela jsem, že jí třeba píšou rodiče. Hned bych se na ně obrátila skrz to dlužný nájemný.
"Nojo, ten dopis tady je, mladej pane. Můžu vám ho přinést. To víte, to už tady nebyla. Helejte se, máte za sebou dlouhou cestu, já vám donesu kousek pizzy, ne? Je mražená, v mikrovlnce to bude hned."
Musela jsem se na chvilku uklidit z dohledu. Potřebovala jsem si rozmyslet, co všechno mu mám říct. Ta mrcha Evelyn! Takovej kluk jak obrázek, a určitě i vzdělanej. Pravda, ze začátku mluvila pořád o něm. Já sice hovory nájemníků zásadně neposlouchám, ale všem kamarádkám vyprávěla do telefonu, že se bude vdávat, jen co ten její přiletí z Evropy. No a pak to postupně utichalo, i když nějaký dopisy myslím ještě byly. Načež se objevil Georges.
Prvně jsem ho načapala, když jsem po ránu odjela na nákup a hned se vrátila, poněvadž jsem si zapomněla kreditku. Zrovínka se snažil odejít. Hned jsem si Evelyn podala. Ukázalo se, že u ní už párkrát přespal. No, nejsem ničí anděl strážnej, holka byla dospělá, tak jsem se nakonec dohodli, že se k ní může nastěhovat, když bude platit.
Ale za pár dní už mi došlo, že to byla chyba. Já si soukromýho života nájemníků zásadně nevšímám, není to moje věc. Jenže člověka chtě nechtě napadne, jak dlouho asi vydrží v práci, když tam chodí každej den nevyspalá, pytle pod očima, duchem nepřítomná? Bodejť ne, vraceli se z baru nejdřív kolem třetí ráno. Georges vstával tak k polednímu, ten si práci teprve sháněl. Kdy, to nevím. Nevytáhl paty z domu před osmou večer, co spolu vyráželi do města.
A kdyby jenom to. Čím dál častěji jsem měla dojem, že kdykoli otevřou dveře do svýho pokoje, cítím nasládlej kouř. Ne z cigaret, to poznám. Občas byli jak náměsíčný, potkali jsme se třeba na schodech a oni na mě koukali, kde se tam beru a který je století. Nebo se chechtali jak blázni. Georges neuměl moc anglicky, ale u ní jsem taky občas netušila, o čem mluví. Matka nemůže být k takovým věcem Ihostejná, když jsou v domě dvě děti deset a dvanáct let. To tak, aby mi přišlo protidrogový komando prohledávat barák! Tak jsem jim řekla, že od prvního budu ten pokoj potřebovat. A za dva dny byli v tahu.
Dojedl pizzu, poděkoval a znovu se zeptal, jestli opravdu nemám žádnou adresu, telefon, cokoli o Evelyn. "Nic. Ani o ní, ani o tom klukovi, co tady s ní bydlel. Vy ho neznáte? On byl taky tam od vás, z Evropy. Z Řecka. Nějakej Georges."
Potřeboval chvíli na to, aby to strávil. Pak zase tak hezky za všechno poděkoval a zvedl se. Zajímalo mě, kam teď půjde. Bude cestovat po Americe? Nebo se vrátí domů?
"Ještě nevím jak. Prodal jsem zpáteční letenku," prohodil jakoby nic. Tady máte ty mladý fanfaróny! Letí za holkou přes půl světa a o nic dalšího se nestarají. Pak se ještě zeptal, jak se dostane k přístavu.
"Hej, mladej pane! Kytku jste tady zapomněl," vyběhla jsem za ním až na ulici.
"To je pro vás," mávl rukou a ani nezpomalil.
Nádherný růže, musely stát moc peněz. Vyhodila jsem jen tu cedulku s jménem. Škoda, byla pěkná, krajková, se zlatýma prstýnkama.

*

Dohodli sme se s Jimem, že když ráno jedem, není důvod nezajít si eště večer na dvě piva. Mysleli sme to fakt vážně, jenom dvě piva, nebyl důvod chlastat. Dokud sme nenarazili na toho maníka.
V baru člověk potká kdejaký lidi, ale von byl nápadnej. Teda napřed ne, běžnej týpek v džínách a svetru, s báglem. Dokud nepromluvil. "Anglán," prohodil sem k Jimovi, ale ten se se mnou začal hádat, že ne. Že normální anglickej kluk by nemluvil tak spisovně. "Třeba je to študák na úrovni," řikám, ale Jim namít, že takovej by neseděl tady. To mělo něco do sebe.
No, vsadili sme se a šli sme se ho zeptat.
A víte že nám to neřek? Teda že není Angličan, to přiznal. A jinak prej máme hádat. Naše sázka teda nabyla nový podoby. Že budem střídavě hádat, a kdo neuhodne, vobjedná rundu. Celkem bez potíží sme se dohodli na balantince. No a kdo prohraje, platí.
Asi tak po třetím panáku mi došlo, že ta sázka má drobnej zádrhel. Že totiž Willy, ten náš novej kámoš, nemůže prohrát. Tou třetí skleničkou sem si jistej, protože to je přesně ta hranice. Člověku to eště jasně myslí, že na takovou věc vůbec příde, a zároveň už je mu to jedno. Takže to muselo bejt kolem třetího frťana. Kolik jich bylo celkem, nevím.
A doteďka nemám šajn, vodkuď ten kluk je! Eště si pamatuju, že neni ani Němčour, ani Švéd, ani Holanďan - to sem tipoval já - ani Talián, Francouz nebo Australan - to byly Jimový balantinky. Teda nemůžu vyloučit, že nám to někdy v průběhu večera i řek, ale to už sem měl hlavu jak sídlo Organizace spojenejch národů, takže lituju.
No, nebavili sme se teda jenom na todle téma. Napřed chtěl, esli prej nevíme vo práci a laciným noclehu. Vyvedli sme ho z bludu, páč nejsme místní, žejo. Postupem času z něho vylezla taková sentimentální historka, že se na něho nejspíš vybodla holka, tak sme ho vyslechli a ujistili, že to tak fakt vypadá. Každej sme mohli posloužit ňákym podobnym příběhem, takže sme si hezky povídali a noc mile ubíhala ve vzájemný důvěře.
Jako už mockrát se ten večer potvrdilo, že suchozemská krysa halt nemá ten splav co my. Na moři je prostě čas na trénink, v tom to je. Eště sme pořád hádali národnost, ale už sme s nim dycky museli zatřást, aby vyslech novej nápad. Zavrtěl hlavou, ale dál nic neřek! V tom byl charakter. Pak sem si všim, že se takový dva hajzlíci vochomejtaj podezřele blízko jeho báglu. Houkli sme na ně, a voni měli eště hubu. Tak Jim jednomu trochu natáh a barman se začal tvářit, že ho moc těšilo a zejtra je taky den. No, vono zejtra už bylo.
Willy se ukázal neschopnej samostatný chůze, tak sme ho vzali mezi sebe, jeho bágl sem si hodil na záda a přemejšleli sme, co s nim. Bylo to na pováženou, eště tak ho hodit někam do hotelu, ale eslipak by na něj měl?
A ty dva černý se nevzdalovali z dohledu. Nakonec měl Jim geniální nápad. Vemem ho na loď! Zachráníme ho vod přepadení, v pohodě se vyspí, a zejtra dořešíme tu sázku. Zatím sme to zatáhli napůl. Samo že sme nebyli tak našrot, abysme zapomněli, že se ráno vyplouvá. A to nám přišlo jako parádní fór!

*

První, kdo mě o tom nepříjemném problému informoval, byl lodní lékař. Zamyslel jsem se, jestli nemám o přítomnosti černého pasažéra uvědomit společnost, ale rozhodl jsem se to řešit sám, pokud se nenaskytnou další potíže.
Samozřejmě jsem si nechal oba provinilce zavolat. Byl to elektrikář Stocker a kuchařský pomocník Torres. Nasadili předpisově zkroušený výraz v domnění, že budu kázat o možném nebezpečí. Suše jsem podotkl, že ten muž bude muset být zřejmě dopraven zpět na náklady společnosti. Jim pak bude strhávána příslušná částka z platu na zapravení ceny letenky. To zapůsobilo. Zdálo se, že pochopili, co si zavařili.
Odhadl jsem ještě přibližnou cenu letu a pak je potěšil konstatováním, že mají štěstí - teď mimo sezónu to bude patrně levnější. O kolik, nevím.
Překotně se omlouvali a slibovali, že se už nikdy nic podobného nestane. Ujistil jsem je, že s tím počítám, jinak by byli už touto dobou nezaměstnaní. Zatím to mají podmíněně.
Dohodli jsme se, že případ dořešíme, až se seznámím s černým pasažérem osobně. A pak mi oba poněkud zmateně vyprávěli, jak k incidentu došlo. Nemohu říci, že by mě to nepobavilo.
S lékařem jsme se domluvili, že přivede toho člověka, jakmile bude v pořádku. Řekl o něm, že otravu alkoholem sice nemůže úplně vyloučit, ale spíš to vypadá na kombinaci opilosti s vyčerpáním a depresí.
Přišel kolem druhé hodiny odpoledne. Sympatický mládenec, podle očekávání poněkud bledý. Jménem společnosti i svým jsem se mu omluvil za chování mých zaměstnanců a také za to, že jsme byli nuceni prohledat jeho osobní věci kvůli dokladům. Je mi dvojnásob líto, k čemu došlo, neboť z razítka v pasu vyplývá, že v USA strávil pouze jediný den! Nejde-li o nenávratné zameškání něčeho důležitého, ať se pokusí brát celou věc jako ošklivý vtip. Ihned po přistání obdrží letenku zpět, o další prokazatelné škody by bylo nutno se soudit.
Mladík mě překvapil. Člověk neví, co si má o tom národě myslet, četl jsem před lety o sametové revoluci a pak už jen o okrádání cizinců pražskými taxíkáři. Ten hoch odmítl letenku se slovy, že jde i o jeho prohřešek, neboť na loď nastoupil patrně bez použití násilí, byť o tom nevěděl. Opil se ovšem také dobrovolně, takže je nemorální, aby za něj trpěl někdo jiný. Jeho angličtina byla stejně vybroušená jako tato úvaha. Pak ještě požádal, zda by si mohl náklady na stravu odpracovat.
"To samozřejmě nepřichází v úvahu, mladý muži. Krom toho máme plný stav a žádnou výpomoc nepotřebujeme," upozornil jsme ho. "Považujte se na lodi za mého hosta."
Rozjasnil tvář a vřele mi poděkoval. Ještě jednou se omluvil za komplikace, které jeho přítomnost na lodi působí, a zeptal se, kam vlastně plujeme a jak dlouho plavba potrvá?
"To vám dosud nikdo neřekl?" užasl jsem. "No, ještě tady s námi pár dní pobudete. Pětadvacátého přistaneme ve Štětíně, Polsko."

 

______________________________________
Iva  Synáková - Tapi

2. místo v próze Oldpsavců
Trapsavec 1999


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |19.07.2006 15:09:00
Pekne napsaný Tapi. I když, už jsme to myslím cetli. ;o)
Jinak, príbeh je zajímavej, ujde. Mel ten tvuj Willy vlastne dost štísko. Taky mohl skoncit na opacný strane globu
Tapi  - Re: Parádní fór   |213.168.161.xxx |20.07.2006 02:11:00
Ahoj Hombre,
klidne jsi to mohl císt už drív, je to nekolik let starý, žejo. Takhle jsi to myslel?
Že mel Willy štístko, to je jasný. Nakonec to nebyl zas tak špatnej kluk, co bych mu nedoprála necekanej happy-end
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |20.07.2006 13:41:00
Me na tom zaujalo, jak snadno prizpusobujeme své predstavy o lidech z jiných kulturních okruhu svým vlastním predstavám.
To je na tvé povídce podle me nejzajímavejší. ;o)

Že jsme schopni se smát americance, rozplývající se nad tuctovými chatickami a fádními zahrádkami chatových osad, a soucasne obdivovat jako romantickou kdejakou tuctovou skalku, aniž bychom meli povedomí, že takových skal jsou na svete stokilometrové útesy táhnoucí se od obzoru k obzoru a cnející do kilometrových výšek.
Proste me zajímá ten rozdíl v lidském hodnocení toho, co je podstatné a co nikoli. A jak ty predstavy souvisí s našimi znalostmi sveta kolem. ;o
Tapi  - Re: Parádní fór   |213.168.161.xxx |23.07.2006 01:27:00
Hm, máš celkem pravdu. Myslím v tom, jak je zajímavé srovnat si predstavy v jiném kulturném okruhu. Celá ta povídka je víceméne o tom.
Jinak nemám nic proti tomu, když nekomu pripadá romantická jedna skalka nad osadou, aniž by bral v úvahu, že ve Skalistých horách jsou jich tisíce. Ani je nemusí chtít videt, romantiku té jedné to neovlivní
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |24.07.2006 14:15:00
No co. Napsaný je to dobre. Umíš psát, a to je podstatný. Pro ctenáre. ;o))
Jinak by me ješte zajímalo, co si myslíš o literárním psaní obecne. Názory a tak.
Hledal jsem to vcera na webu a mimo pár povídek a hektaru odkazu na veštení budoucna, astrologii a podobné nesmysly, jsem toho moc neobjevil. ;o))))
Tapi  - Re: Parádní fór   |213.168.161.xxx |26.07.2006 00:03:00
Co si myslím o literature a tak? Jé, to by bylo na dlouho... Zatím bych k tomu rekla jen, že mám spíš obavy o osud literatury v budoucích letech. Cím dál víc lidí vubec necte, poezii zejména, autor píšící v jazyce nepocetného národa, chce-li vydat knihu, aby si napred našel sponzora nebo si ji financoval sám... Jsem zvedavá, kde se to zastaví.
Ty odkazy na webu plné astrologie a veštectví jsou v porádku, tím se živím. Hodlám udelat taky stránku svých umeleckých pocinu, které budou s tím stávajícím webem propojené, jenže holt to nejde tak rychle. Zatím to funguje jen u stránky našeho CD Mandala
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |26.07.2006 12:31:00
Ne, nemel jsem na mysli vydávání knih ani knižní kulturu národa, a už vubec ne ekonomiku výroby knih. To je vec obecného vztahu ke kulture, prevládající výchovy, technologických možností, etc..., to neovlivníme.
Zajímá me spíše z interního hlediska autora, tedy proc lidé píšou, co považují za natolik zajímavé, aby se o to podelili s jinými.
Víš že umet psát (tedy vyjadrovat se literárne) je jedna vec, a napsat neco, co se lidem líbí, co je skutecne zaujme, co vyjádrí jejich pocity ve vztazích ke svetu, druhá
Kavče  - Re: Parádní fór   |194.228.235.xxx |26.07.2006 17:18:00
Ty se nezdáš, Hombre, jak mužeš položit nejakému autorovi tak záludnou otázku? Predpokládám, že Tapi nenachytáš
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |26.07.2006 23:40:00
Me to fakt zajímá.
Co se ti na té otázce zdá záludné? ;o)
Kavče  - Re: Parádní fór   |194.228.235.xxx |27.07.2006 17:27:00
Záludná otázka je to proto, že v podstate nutíš autora aby zvolal: píšu proto, že k tomu mám nadání! Jenomže to autor zvolat nemuže, v Cechách se nikdo k talentu neprizná, aby nebyl oznacen za chlubílka. Takže - budto Tapi nebude mluvit pravdu nebo bude vyložene lhát, v nejhorším prípade se ke své životní hrivne prizná a to je práve ta past.
Proste a jednoduše - když má Tapi nadání psát povídky a verše, tak to ctenáre bude vždycky zajímat, protože texty psané nadaným autorem jsou vždycky zajímavé. Proto bych ráda vedela, jestli Tapi pilne pracuje na té knize o trapsaveckých rodinách. Vím totiž, že bude velice zajímavá už dopredu
Tapi  - Re: Parádní fór   |213.168.161.xxx |28.07.2006 02:22:00
Ahoj Kavce, dík že ses zase ozvala, tolik chvály si snad ani nezasloužím.
Nojo, proc clovek píše.
Protože potrebuje sdelit svý dojmy ze života a zajímavý nápady. A nekdy má pocit, že by se to melo zachytit trvaleji, než že to jen tak nekomu rekne. Možná taky neumí mluvit tak, aby zaujal. (Robert Graves na tradicní novinárskou otázku "Proc píšete?" odpovedel: "Protože koktám." Strucné, presné a geniální.)
Není od veci taky zvážit, že po staletí byla schopnost psát vyhrazena nepocetným jedincum a ti byli pak razeni automaticky mezi výkvet tvorstva. V našem podvedomí je to geneticky zakódováno, cili, píšící jedinec už si muže pripadat jako soucást toho výkvetu. Dodnes platí, že co je psáno, to je dáno, cili je to vnímáno jako jaksi hodnotnejší než to, co je jen tak receno do vetru.
No a ten, kdo dokáže veci napsat tak, aby je ctenári pocitovali, ba prožívali stejne jako tomu chtel autor, to proste umí a je tedy umelec. Ostatne o veškerém umení si myslím, že je to predevším schopnost predat svoje pocity a myšlenky tak, aby byly prijaty za své protistranou, tedy ctenárem, divákem, posluchacem, proste, jak se nepekne ríká, konzumentem.
Nakolik to umím já, je otázka. Myslím že jo. Jasne že nekterí to umí ješte líp. A zase jiní, co to umí podle me o dost hur, se dokázali mnohem lépe prosadit. Ale celkem mám už od asi 7 let pocit, že mi to jde.
Soudím tak dle pochvalných ohlasu, ale taky se priznám k vlastnímu vnitrnímu hlasu, kterej se nestydí a obcas jásave vykrikne "Jo, to je vono!!", nacež se ve mne rozlije cirá blaženost. Jenže clovek je nespokojenec a chce to slyšet i od druhých. Pro tu vnitrní blaženost píšu, pro tu nejistotu to dávám ven. Rozhodne ne proto, aby me chválili, ale pro ten souhlas ctenáru s mým vnitrním hlasem.
No, hezky jsem se tady svlíkla. Nejvyšší cas jít spát. Dobrou noc.
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |28.07.2006 10:21:00
Kavce, pricítáš mi nejak automaticky motivy, které nemám. ;o)))
Já prece vím a uznávám, že Tapi psát umí, dokonce skvele, takže nutit ji k explicitnímu vyjádrení, že to umí, postrádá logický smysl, ne?
Chci-li nekoho donutit, aby se shodil z piedestalu, na který se ve svých privátních predstavách pracne vydrápal, stací prece poukázat na kvalitu jeho výplodu v porovnání s necím kvalitnejším, a je vymalováno.
Proc bych se tedy mel namáhat snahou dolovat z Tapi jakási bezobsažná priznání vlastních kvalit? Osobní kvality prece neurcujeme sami sobe. Urcují nám je jiní, milé Kavce, a je to urcení tvrde objektivne definitivní, bez ohledu na nejaké emociální vztahy. ;o)))))

Dále bych si dovolil protestovat proti tvému tvrzení, že texty napsané nadaným autorem jsou VŽDY zajímavé. Nemusí být. Ono to Nadání (psáno úmyslne s velkým zacátecním písmenem) jaksi není jen ta schopnost skládat slova k sobe tak aby libe znely - to je pro ty, co skutecne psát umí, dosti banální schopnost.
Je to kupríkladu schopnost vyjádrit svými slovy urcité obecné aspekty reality, subjektivní pocity které všichni vnímáme, ale bežne nejsme schopni vyjádrit.
To je pak ono "umení", literární talent v tom nejkonkrétnejším smyslu toho slova. ;o)))
Kavče  - Re: Parádní fór   |194.228.235.xxx |28.07.2006 10:53:00
Ta odpoved je nádherná, ta se Ti povedla, Tapi! Co je s tou knížkou? Už jsi nekdy zažila, že Te ctenárstvo usilovne a vytrvale nutilo k cinnosti
Kavče  - Re: Parádní fór   |194.228.235.xxx |28.07.2006 10:59:00
Ty už zase uhýbáš na jinou kolej, Hombre
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |28.07.2006 11:22:00
Osobních motivu k tomu, abychom se vyjádrili literárne, je mnoho, Tapi.
Od tech sociálne nejprimitivnejších, jako je snaha o sebeprosazení v urcité sociální skupine, ci snaha dokázat sám sobe, že "jsem stejne dobrej jako ti ostatní", až po obecné motivy, jako je snaha vyjádrit urcité pocity, rysy a aspekty obecné reality, které nelze odpovídajícím zpusobem vyjádrit jinak než nejakou umeleckou formou.

Že by byli umelci v historii razeni mezi "výkvet tvorstva" je nejen sporné, ale i dosti nepravdivé tvrzení. Prevážná vetšina z tech dnes uznávaných historických umeleckých kapacit NEBYLA ve své dobe nejen uznávána, ale casto ani známa. ;o)))))
Takže sociální motivace (ocenení, sláva, ekonomický profit) pro literární tvorbu asi nebude prvoradá, vid? ;o))))

K tvrzení, že vztah k umení a schopnost ocenení umeleckých kvalit máme geneticky zakódováno se ani nebudu vyjadrovat, je to nesmysl. Kdyby to byla pravda, byli by nutne umením i plastoví zahradní trpaslíci. Proc? Protože se nekterým lidem líbí natolik, že si je dají na zahrádku aby ji esteticky "zkrášlili". To pak má být ta "genetika umeleckého cítení"? ;o))))))
Vztah k umení a schopnost mu porozumet je otázka výchovy a vzdelání, Tapi.
Se vzdeláním, znalostmi a prehledem roste i naše schopnost chápat a spoluprožívat. I umení. ;o)

Jinak ale souhlas. Umení také chápu jako schopnost predávat vlastní pocity jiným urcitou dohodnutou formou. V podstate jedinou možnou. Na urcité veci je umelecká forma prakticky jediná možnost jak ten pocit predat. Proto existuje umení. Jako zvláštní prostredek mezilidské komunikace, ne pro ty podradne spolecenské aspekty, jako je sláva, peníze, etc... Ty literaturu nedelají, jsou jen dusledkem souhrnu spolecenských vztahu a interakcí, zjednodušených do primitivity. ;o)

Mimochodem, ten tvuj "vnitrní hlas" znám. Obcas, když premýšlím, zda je to a to konkrétní vyjádrení urcitého literárního popisu z hlediska úcinku správné, také spoléhám na empirický emociální dojem. Není logicky podložený, ale je funkcní. Pokud se mi neco líbí, pokud se mi to zdá "správné", je to zjevne z hlediska vyjádrení toho, co chtel autor vyjádrit, v porádku. Presneji, dosahuje to požadovaného úcinku.

Jo, a ješte cosi: vysvetlí mi nekdo, proc autori považují diskuze o podobných vecech za natolik osobní, že mluví o "svlíkání na verejnosti"?
Vždyt jde jen o subtilne technické prvky autorské tvorby, a osobní intimitu jim dávají jen a jen vaše predstavy o sobe samotném.
Bavíme-li se o literárních schopnostech, bavíme se o technologii literární tvorby, o jejích subtilních detailech, ne o osobe autora.
Fakt, že si rád a s potešením prectu treba povídku od nekoho, zase neznamená, že by me autor nejak osobne nebo lidsky zajímal, ne? Zajímá me pres to, co vytvárí. Kdyby to nedelal, neexistuje
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |28.07.2006 11:27:00
Asi nemá smysl ti to vymlouvat, ale musím konstatovat, že moje motivy pravdepodobne vubec, ale vubec nechápeš. ;o))))
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |28.07.2006 13:35:00
Jen tak, na okraj, Kavce:
co si myslíš o této básnicce?
___________________________________

He bce
jako po strunách kytary
Cestuje noc po zádech

Na jeden nádech sotva vzduchu
Tichá struna dívcí hlas
Krájí vteriny

Ješte mne chvíli cer
Hladinu mi hlad

Jako psa svedu te snad
Nevyhnat
_______________________________

Co myslíš, má jeho autorka talent a nárok na oprávnené literární sebevedomí? ;o)))))

Ptám se proto, že autorku znám osobne a vím naprosto jiste, že je takto schopna se vyjádrit doslova kdykoli na pockání. A není si na to nijak pyšná, považuje schopnost se takto vyjádrit za normální, prestože ví, že 99% populace toho schopno není. ;o)))
Už mi rozumíš?
Jaroos  - Re: Parádní fór   |62.245.91.xxx |28.07.2006 13:46:00
No je to moc pekný... Ovšem i autorka si to myslím dobre uvedomuje. Vždyt to není její jediný výtvor a navíc se vyjadruje k pracím jiných, ne
Kavče  - Re: Parádní fór   |194.228.235.xxx |28.07.2006 14:44:00
Autorku neznám a je to jiste profesionálka. Na úrovni Trapsavce je trochu jiná situace. Ale jestli Te to opravdu zajímá, mohu zkusit se nekterých psavcu pozeptat "co považují za natolik zajímavé, aby se o to podelili s jinými". Ovšem jen tech psavcu, kterí v dané chvíli nebudou mít po ruce svuj knife.
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |28.07.2006 18:23:00
Není profesionálka, pracuje normálne v jednom nakladatelství.
Fakt ale jinak píše celkem dost, a má prsty ve spouste vecí, i když, co já vím, spíše organizacne.
Tapi  - Re: Parádní fór   |213.168.161.xxx |29.07.2006 03:19:00
Hombre,
s tím výkvetem jsme si nerozumeli. Hrábla jsem daleko víc do historie a nešlo mi o umení literárne se vyjadrovat, ale o pouhou gramotnost. Doba, kdy tato nebyla žádnou samozrejmostí, byla velmi dlouhá, a proto máme geneticky zakódováno, že ten, kdo vládne psaným slovem, je automaticky jaksi lepší než ostatní. Jasne že nemáme geneticky podmínený cit pro umení, viz treba ti trpaslíci.
No a k tomu svlíkání: každý, kdo cokoli umelecky tvorí, dává tím svetu svedectví o sobe. At chce nebo nechce, at si toho je vedom nebo ne. Ale když ješte navíc mluví o svých soukromých pocitech kolem toho, tak už se fakt dost odkopává. Ale kdyby mi to až tak vadilo, tak me k tomu nic nedonutí, že.

Kavce,
dík za zájem o mou budoucí knihu. Obcas neco napíšu (a baví me to), ale chtela bych se k tomu prinutit casteji. Nejlepší možná stimulace je práve takový zájem, jaký dáváš najevo. Naopak tvrdá kritika tam, kde jsem cekala príznivý ohlas, me dokáže vyradit na nekolik dní až týdnu. Asi na to nevypadám, ale je to tak. Je to takovej muj problém, kterej za me nikdo nevyreší.
A co ty - kdy si precteme nejakou soubornou knihu tvých povídek
Hombre  - Re: Parádní fór   |88.100.112.xxx |29.07.2006 06:20:00
Maje nejaké ty historické znalosti, uznávám, Tapi, že doba o které se zminuješ, není v našem kulturním okruhu zase tak vzdálená. Ovšem ta "schopnost literární tvorby" je prece jen dnes a zde už neco jiného než jen gramotnost.
Obecne mají lidé úctu a respekt k jakýmkoli schopnostem, jimiž sami nedisponují. Zda to je v genech, netuším, spíš bych to nazval výsledkem úvah v oblasti sebehodnocení.
Kdysi me ucili, že lidé jsou si rovni v onom idealistickém smyslu, že každý z nás je schopen cehokoli, i vyložene tvurcích vecí. Casem jsem se presvedcil, že ta proklamovaná rovnost je jen fikce. Delíme se na kasty, stejne jako v historii.
Pouze dríve bylo ono delení dáno ciste geneticky a dnes už jen schopnostmi, motivací, výchovou nebo vzdeláním, na které máme ovšem v souhrnu stejne malý vliv, jako na genetiku. ;o
Tapi  - Re: Parádní fór   |213.168.161.xxx |31.07.2006 21:57:00
To, že jsou si všichni lidé rovni, je etický princip. Ted nebudu komentovat, nakolik je v rozporu s realitou. Jde mi o to, že tato rovnost v žádném prípade neznamená stejné schopnosti! Ani v království nebeském nebudou umet všichni stejne rychle utíkat

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 
Library zlib