|
17. listopadu tomu bude dvacet let, co se začal hroutit režim, který podle přání otců bolševické revoluce měl vládnout na celém světě.
Nemá smysl uvažovat, proč se režim zhroutil, důležité je, že se tak stalo. Na stránkách FOLKtimu rovněž nemá smysl psát oslavné či kritické články, že se vlastně nic nezměnilo, či že je ještě hůř, než bylo před rokem 1989.
Pro názornost se spíše přenesme s časopisem FOLKtime, kdyby pádu komunismu nebylo:
Protože se nepodařilo získat devizové krytí, vycházel by časopis v tištěné cyklostylové podobě pod dohledem ÚV Socialistického svazu mládeže s povinným zřizovatelem, například jako časopis Závodního klubu pracujících státního podniku Tatra Smíchov. Protože předběžná cenzura v té době právně neexistovala, šéfredaktor schválený ZO KSČ zřizovatele by se pravidelně scházel s ostatními soudruhy šéfredaktory na pravidelných poradách na OV KSČ, kde by řešil oprávněné stížnosti pracujících s návrhy na kádrové a pracovní postihy.
Samozřejmou součástí chodu časopisu by byl bilancovaný příděl papíru na základě státního plánu promítnutého směrem dolů.
Časopis by pořádal ve spolupráci a za finančního přispění SSM a ZO ROH patronátního závodu hudební festival. Seznam účinkujících i seznam skladeb by byl podroben předem projednání a schválení na OV SSM, jehož by se účastnil soudruh z OV KSČ.
Kapela či účinkující, kteří by neměli zřizovatele a prokázanou kvalifikaci po povinných přehrávkách, by byli z účasti na festivalu vyloučeni.
Čestnými hosty festivalu by byl soudruh z OV SSM a nenápadný pán, který by se viditelně nudil a občas si něco napsal. Festival by musel být připraven i na telefonická, či jiná, nikoliv písemná, doporučení, že kapela či účinkující sice mají předpoklady, ale není politicky únosné aby hráli, protože například babička kytaristy emigrovala do Vídně.
Dále bychom byli upozorněni na vhodnost zahraničního hosta, například moskevského vokálního souboru Komsomolu Veselí chlapci.
Tak by asi fungoval náš časopis, kdyby se, slovy Honzy Vyčítala, před dvaceti lety „ten hliněnej kolos nesložil“. Ať je to jak chce, svoboda je krásné slovo!
Sdílet na...
|
Se jim moc nedivím Kubo, nedávno mi jeden z mých hodně bohatých kolegů ze stavební branže řekl, zvykej si na to, že lidi jsou svině 
. Mám takový pocit, že do tohoto světa nějak nepatřím, nebýt FC muziky a lidí okolo ní, tak bych už byl někde jinde, nejspíš v jiné zemi, asi krále Miroslava 
. Zase na druhou stranu (můj oblíbený obrat) jaké si to uděláme, takové to máme 
. Poslouchám zprávy, jak se kde slaví 20. výročí, jak si všichni dávají pašáky, co všechno dokázali a nějak se mi do oslav ani nechce a nemůžu říct, že by se mi nic nepovedlo, jen nevidím důvod proč bych to slavil. Beru to jako přirozený vývoj svého života. 
(No toto, soudruzi! – jistě v rámci konspirace). Z domu zřejmě zbyla jen stěna do ulice, rekonstrukce ale nejspíš proběhla méně "živelně" než o ulici dál, kde v Soukenické před pár týdny zemřeli čtyři dělníci. Štve mě, že se centrum, kde dřív bydleli lidi, mění ve skanzen plný hotelů, jenže to je taky svoboda. Ale mrtví by za těmi podnikateli zůstávat neměli - a k tomu by měly fungovat zákony (zákazy).
Poslechněte si dneska v repríze z rána ve 23.00 hod pí. Fišerovou na ČR 2, mluví v pořadu - Jak to vidí - na tato témata, vřele doporučuji. Mimo jiné se zmiňuje o Klausovo nové knize.
na to můžu říct jediné: Ševče drž se svého kopyta. 
.