FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Už jsme se bavili o tom, že Jarret je momentálně kapela bez autorů. Takže kde se vzaly skladby na albu Za hrany, co jsou zač?
Je tam čtrnáct písniček, 54 minut, což je mimochodem strašlivá porce. Třeba já si myslím, že jsme to zbytečně přeťápli.

To je, jen tak na okraj, málem dvakrát tolik, než má vaše první album Hic non sunt leones…
(Smích) Tak, tak. Ale když se koukám na tu desku, tak nevím, co by tam nemělo patřit. Ono to tak zvláštně vyplynulo. Autorsky je to tak, že už úplně těsnou nadpoloviční  většinu má Bohouš Vašák - sedm a půl - a šest a půl písní je zbytek. A to je Martin Kadlec, který už s náma spolupracuje delší dobu, Pavel Havlík, který má v podstatě na všech našich deskách nějakou písničku, a taky Jakub Noha: ten má tentokrát jenom jednu, ale myslím si, že se to chystá… Co se týče řazení písniček: abysme se nemuseli hádat, poprosili jsme Petra Bindera, aby nám to srovnal. A srovnal to tak, že jsme ale všichni vykulili oči…

Písnička Haló – to je určitě Martin Kadlec, dokonce bych řekl, že ji asi sám – nebo tedy s Disneybandem – hraje, že ji znám z nějaké jejich desky…
To ne, to jsi mohl slyšet jenom na koncertě. Nebo v divadle. Ta písnička vznikla během asi pěti minut těsně před představením, který už bylo celý nacvičený, který se jmenuje Haló, ale potřebovali prostě průvodní písničku. Takže Martin ji sesmolil úplně těsně před tím představením… a nějak se to zalíbilo.

Písničky Martina Kadlece, které hrajete, pocházejí vždycky z takovýchhle nějakých zdrojů, nebo je ochoten psát i přímo pro vás, přestože má vlastní kapelu?
Já ti, člověče, nevím. Několikrát už se stalo, že napsal vysloveně písničku pro nás. Musím říct, že z Martinových písniček se mi na té desce nejvíc líbí Sbohem. Zpívá to jenom Hanka, je to takovej pomalej doják, který Martin napsal, když se rozešel se svojí holkou po osmi letech, a sype si tam evidentně popel na hlavu. To je písnička, která mě dojímá i potom, co už jsem ji mockrát hrál na pódiu, a to je vzácný. Myslím si, že to je skvěle napsaná věc. Ale co já mám říkat – to mně musíš říct ty… (smích)

Pavel Havlík - to jsou písničky, které vás provázejí úplně samozřejmě od vašich začátků. Jak je to na téhle desce: saháte do starých zásob, nebo Pavel něco píše?
Já vůbec netuším, jestli Pavel píše něco novýho. Ale tyhlety dvě písničky, co tam jsou, rozhodně nový nejsou. Dokonce Co se to stalo nás snad provází úplně od začátku a mělo to být na každý z našich desek.

To je taková ta jen s perkusemi…?
Tak, tak, bez bicích, zpívá to Michal, začíná to pomalým synťákem, pozoun je tam… Taková hodně jako ambientní záležitost, bych řekl.

Tak to jsem od vás naživo snad v životě neslyšel.
To jsi ani nemohl slyšet.

Vždyť jsi říkal, že to hrajete od začátku…
No jo… Měli jsme ji zaranžovanou a chtěli jsme ji hrát. Dokonce jsme ji v nějakých dvou aranžmá hráli - někdy úplně na začátku a pak o deset let později. A nezdálo se nám to dobrý, takže jsme to pořád předělávali, pořád předělávali… Až teď se nám zdálo, že to teda má smysl.

Většinu nahraných písniček jsem slyšel až z desky, ale píseň Jakuba Nohy Pojďte všichni ke mně, jsem slyšel od vás živě už několikrát - zřejmě ji tedy máte ve zvláštní oblibě. To je zajímavé: taková veselá countryovka, zatímco celkově váš sound míří úplně jinam…
Tam to bylo tak, že my jsme ji hráli v punkový úpravě. Jako ale opravdu úplně punkový. Kytary nízko pod pasem a jenom drrrrrr… a hrozně nás to bavilo. Navíc Markovi Ottlovi jako zpěvákovi ta punková úprava strašně slušela. Pak nám ale odešel Vítek Příkaský, s kterým to bylo dost spjatý, a najednou se ukázalo, že to bez něj hrát nejde, protože prostě nikdo jinej ten správnej feel na doprovodnou kytaru, takovou tu, jak to tam drhne, nemáme. Ale zase ten text… tedy mně se zdá, že je přenádhernej. A, tak teď co s tím… A tohle bylo nasnadě, takže z toho vznikla úplně veselá countryovka o tragických záležitostech. Nehledě k tomu, že tady jsme naplnili původní význam slova tragédie, což znamená ve staré řečtině „kozlí zpěv“. Myslím, že tady to akorát tak přesně sedí. (Smích)

Potěšilo mě, že jádro tvorby i na nové desce tvoří pořád písničky Bohouše Vašáka. On pořád píše, nebo si to berete odněkud ze šuplíku?
Přece jenom, od desky Vztahem zapni! uplynulo pět roků, tak mezitím něco málo napsal. Ale zdá se mi, že to teda výrazně zpomaluje… (Smích)

Vzhledem k tomu, že už sám nehraje, není „uvnitř“, tak se tomu nevidím; to se spíš divím, že z něj vůbec něco padá.
On furt říká, že už z něj nikdy nic nevypadne, a pak zase ještě něco přinese. U jedný písničky se třeba stalo, že v půlce textu už ho to nebavilo, nebo už prostě nevěděl jak dál, tak ho dopsal Martin Kadlec.

Sudetské črty zpívá Bohouš sám, jenom s vlastním doprovodem a steelkytarou. Předpokládám, že záměr byl, aby měl na vaší desce jednu v podstatě sólovou skladbu…
To je na každý naší desce. Těsně předtím, než Bohouš odešel, jsme dotočili Unikat a tam to končí Bohoušovou Nebudeme budeme. Když jsme natáčeli desku Vztahem zapni!, tak jsme říkali: no ale přeci tam musíme Bohouše nějak dostat… Tak je tam jedna písnička jako takový vzkaz, no a teď už je z toho tradice.

Sudetské črty jste mu vybrali sami nebo je to nějak po dohodě?
Ne, ne, to je Bohoušova věc, co si tam hraje za písničku. To je čistě jeho volba a my mu do toho ani nechceme, ani nemáme co mluvit. A navíc - já bych chtěl demonstrovat - což už jsem taky jednou někde řekl - že ač už s Bohoušem nejsme na stejný palubě, tak pořád plujeme na jedný lodi. A to je důležitý.


Jarret zahraný za hrany

Proč máte na nové desce znova Znamení blíženců? Hodláte pořád dokola znovu a znovu nahrávat celý váš repertoár? A když ne, tak proč zrovna tahle písnička? Je to vaše nejoblíbenější, anebo vám naopak přišlo, že je nejhůř nahraná, že nejvíc ze všech potřebuje přetočit?
Ne, ani jedno z toho. Jednak: na naší předchozí desce už vlastně takováhle situace nastala, my jsme tam znovu natočili Není to tak dávno, písničku z prvního alba, a nikdo si toho vlastně nevšiml.

Ale tam jste to maskovali tím, že ta písnička byla součást toho celocédéčkového příběhu…
Tam to bylo tak. A tady u toho Znamení blíženců bylo primární, že jsme to chtěli hrát, protože se nám zdá, že je ta písnička moc dobrá.

Čili první z mých hypotéz.
To bylo na začátku, ale to jsme nepočítali s tím, že bysme ji nahráli na desku. To jsme si jenom řekli, že vezmeme nějaký tři nebo čtyři starší písničky a normálně je zařadíme do repertoáru. Protože se nám zdálo, že by to bylo dobrý. Když odešel Vítek, měli jsme nadělanou hromadu novýho repertoáru, kterou jsme najednou museli předělávat a potřebovali jsme do repertoáru jiný věci. Jenže to vůbec nedopadlo, protože jsme se s těmi starými věcmi začali strašně babrat, protože už to člověk nechce hrát, jak to hrál dřív, už ho to nebaví… Takže primární důvod byl, že jsme nejdřív chtěli jenom tu písničku znova do repertoáru. Musel ji zpívat někdo jiný, musela být trochu jinak zaražovaná. Protože už s námi rezonovala jiným způsobem. Je to píseň tragicky milostná, člověk ji vnímá v dvaadvaceti nebo třiadvaceti, kdy jsme ji aranžovali poprvý, jinak a v pětatřiceti nebo v sedmatřiceti zase jinak. Tak holt to aranžmá je trochu jinačí. A když jsme ji udělali a začali jsme ji hrát, tak říkám: ale to je hrozně dobrý! Prostě nám připadalo, že je to hodný zaznamenání. Takže jsme to zaznamenali a mám z toho velkou radost.

Po několika málo posleších těch definitivních verzí, co jsi mi poslal, mám pocit, že v průměru je ta muzika o něco pomalejší, ale o dost smutnější než dřív. Vy jste texty neměli nikdy úplně rozverné, nicméně jste dokázali krásně spojovat smutné texty s veselou hudbou. Na nové desce tenhle klasický jarretí rys asi trochu vymizel…
Taky už nám není dvacet roků. Vždyť Martinovi i Bohoušovi už je pětatřicet, oba dva už jsou ženatý, Bohouš už má rodinu… Těžiště tvýho života se posouvá trochu dál. Na prvních dvou deskách řešíš hlavně ty věci, kdy jsi zaláskovanej a ještě bez jakýkoliv další tíhy na nohou. Dneska přece jenom… posouváš se v čase.

To bych zrovna oponoval. Mně připadá, že vy jste sice vždycky hodně tíhli k vztahovým písničkám, ale tahle deska je skoro celá přímo milostná, chvílemi až tak naivně…
Jak kde. Samozřejmě: třeba Haló je prostě takový. A je pravda, že lidi to maj strašně rádi. Třeba moje žena, na kterou já hrozně moc dám, tak ta je z toho úplně paf. Ještě víc je ale paf z toho valčíku, Chci vědět víc se to jmenuje. Z kterýho ale já jsem taky paf, protože to je nádherný. Navíc to je písnička, kterou jsme dali na jeden „tejk“. Všichni, i s Hankou. Není tam žádnej střih, prostě jsme si všichni vlezli k  piánu, teď jsme to tam prostě napoprvé dali a tak to zůstalo a hotovo. Dali ještě pak ještě další dva tejky, jestli se to nezlepší, a ukázalo se, že ten první tejk je emocionálně nejvypjatější. Když Hanka zazpívá „oči svítí, jak kmeny poraženejch stromů/ve vzduchu smůla a léto už je pryč“, tak já mám jednoznačnou náladu: já prostě vím, kde jsem. To je Bohouškova písnička, z který jsem úplně hotovej. A není tam jedinej střih. Celá tahle deska je natočená skoro bez střihů. Asi čtyři za celou desku. Bicí s basou nemaj žádný střihy. Takhle jsme vždycky chtěli nahrávat desky, a nikdy jsme to tak neměli.

To je pěkné: to už jste veliký kluci…
A víš, jaká je to paráda? Z toho mám obrovskou radost.

Kde se vzal název desky?
Za hrany – to jsme vyasociovali s Michalem. Nám se zdá, že název je pro tu desku důležitej a… celkem se tím zabýváme, stejně jako obalama se většinou hodně zabýváme. Za hrany je skvělý, podle mě, vzhledem k tomu, co je na tý desce za všelijakou muziku různou, různorodou. Ale je to taky zahraný Jarret, že jo. Je to taky hraný Jarret. Je to taky hra, jsou to taky rány a je tam těch významů ještě asi deset. A všechny ty významy toho slova se nám zdály, že jsou příhodný pro situaci, v který se nacházíme, takže Jarret - Za hrany je dobrý.

Pověz něco o křtu desky.
Slavnostní odhalení desky… (smích) bude v Liberci, ve velkém sále Lidových sadů, to bude to nejdůležitější, 22. 10. Bude to s Vltavou, Petr Binder ve Vltavě dělá kapelníka momentálně, navíc Vltavě vychází taky nová deska, takže pro ně to taky bude představení nový desky. 26. 10. v Brně v Leitnerce a 30. 10. v Praze v Malostranský besedě. Koncert bude v podstatě koncipovaný vždycky stejně, bude tam kapela, která navodí večírek, v Praze to bude My3.avi, v Brně Disney Band, v Liberci Vltava. A potom budeme hrát my, s tím, že samozřejmě Liberec – tam kolem toho budeme dělat největší show. My máme takový plán - a na to se moc těším – že do sálu postavíme festivalovou stage. Normální festivalovou stage, s rampou se světlama, se zvukem… Takže doufám, že to vyjde.