Když vám řeknu, že jsem právě přišel z Tříkrálového večírku, tak si budete myslet, že kecám a dlužím vám článek přesně měsíc (což znamená méně, než obvykle…). Ba ne: veselé kostýmované šou, kterou si vymyslela Bílá nemoc a zvala si na ni hromadu hostů, se tak začalo říkat proto, že pro ni byl vyhrazen lednový koncert Bílé nemoci v Malostranské besedě. A koncert Bílé nemoci v Malostranské besedě se koná vždy první týden v měsíci… prostě to tak vyšlo.

Jenže

to už je dávno a já se na stejnou akci vypravil v únoru do smíchovského klubu Futurum (vejde se tam víc lidí). Co se změnilo a co je stejně? Zdálo se mi, že více než dřív záleží na výkonu excelujícího spíkra a baviče Aleše Hámy, o něco méně na hudební složce večera. Jako by se předpokládalo, že parodie na veškerý pop uplynulých padesáti let (spočívající v co nejpřesnější nápodobě a zveličených momentech) už všichni viděli, takže se nemusíme tolik namáhat. Takže trochu méně „patlání“ zřejmě bylo (v průměru) s choreografií a s kostýmy; neplatí pro kostýmy dámského tria Martina Fialová – Hana Navarová – Magda Reifová: inu ženy). Neplatí pro slušný až perfektní hudební doprovod, na kterém se kromě muzikantů Bílé nemoci podílela řada hostů (např. dechová sekce nebo slušný klávesista a zpěvák Pepa Melen. Pamatujete Pepíčka pějícího Ne, pětku ne? Tak teď je to „tlustý a fousatý chlap“, jak ho definoval jeden z účastníků.). Neplatí také pro výtečné zpěváky, kteří se ovšem méně snažili o dokonalé splynutí s napodobovaným předobrazem; třeba Filip Benešovský (Neřež), o kterém je známo, že „umí“ Karla Gotta (Ptačí nářečí) byl téměř výjimkou. Třeba Wabi Daněk s Už koníček pádí nebo Jako kotě si příst se rozhodně nepokoušel napodobit barytony pánů Matušky či Grossmanna, přesto byl konferenciérem i publikem velmi „chválen“. Umenšuje se mezi všemi těmi hosty také role Bílé nemoci – její frontman Zdeněk Hříbal například sólově zazpíval jedinou věc – Holubí dům.

Abych nezapomněl: téma večera byla zvířátka, z čehož se ovšem dalo vylhat dost snadno – viz písně Hej, pane Zajíci, Už koníček pádí nebo dokonce ta o letcích, majících ocelové ptáky…

No, slíbili jsme si s kolegy navzájem, že noční glosa bude krátký útvar; víka už mně padají, takže pro podrobnější dojmy si zkuste dojít napřesrok sami. Pokud se (třeba pod vlivem doznívající diskuse Přežije? Nepřežije??) ptáte, co bylo na zhlédnutém večírku folkového, tak musím i pro ty z vás, kteří by se nebránili myšlence, že na Bílé nemoci něco folkového je, říct, že nic. Ale i přes výše uvedené výhrady jsem se skvěle bavil. A co se folku týče, příště se polepším.

 

---

 

Tříkrálový večírek, Bílá nemoc a hosté, 4.2.2014, Praha, Futurum