„Neříkáme tomu Hromosvod, říkáme tomu Ondřej Fencl Band,“ stojí ještě dnes na webu Hromosvodu (příspěvek z 6. 9. 2017). No vidíte, a letos na konci listopadu přesto Hromosvod slavil čtvrt století existence. Díky Ondrovi Fenclovi, dnes spoluhráči Vladimíra Merty, Oskara Petra, Luboše Pospíšila, členu kapely Schodiště, prostě velké hudební mašině: patrně usoudil, že jméno své první kapely, se kterou začal hrát ve svých 13 letech „kinderfolk“ zachová – no a tudíž bylo možné jejích 25 let oslavit.

Ondra Fencl
foto: Mia Feres

Asi i vzhledem k vyjmenovaným hudebním závazkům kapelníka Ondry po křtu alba Divoký ticho Žižkova kapela šlápla na brzdu, nějakou dobu existovalo pouze Ondřej Fencl – nikoli Band, ale Trio – a kapela s baskytarou a bicími (ať už se jmenovala jakkoli) začala ve větší míře hrát až letos. Myslím, že výpadek existence byl trochu znát, pokud mi slábnoucí paměť dovolí vybavit si rovněž v Malostranské besedě proběhlé dvacetiny Hromosvodu, návštěva byla o něco větší, atmosféra hustší. Ale to si vůbec nestěžuji, večer byl po všech stránkách vydařený a stále extrovertní a pozitivní Ondra Fencl samozřejmě velmi přeháněl, když hlásal z pódia, že se tu přece všichni znají, protože na Hromosvod chodí pouze jeho známí. Ovšem určitá nadprůměrně pospolitá atmosféra na koncertech Hromosvodu vládne a samozřejmě, že Ondřej vítal v sále svoji babičku („je jí 90“) i maminku („hrála s námi v roce 1998 na tamburínu“)…

Současný Hromosvod tvoří kromě stále lépe zpívajícího Ondry Fencla Vojtěch Jindra s elektrickou kytarou, baskytarista Jaryn Janek a bubeník Tomáš Marek. Úplně jasno nemám v tom, jak představit personální pohyb u houslí: houslistkou Hromosvodu je už od roku 2005 samozřejmě Hana Vyšínská, ale letos ji zastupuje hostující Adam Pospíšil, takže kdo z nich byl při téměř rovnocenném výskytu na pódiu komu hostem, nevím. Je to samozřejmě jedno. Důležitější sdělení je, že dalšími hosty byli ti, kdo Hromosvodem dříve či později prošli – tedy když to vezmeme od konce, zahrála si Tereza Koucká, Jiří Vlasák, Vítek Skalička nebo Jakub Homola. Z ranějších členů pak Martin Fencl, Vítek Vébr nebo Martin Přeček… snad jsem na nikoho nezapomněl. Snad s výjimkou závěrečné písně Odjíždím z roku 1994, kde šlo víc o nostalgický vtip než o hudbu, to všem různorodým sestavám docela pěkně šlapalo. Nejvíc samozřejmě té poměrně hvězdné současné, i když spolu vlastně (podle toho, kterého houslistu do sestavy zařadíte…) hrála ten večer poprvé, pokud jsem dobře rozuměl. Kvalitním Fenclovým písním aranže zmíněného současného Hromosvodu velmi sluší, ačkoli ovšem lze litovat osobitých artistních houslově-flétnových aranží sestavy, která skončila s Divokým tichem Žižkova.

A jaké že ty písně byly? Aspoň namátkou: Nedělní večery, Jedeme vlakem, Záhada hlavolamu, Ztracenej, Svitavy… ty novější, zdá se převládaly. Nikdy jsem neslyšel Ramzovou, Urpín nebo Vrať se mi. Možná budou na chystaném pátém albu Hromosvodu („vlastně už je natočené“, pravil OF); určitě tam prý bude zajímavá Na kraji nebe, kterou narozeninový koncert začínal.

Byl to večírek, který utekl, ani jsme se nenadáli (po druhém přídavku jsem už musel běžet na poslední spoj), který měl lehký odér sejití zasvěcenců, který byl provázen příjemným slovem Ondry Fencla, na kterém se sešlo víc členů bývalých než současných, kde jsme si poslechli dobrou muziku, kterým se Hromosvod zařadil mezi staré páky žánru. Jejich další koncert bude jistě jiný. Ale to není důvod nechat si ho ujít!