Trapsavec na plzeňských Stopách

Povídky

Minulý týden jsem otevřel dopisní schránku a z ní na mě zírala dopisní obálka s nápisem Sdružení Avalon. A jejda, pomyslel jsem si. Nebyla sice označená modrým proužkem a dokonce jsem věděl, že v ní bude další číslo trampského časopisu Puchejř,

Michael Tony Antony

foto: Houbák ©

ale i tak ve mně dost hrklo. Šéfredaktorem tohoto pěkného počteníčka je totiž Michael "Tony" Antony, organizační ďábel skupiny Lístek, kterému jsem právě před měsícem, když nastupoval do své "mercedesky", slíbil reportáž z právě proběhlýchStop sešlapanejch bot. A protože sliby se mají plnit, a to nejen o Vánocích, "vypotil" jsem těchto pár řádků, kde se o zmíněné pravidelné akci snad dozvíte více.

To důležité datum, kdy se vše v plzeňském Hifi klubu od osmi hodin večer odehrálo, bylo 6. října. Lidí se jako obvykle sešlo požehnaně, takže ještě před zahájením večera byla v Hifáči opravdu hustá atmosféra, což okomentoval basák Lístku, Radek Polívka, větou ve smyslu "nejhorší díra v celé Evropě". Ale i přes tento "drobný" nedostatek, na který jsou už stejně všichni zvyklí, Lístek rozezněl své nástroje (strunné i dechové) a dvouhodinová smršť trampských písniček prošpikovaných trampskými povídkami (nebo to možná bylo obráceně) mohla začít.

Už si přesně nepamatuji, jak šly za sebou jednotlivé písničky Lístku, staré ze Dne pramenů (Polední soumrak, Brána, Kříž...) nebo ty nové (Podzimní, Mezi mosty...), a vítězné trampské povídky (Zločin u Pyšnýho syslíka, Seděli jsme u druhýho piva...) i nevítězná (Ohrožené druhy), ale dobře si pamatuji na skvělou atmosféru, na Tonyho recitační umění, na divácký smích během čtení, na potlesk po každé povídce i písni... Pořadí není vlastně důležité. Mnohem důležitější je, že stále ještě existují lidé, kteří se k sobě chovají kamarádsky a jeden na druhého se mohou spolehnout, stejně jako se může spolehnout Tony s Lístkem, že i na příští Stopy sem do plzeňského Hifáče přijde spousta kamarádů a kamarádek, aby si každý z nich poslechl nebo zazpíval tu "svou" a byl spokojený.

Na závěr už jenom to, že každý divák dostal sborník vítězných prací letošního Trapsavce, takže si všechny povídky a básně může přečíst v klidu doma nebo třeba při delší cestě vlakem, jako to často dělám já. AHOOOJ a na příštích Stopách zase na viděnou!!!

Sdílet na...

| Více...