Piskoř
"Ahoj Stydlíne!"
"Ježiš. Ahóóój, ty eště žiješ?" hlaholí Stydlín a prodírá se ke mně davem na přechodu. Uprostřed jásání a plácání na uvítanou skočila červená. Radši jsme se uklidili do stinné hospůdky, kde se po dvou deckách červeného ze Stydlína vyvalila obvyklá povodeň drbů, otázek a informací. Nezměnil se: "...a vzpomínáš jak ...a co Ťulda? Eště chodí s tím pitomcem ...a za ty zhořelý maskáče jsem dostal takovej ...a neznáš náhodou ňákýho Piskoře?"
* * *
...Piskoř... Kde se vzal, tu se vzal. Před lety ho k nám přitáhnul Sam, ten co dělá hajnýho. Asi jsem Piskořovi zapadnul do oka, protože se k nám okamžitě pozval a pak chodil v pořád kratších a kratších intervalech. Obvykle mezi devátou a desátou večerní, půl jedenáctá nebyla výjimkou.
Externí člen naší rodiny usedal ke kyblíku čaje a něčeho k zakousnutí, neb nemíval od oběda v ústech, a pak si zapaloval Spartu, kterou si nabídl ode mne. Sám cigára nekupoval, neboť byl nekuřák, co si zapálí jen při slavnostnějších příležitostech. A tak slavil a slavil. A hovořil a hovořil. Měl cvik ze zaměstnání. Inu, advokát...
Odcházíval po půlnoci, omluvil se, že už musí, neboť je dost pozdě a on musí být v deset u soudu... Obřadně si zalamovával a hlaholíval - tož ahoj a zase se někdy zjevím...
Žena nás opouštěla čím dál dřív a říkávala, že má moc žehlení a zašívání ...a záhy se zašívala do ložnice. Když jsem si zalamovával, mívala zpoloviny odespáno.
Pak u nás začal přespávat. Chápali jsme ho. Garsonka je po odchodu manželky tak nehostinná... Když zůstal přes víkend, bylo ho všude plno. Vymýšlel, organizoval, ukecával, hodnotil, stravoval se, kouřil, plánoval, usínal a mizel jako duch.
Jedno pondělí jsme v lednici našli lístek: "Díky za guláš, byl moc dobrý, akorát chtěl přisolit. Půjčil jsem si ponožky a svoje hodil do pračky. Jo, a vzal jsem si první díl TEKUMSEHA. Dík, vrátím."¨
Guláš si moje manželka rozvařila v neděli večer k pondělní večeři. To pondělí jsme měli chleba s paštikou a vzpomínali na Piskoře.
Už mě k ničemu neukecává, už mi nevypíná televizi, už k nám nechodí. Urazil jsem ho.
To jsme se vrátili z dovolené. Znáte to, lepkaví potem, ruce vytahané od kufrů plandají kolem kotníků, alergičtí na hlasitější zvuky a hovor jinak milých nám dítek. Navíc nás dorazil pohled do zahrádky. Za tři neděle lebeda úspěšně přerostla brambory a spolu s pýrem, svlačcem, přesličkou a svízelem nám vesele kývala na uvítanou. Svalil jsem se do křesla a mocně zatoužil po koupelně a po kafi. Moje žínka seděla v protějším křesílku a hleděla skrze mne do zdi vyhaslým zrakem.
"CRRR! CRRRRRRRRRRRRRR!" Domátožil jsem se ke vchodu a otevřel. Stál tam.
"Hoď na sebe něco, vem Zdenu pod křídlo, nebo ji třeba nech doma a jedem na chajdu k Bivojovi. Uděláme ohýnek, popijeme svařeného, pozpíváme, bude fajn!"
"Ty, Piskoři," povídám mdle, "před chvilkou jsme dorazili z dovolené, jsme utahaní. Jestli mě teď něco zajímá, tak sprcha a kafe. Ahoj."
"Pusť na sebe sprchu, kafe ti uvaří Bivoj a hlavně pohni. Čekáme v autě." Odkráčel ke své popelnici, důstojně se do ní zasunul a na plný pecky pustil kazetu s poslední Portou. Bivoj seděl vedle. Šklebili se a plácali se do rytmu po stehnech.
Přistoupil jsem k okénku a diplomaticky se snažil Piskořovi jeho projekt vymluvit. Tradičně zahýřil slovní zásobou. Inu, advokát...
"Podívej se," snažil jsem se ukončit ten jalový pokus o rozumný hovor, "vím co říkám, nejsem malej kluk. NEJEDU!"
popatřil na mne zespoda okem, ve kterém plápolal žlutý plamen a pak pomalu procedil písmenko po písmenku: "No tak si tady klidně hnij, jako nějakej blbej mastňák. A pusť si televizi. Dávají bezva Večerníček."
Něco se ve mně přetrhlo, až mi cinklo v uších. K mým užaslým uším se nesla moje vlastní slova, která jsem nepoznával: "Když jsem ti málo trampskej, tak táhni do prdele a už tam zůstaň!"
Poněkud ztuhle ztišil kazeťák a pak dřevěnými pohyby řadil jedničku, potom dvojku...
* * *
"...tak znáš ho nebo ne?"
"Jo, znám, co je s ním?"
"Tak si představ; chodí k nám a pořád něco organizuje. Dycky něco vymozkuje a postaví nás před hotovou věc. Teda, já jsem ho nezval. Vždycky se zjeví jako duch a začne mě dirigovat a já vůl slušná ho neshodím do šalunku a nezaleju betonem. Místo toho všeho nechám a eště mu, pitomec, podávám vercajk... Nedávno mi vypil kořalku pro zedníky, kterou jsem schoval do komína před tchánem notorikem. A co myslíš? Ani mi o tom neřekl."
"Ale obětavej, to on zase je, ne?" povídám Stydlínovi.
"Jo, to on je," houkne Stydlín. "Obětavej, jako tchyně. Obětavej a agresivní! A moc se mu u nás líbí a v novým se mu bude, počítám, líbit ještě víc. Asi se k nám nastěhuje. Nevíš, jak se ho zbavit?"
Poradil jsem.
A toho večera jsem dal svému vnitřnímu zraku zabloudit na jedno sídliště a pozorovat, jak Stydlín se Stydlínkou vaří ohromný kastrol guláše, s láskou do něj vmíchávají půl lahvičky projímadla a ukládají do lednice na dobře viditelné místo...
______________________________________
Miloš Kouřil - Baloun
Trapsavec 1988
Večery
Viděl jsem večery ve vinárnách
kde snobové platili za všechny
byli chytří a moudří
až z toho pozvraceli bar,
kde dělníci s vejplatou hráli si na pány světa,
jejich světa plnýho krásnejch skleniček
lítajících vzduchem.
Viděl jsem večery v krčmách
kde smrděly záchody
pivní výpary
a pravda z huby spolustolovníka,
kde vožralej šenkýř s cigárem
řval sprostý slova pro radost.
Viděl jsem večery v rodinách,
kde lidi si nemaj co říct
zábavu nahradil obdélník
světélkující vobrazovky
a nesmí se mluvit kvůli
hlavnímu hrdinovi
bezejmennýho filmu.
Viděl jsem večery v kasárnách
plný kamarádů, nudy,
zákazů, povolení
a hvízdání píšťaly dozorčích.
Viděl jsem večery pánů
podřízenejch
i vězňů.
Pak jsem utek k večerům
strávenejch s vohněm
zatracení.
______________________________________
Stanislav Zárybnický - Houla
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...