FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Stane-li se pro někoho určitá činnost smyslem života a není-li tato činnost špatná, očekávaný výsledek celého procesu by také neměl být špatný. A když dosadíme do této rovnice jako proměnnou veličinu tramping, který rozhodně špatný není, můžeme se těšit na vysloveně dobrý výsledek. Tedy, mohli bychom se těšit, kdyby v té rovnici nebyla ukryta ještě další proměnná veličina, která to dovede pěkně zamíchat.

Jedna taková veličina bydlela na chatě nedaleko Prahy a jmenovala se Ing. Milivoj Brázda. Nutno podoktnouti, že Milivoj Brázda natolik nesnášel své jméno, že se všude přestavoval jako Břéťa, ale většinou mu to nikdo nevěřil. On prostě jako Milivoj vypadal.

Nicméně, ať už Břéťa nebo Milivoj, inženýr Brázda byl především tramp. A ne ledajaký. Kořeny jeho trampského rodu sahaly až někam k počátkům republiky, čehož si byl tento jedinec tak zásadně vědom, že trampingu zasvětil celý život a bez nadsázky by se dalo říct, že tramping prostě miloval.Leč, přeroste-li taková láska určitou mez, stává ze z ní pomalu, ale jistě, fanatismus. To se pak události vyvíjejí směrem zcela nečekaným a výše uvedená rovnice už neplatí.

„Co to máš na zádech?“ zavřeštěl mečivý hlas.
Parta trampů si to štrádovala podél chatové kolonie, natěšená se na kemp, na oheň a na všechno, co k tomu patří, když v tom je zastavilo nečekané zamečení.
„ Povidám, co to máš na zádech?“ ozvalo se znovu, „copak takhle vypadá tramp?“
Oslovený vandrovník se zarazil a dost zmateně se začal rozhlížet, když v tom uviděl Milivoje, v montérkách zašpiněných zeminou, jak povykuje zpoza plotu. V rámci objektivity je třeba uvést, že dotyčný vandrovník měl na zádech batoh sice zvláštního tvaru, avšak vlastní výroby, a obzvláště byl hrdý na všechny, vlastnoručně vyrobené, kovové doplňky.
„ Povidám, copak tramp se může blejskat jak vrata vod bordelu?“ vylepšoval to Milivoj a opřen o plot lehce poskakoval, zadupávaje tak svůj záhon macešek do hlíny.
Tramp s vlastnoručně vyrobeným batohem se konečně probral a údiv vystřídal zcela jiný lidský cit. Hořké rozčarování. Tolik večerů se s tím šije a teď tohle.
„ Tak hele, strejdo, nevím sice, co tě žere“ odpověděl slušně, avšak s velkým sebezapřením, „ale už vůbec netuším, co má co ňákej chatař remcat trampovi do báglu.“
Milivojovi se splašila pumpa.
„ Co si to dovoluješ? Víš ty kdo já sem? Ty sis eště dělal do plen, když já už jezdil na potlachy. Víš ty, kolik já toho sjezdil? Víš ty vůbec něco? Nevíš nic. Neopovažuj se řikat, že si tramp.“
Výše zmíněná parta už u plotu dávno nestála. Už dávno ve starém lomu všichni sbírali dřevo a těšili se na oheň. Pomalu se začínalo smrákat, ale Milivojovo mečivé spílání se stále neslo do dáli.

Tak, a tady by mohl náš příběh klidně skončit. Všichni by se z toho vyspali a byl by klid. Částečně se to i povedlo. Trampové ze starého lomu po sobě ráno uklidili kemp a osvěženi příjemným víkendem vyrazili na vlak.
S Milivojem to bylo jiné. Ten nezamhouřil oka a celou noc přemýšlel, jak si mohl někdo dovolit nazvat ho chatařem a pošlapat mu tak jeho trampskou čest. Zrovna jemu, který tolik trampingu dal a který toho tolik zná. Jak tak o tom neustále přemýšlel, došlo k onomu zásadnímu zkratu v mozkové činnosti a Ing. Milivoj Brázda se vztyčil z postele s naprosto jasnou myšlenkou.
„Já jsem tramping, minulost i budoucnost.“ A rovnice přestala platit.

Hned druhý den si inženýr Brázda zakoupil velký sešit, nadepsal ho „Nepřátelé trampingu“ a vyrazil na kontrolní obchůzku.

První se na seznamu objevila vedoucí místního koloniálu. Neměla vychlazené pivo. Co na tom, že otvírala krámek dost často i mimo otevírací hodiny a to právě kvůli pivu pro trampy. Neměla chlazené pivo zrovna ve chvíli, kdy měl Milivoj žízeň. Tak šla na seznam.
Průvodčího z místní lokálky připsal na seznam rovnou, protože ten nelida pravidelně nutil Milivoje k placení jízdného.
Dalším v pořadí byl hajný Tetřev a to jenom proto, že byl hajný. Co na tom, že ve svém revíru nejen toleroval pět osad, ale ještě čas od času přispěl na potlach trochou zvěřiny. Prostě to byl hajný a Milivoj neměl úřední osoby rád.
Podobným způsobem se dostal na seznam i porybný Mřenka, protože chtěl po Milivojovi rybářský lístek. Milivoj sice platný lístek vlastnil, ale odbyl Mřenku s tím, že tramp nepotřebuje kus papíru na to, aby si chytil rybu. Takže porybnému lístek neukázal a ještě si ho připsal na seznam.
No a tak to šlo pár dní. Milivojův seznam utěšeně rostl a jediným, kdo v širém okolí nebyl podle Milivoje nepřítel trampingu, byl Milivoj sám. Jenomže, nic netrvá věčně.

Jednoho pátečního večera si Milivoj vyrazil do hospody U Huláka, aby si svlažil krk, neboť odhalování nepřátel trampingu bylo čím dál náročnější. Bodejť by ne, když na seznamu byl již téměř celý okres a poslední dobou byli připisováni na seznam už i kojenci, a to jenom proto, že neměli zelenou zavinovačku.
Když dorazil k výčepu, zjistil, že na pivo je celkem velká fronta. To ho ani tak neudivilo, protože hostinský byl na seznamu již dávno. A sice od té doby, co odmítl Milivojův návrh, že jako důchodci by mu měl za pivo počítat pouze poloviční cenu.
Zaujala ho však jiná skutečnost. Pořadí čekatelů na pivo se mu vůbec nelíbilo. Konkrétně ho iritovala skutečnost, že na chvostě celé fronty bylo příjemně trampsky zeleno a u výčepu překážela jakási banda šusťáků. Předešel tedy celou frontu, odstrčil hlavního šusťáka a pravil:
„ Nejdřív trampové, a pak až ten mastňáckej zbytek.“
Hlavní šusťák se to snažil vyřešit v klidu a slovně, ale když s Milivojem nebyla řeč, tak si taky strčil. A tu došlo k dalšímu zkratu. Milivoj zbrunátněl a sešitem „Nepřátelé trampingu“ se jal zuřivě inzultovat všechny kolem sebe, nikoho nevyjímaje. Když zjistil, že se ho snaží uklidnit i příslušníci zelené části fronty, vykřikl:
„ Já jsem tramping, minulost i budoucnost. A vy jste všichni kolaboranti.“
A začal se shánět po tužce, chtěje doplnit seznam. Nestihl to. Venku zastavilo auto, vyběhli z něj dva zřízenci a nasadili Milivojovi slušivý kabátek, s nečekaně umístěným zapínáním.

Docent Souček, přednosta psychiatrické kliniky, měl dva koníčky. Tramping a cyklistiku. Na vandr jezdil logicky v maskáčích a na kole, opět logicky, v šusťáku. Kromě toho, už víc jak dvacet let šerifoval na osadě Bystrá mysl, takže ho prohlášení o mastňáckém zbytku poněkud vyvedlo z míry. Ale když uviděl, jak to Milivoje bere, odpustil mu, a dal ho převézt k sobě na kliniku. Nakonec to nedopadlo až tak zle.
Inženýr Brázda si nechal celkem bez problémů namluvit, že bílý oděv zřízenců jest novým maskáčem kanadské jízdní policie a pruhované pláště pacientů jsou přebytky z výstroje amerického námořnictva. Poté, co začal poctivě užívat léky, o kterých docent Souček prohlásil, že pocházejí z potravinových konzerv spojeneckých vojsk, nastala doba klidu.
Dokonce i sešit “Nepřátelé trampingu“ byl Milivojovi navrácen. V rámci terapie musí každý týden uspořádat rehabilitační proces a od konce seznamu vyškrtnout jednu položku.

No, a tady by mohl náš příběh opět skončit. A vlastně i končí. Už nezbývá než doufat, že až se Milivoj dopracuje v rehabilitačních procesech na začátek seznamu, bude sešit spálen a on se vrátí zpátky do své chaty. Snad, až kolem ní půjdeme, namísto mečivé otázky ohledně zavazadla, uslyšíme přes plot obyčejné kamarádské Ahoj.

 

_______________________________
Trapsavec 2010