Ani kdyby …
Čtvrteční prohlídku jsem začal jako obvykle nožem. Vyndal jsem ho z koženého pouzdra. Byl nabroušený, mírně naolejovaný, žádná stopa rzi. Vzal jsem do ruky ešus. Uvnitř byl vzorně čistý, a dokonce měl vypraný obal. Řemínek na jeho uchycení byl napuštěný olejem. Z šatního ramínka jsem sundal vykartáčované a zašité maskáče. V levé náprsní kapse bundy jsem nahmátnul sirky. Sáhnul jsem do pravé kapsy a vylovil KPZ. Otevřel jsem ji. Nic nechybělo. Očima jsem přelétl košile a trička srovnaná do komínků. Ponožky vyprané a zaštupované. Sehnul jsem se ke kanadám. Vzorně nakrémované a vyleštěné. Samozřejmě i podrážky. Nikde ani smítko. Prozatím jsem byl spokojený. Zbývalo poslední. Zašmátral jsem vzadu ve skříni. A za popruh vytáhl cosi, připomínající mrtvolu kouzelníka Houdiniho, spoutaného šílencem. Našim jsem to řekl jasně. Pokud se nenaučí sbalit usárnu, tak je na vandr nevezmu. Ani kdyby na kolenou prosili!!! Ještě tak, abych se za ně musel stydět
_________________________ Mirek Novák - Kazatel
Víkend
Jsem s „ cizím “ klukem v jednom spacáku a přemýšlím: „ Kdo to je?“ Však neděsím se, je to v pořádku. Má srdce kovboje. __________________________ Jana Vrbiniaková – Itka Trapsavec 2001 Sdílet na...
|