FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Listina

Nemohlo to padnout na nikoho jiného. Jasné jak dnešní poledne nad Choustníkem. Do hospody U Upírky to mohou být tak tři kilometry, naštěstí vesměs z kopce. A o Sapérovi všichni víme, že má snad troje plíce. Pokus o resuscitaci polovodičového zmetka žádný úspěch nepřinesl – pokud kdy do těchto končin signál vstoupil, dávno již zavelel k ústupu. Myale signál vyslat nutně potřebovali!Ten první vyslal Loudův tulácký přítel von Brix. Ač mezi nalezenci z vůle Loudovy aristokrat, směsku štěkání, kňučení a vytí vydal zcela nešlechtickou. Vzbudil jí ale pozornost Hopa dosud se v závětří tiše oddávajícího kochání nad zdánlivě nekonečnou zelenou střechou Táborské pahorkatiny. Ten vyňal z úst čerstvě naládovanou lulku a s v obličeji vepsaným „šlechtic – jó?“ se nadechl k přednášce o vybraném chování. Nedošlo na ni. Ani jeho následný řev neměl s noblesním chováním šlechtice vůbec nic společného. U něj to ovšem bylo naprosto v pořádku – šlechticem nebyl z vůle nikoho nebo svůj původ důsledně tajil.

Melu už vážně z posledního. Potoky potu na zádech již dávno protrhly veškeré hráze a slily se v jediné slané jezero, v němž jsem utopil nejenom košili. Vytahané, podivně šimpanzí ruce se třesou. Neovládám je. Nereagují. Nejsou mé. V plicích se chystá exploze. Zato pumpa! Ta jede! Ve spáncích tupé T-DU, T-DU, T-DU. Valy obočí padly. Řeka potu se přes ně převalila jako by ani nebyly. Šípy všech lučištníků našly terč v mých očích. Švadleny celého světa se spojily a odložily jehly. Hřbet ruky vystřelil, ale jenom pot rozmazal po tváři. Šílený kotelník se odporně zašklebil, otevřel dvířka kotle dokořán a nabral plnou lopatu... Rozvibrovaná kolena padla do prachu. Hlavou jen letmý záblesk: námaha..? strach..?
Ležím na zemi a necítím bolest rozbitých loktů. Nevnímám tíhu na zádech. Jen děsivé chrrr-rrr-rríí za hlavou. A funění. Hop! Boj je to nerovný, přece však úspěšný. Teď je to jeho náklad. Teď lije z něj. Z brunátně rudého obličeje vytřeštěně vystupují jindy tak klidné oči. Toužebně hledí do dáli před sebou a do lesního ticha ječí své otázky: KDE JSOU? KDE SAKRA JSOU?!!
Ani Hopova, ani má postava se nedají s Loudovou srovnávat. Jistěže, Loudova přezdívka je výstižná. Jídlo ovšem představuje onu pověstnou čestnou výjimku. A pod tou horou masa teď Hop funí a kleje a prosí a doufá a přísahá. Na zádech se mu nekoordinovaně kymácí Loudův kapkami studeného potu orosený, zažloutlý, jakoby voskovaným papírem pokrytý obličej, z jehož promodralých oschlých rtů vychází ono podivné chroptění. Z pomalu (tak strašně pomalu!) se blížícího houkání je jasné, že Sapér se k telefonu probil. Jedou! Jedóóóu! Naprosto vyděšení z Loudova stavu, naprosto mimo z našich znalostí první pomoci. Plni obav. Pomohl panický transport? Nebo spíš ublížil?
Modrá.
Modrá je dobrá.
Dokonce i když tak protivně bliká do očí...

Mladý uhlazený pán v bezvadně padnoucím obleku a s perfektně nablýskanými polobotkami si v zrcadle výtahu srovnal kravatu a vystoupil v sedmém patře prosklené moderní budovy Zdrojů. Vydal se dlouhou chodbou a bez povšimnutí postupně míjel dveře s nápisy DISCO, SKINHEADS, HOROLEZCI, POLICIE, BÁSNÍCI A SPISOVATELÉ, MODELKY, NOVINÁŘI a zastavil se až u dveří s mosaznou cedulkou TRAMPOVÉ. Decentně si odkašlal, stejně decentně zaťukal a vešel.
Porada dnes začala jako obvykle přesně v deset. Mladý uhlazený pán v bezvadně padnoucím obleku a s perfektně nablýskanými polobotkami rozevřel luxusní kufřík a vytáhl z něj v kožených deskách uloženou Listinu.
„Já mám dnes jen dvě věci," pravil, když se po zhruba patnácti minutách dostal ke slovu, směrem k jinému – staršímu – uhlazenému pánovi v bezvadně padnoucím obleku a s perfektně nablýskanými polobotkami, který seděl v čele podlouhlého stolu. Ten jej sotva znatelným pokývnutím hlavy vyzval, aby pokračoval.
„Podařilo se mi domluvit přestup. Kuby. Mladá holka, nadějná. Slušně válí na kytaru, uzlovat umí, oheň rozdělá i po dešti. Dřív jezdila do Předboře na tábory, teď je u Folkáčů. Ale víte. jak to tam teď mají. Lepší léta pryč a nová vlna v nedohlednu. Tenhle víkend na potlachu na Klejnotech bych ji mohl uvést."
„Nepřipadá v úvahu. Máme plno."
„Ale demografický vývoj u trampů..."
„Vím jak vypadá. Znám ten graf. A vy své předpisy jistě také."
Mladý uhlazený pán zabodl ukazováček do Listiny a zoufalým hlasem řekl: „Nejbližší okénko mám teď až za patnáct měsíců! Vyfouknou mi ji Koňáci, chtějí ji Basketbalisti a včera stálo před jejím domem auto od Opilců..!"
„Ten druhý problém?" nedal se obměkčit starší uhlazený pán a otázkou uzavřel tento bod.
„Nějaký Louda," rezignoval mladší. „Včera. Ale v Listině ho nemám."
„Ten bude v pořádku. Jen pouhá epizoda. Omyl chlapců v terénu."
V půl jedenácté porada skončila. Mladší uhlazený pán v bezvadně padnoucím obleku a s perfektně nablýskanými polobotkami si dal záležet na skládání v kožených deskách uložené Listiny do svého luxusního kufříku. Když v pracovně osaměl se starším uhlazeným pánem, vytáhl z kapsy svého skvěle padnoucího saka obálku a lehce ji posunul po stole.
„Možná byste to nějak mohl..."
Byl to jen krátký okamžik. Pouhý záblesk ve tváři staršího uhlazeného pána. Dobrý pozorovatel by si ovšem i tak všiml, že jeho mimické svalstvo ještě neodumřelo.
„Možná bych opravdu mohl..."

Poslední autobus z Plzně sem přijíždí před půlnocí. Do soboty zbývalo velké ručičce na kostelních hodinách sedm slepičích, když mě s mou společnicí vyplivl autobus na manětínské náměstí a odhrkal po kostkách do Nečtin. Je před námi nekonečný krpál nahoru na Klejnoty, ale na to se teď dá snadno zapomenout. A nejlíp to jde U Eretů! Ještě se tam svítí – a dnes ještě dlouho bude. Je slyšet kytary a hlahol narvané hospody. A starý pan Eret, ten kšeftu rozumí.
„Ahóóój!" zaburácela zadní řada sražených stolů, sotva jsme vešli. Není pochyb, přijeli jsme v nejlepším.
„Tak přecééé! Přecéé ji přivééz!" haleká rozparáděný Sapér a sápe se k dámě. „Ty budeš Kubýý, vííď? Frantóó, Františkůůů, Kuby se chce zapsáát!"
„Víš něco o Loudovi?" zeptal se Hop polohlasně. Sapér přesto otázku zaslechl a na pár prchavých okamžiků vystřízlivěl. Hostinský se již stihl vyptat, co si dá slečna a zkušenými pohyby doplnil známou duhu na tácku o novou barvu. Tácek teď obratně navádí k hladkému přistání.
„Volal jsem tam. Má dvojitý bypass a operace dopadla dobře. V neděli se u něj stavím," odpovídám.
Sapér se usměje a vrací se zpět: „Na Kubýýý! Na Loudůů!"
„Na Kuby!"
„A na Loudu!"
„Tak na zdraví oběma!"
„Obemááá? Snad všéém!"

Vystoupili jsme z autobusu, stihnu zašeptat něco hřejivých slůvek do Kubyna ušního boltce a doručit jí polibek. Byl bych dal repete, ale přijela tramvaj jedoucí k nemocnici. Musím Loudovi poreferovat jak dopadl potlach, jak parta přijala Kuby, že Sapér měl ale fakt hodně zlou sobotu a že ho všichni pozdravujou.

Na pooperačním se s vizáží trampíka, o víkendu řádně použitého, cítím dost nesvůj. K mé úlevě se dveře sesterny otevřou vzápětí a vyjde z nich korpulentní sestřička. V duchu se usmívám... Louda je mezi svými!
„Vy jste příbuzný?"
„Za ta léta..?" ptám se sám sebe v duchu a neváhám vyslovit: „Ano!"
„Operace proběhla bez problémů, pane. Ty přišly včera večer. Embotie. Je mi to moc líto. Tady pan doktor vám vše vysvětlí..."

Mladý uhlazený pán v bezvadně padnoucím obleku a s perfektně nablýskanými polobotkami si v zrcadle výtahu srovnal kravatu a vystoupil v sedmém patře prosklené moderní budovy Zdrojů. Vydal se dlouhou chodbou a bez povšimnutí postupně míjel dveře s nápisy DISCO, SKINHEAĎS, HOROLEZCI, POLICIE, BÁSNÍCI A SPISOVATELÉ, MODELKY, NOVINÁŘI a zastavil se až u dveří s mosaznou cedulkou TRAMPOVÉ. Decentně si odkašlal, stejně decentně zaťukal a vešel.
Porada dnes začala jako obvykle v deset.
Přesně.

Příměří

Na Západních Brdech klid ...
jenom pár očí hledí do žhavých uhlíků.

Umlkly tvoje zbraně,
když vzal jsem za kliku.

Dveře jsem zavřel zvenčí,
vystoupil z rychlíku.

_______________________________
Zdeněk Ryšánek – Crischot
2. místo v poezii nad 23 let
Trapsavec 2009

| Více...

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Fugas , 98. místo na 100 let   |195.113.8.xxx |23.10.2009 16:07:03 Chlapské slovo. Am Westem Brdy immer nichts neues povím to zpříma, dost bylo cavyků Ty a tvá matka jste pěkný saně snězte si samy pár oschlejch knedlíků Prásknul jsem dveřma zevnitř, pak i zvenčí do penze daleko, mládi v hajzlíku Odpovědět

Pro četníka   |78.102.51.xxx |24.10.2009 12:48:58 Četník sice začínal v Alsasku, ale jeho příjmení se píše Cruchot. To by Vám Francouzi dali za vaši německou transkripci Odpovědět

Crischot   |212.158.134.xxx |29.10.2009 22:13:10 Vím, jak se správně píše četník. Přezdívka ale vznikla před 34mi lety, kupodivu postupným překrucováním mého příjmení. Jednou jsem takto podepsal z recese asi 15 pohledů z nějaké akce a už mi to nějak zůstalo. Odpovědět

Stráša   |89.235.16.xxx |25.10.2009 01:31:49 Domnívám se, že svojí přezdívku si každý může psát jak chce i kdyby se měl jmenovat Řýzek. A pro toho jedince, který tady neustále přebásňuje příspěvky(ačkoliv si o tom ,kdo to je, myslim svý): Už je to nuda, jdi se realizovat jinam. Díky Odpovědět

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."