O smrt si říká Engelchen? + Ranní zrození

26.09.2008 O smrt si říká Engelchen? + Ranní zrození (Jaroslav Pagáč - Jarooš + Marek Kysilka - Fenik)

O smrt si říká Engelchen?

"Kamarádi, neshledávám, ohlédnuv se za svým dosavadním životem, že by má stopa v dějinách trampingu, natožpak lidstva, byla hlubší a stálejší než šlépěj vodního hmyzu, čeřícího neopatrně hladinu nad hlavou plovoucícho predátora. Cítím se zbytečný jak armatura v poušti a znavenější než matka lenivého klokana."

Těmito slovy k nám promluvil šerif Engelchen u ohně pořádaného v den jeho 34. narozenin. Poukázal zároveň na několik "cucáků", kteří došli ve věku stejném či nižším nejen ku slávě, ale i ke konci svých dnů. Namátkou Máchu, Ortena, nám neznámého archeologa z České Lípy a Ježíše.

"Zde", pravil, "je mé poslední přání."

Fenik přebírá cenu a putovního Zlatého Trapsavce
za báseň Ranní zrození
foto: Michael Antony - Tony ©

Vyňal z kapsy čtyři zmačkané papírky a třesoucí se rukou nám je vtisknul do dlaní. Byly to výstřižky z inzertní přílohy jinecké "Polnice", konkrétně z rubriky "garáže a menší objekty". Nabídka hrobky?

"Není mým úmyslem klást přehnaná břímě na vaše bedra, tím méně přivést k bankrotu osadní pokladnu. Proto zde upozorňuji na objekt, který je k dispozici zdarma, pouze za podmínky provedení exhumace a vyčištění. Jde tedy o ekvivalent kulantní nabídky typu "daruji za odvoz"."

Jeho slova nepadla na úrodnou půdu. Výkřiky jsme ho zrazovali od jeho úmyslu, prosili, vyhrožovali i štkali. Pragmatický Sekal navíc správně upozornil, že jakákoliv věc, kterou bychom v "objektu zdarma" nalezli, nás k odvozu neláká. Engelchen zpříma pohlédl do jeho očí a výraz tváře jasně naznačoval, že je třeba Sekala zabít.

"Jsem rozhodnut.", prohlásil pevně

Vzápětí nám odkázal dary, kterými jsme před okamžikem vzdali čest jeho bytí a vrhnul se do strže pod výsypkou v naději na brzký a bezbolestný konec.

----------

Během šerifovy rekonvalescence, kdy si nemohl ublížit ničím jiným než brčkem, jímž přijímal potravu, a nebylo tedy třeba zvláštního dozoru, jsme se sešli v barrandovské taverně, odkud jsme již coby písklata po boku svých otců hledívali do dáli ku zasněženým vrcholům brdských hor. To zde se započala psát historie naší T.O Trilobit. Hadimrška, Sekal, já i Pandrhola jsme se postupně vyslovovali k posledním událostem a slavnostně si přísahali, že veškerou svou sílu napneme k zachování osady i života Engelchenova?

Neponechali jsme naprosto nic náhodě a v žádném případě nepodcenili invenci a odhodlání šerifovo. Briskně jsme hned v zárodku likvidovali otevřené pokusy o sebepoškození i nenápadné napomáhání nebezpečným náhodám. Stejně jako my se však ve svém úsilí zdokonaloval i Engelchen. Pryč byly primitivní a přímočaré styly věšících se, střílejících či trávících amatérů. Osidla osudu byla ovládána čím dál erudovaněji?

Nikdo již nezapomene na incident u výročního ohně T.O. Strážci kořenů. V očekávání narušení jsme varovali každého před možnou nepříjemností a zapřísahali všechny, aby byli co možná nejshovívavější. Přesto musel po Engelchenově bezpříkladném znesvěcení slavnostního ohně Pandrhola odhodlaně vstoupit do dráhy banja, sestrojeného dle fotografie Peta Seegra, jež letělo prudce vstříc šerifově lebce a já sám zalehl s omluvným "promiň Frede" dalšího mstitele tradic.

Ani další pokus našeho nešťastníka nebude zasut hluboko v trampských kronikách. Tehdy v panenských hlubinách pralesů okolo Kuchyňky, za kýčovitě vybrané půlnoční hodiny, ulehl Engelchen uprostřed kaliště divokých prasat poté, co v okolí rozhodil nepočítaně hrstí bukvic, a poslední z plodů vložil mezi své zuby. Takto připraven očekával masochisticky ve spánku příchod hladového stáda. Po dlouhé hodiny jsme, rozestavěni ve čtyři světové strany, vyhlíželi stíny noci. Přestože jsme nezahlédli ani kopýtko, byl šerif tentokrát smrti nejblíže. Nebýt Hadimrškova skvělého sluchu, zajisté bychom nepřispěchali včas, abychom kamarádským kopancem vypudili bukvici, zaraženou v hloubi jícnu chrčícího kamaráda?

----------

Tehdy jsme rezignovali. Byl příliš lstivý a naše mysl již začasté nestačila čelit jeho úskokům. Rozhodli jsme se tedy co nejdříve vyhledat inzerenta a splnit šerifovo poslední přání. Engelchen slíbil zachovat po tuto dobu příměří?

Čekala nás práce nesnadná a chmurná. A nebýt opět pragmatičnosti Sekalovy, snad i těžká a nechutná. Odkryli jsme tehdy pod jeho vedením pouhé dvě stopy hlinitého příkrovu a pod něj obratně zasunuli několik archaických plíšků s nápisy typu Wehrmacht Infanterie-Ersatz-Bataillon 16,M-Nr.5966. O zbytek nelehkého úkolu se pak pietně postarali přivolaní zástupci Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Kosmetické úpravy jsme již vzali do svých rukou a jali se Engelchenovo lože zvelebovat vlastními silami.

Nevím již čí lopatka zazvonila o kování na dřevěné truhlici. Ani čí ruka první roztrhla voskované plátno a sevřela v hrsti poklad nedozírné hodnoty. Ale vím jistě, že to byl Hadimrškův hlas, který po mnoha staletích četl tento fragment z obsáhlého díla, jež mu začalo tlít v rukou:

? zo strony zachodowe chwatalo w pomoc Zajacow z Waldekka množstvo jarych junochow kmenia trampskiego pod praporecom s krowou rogatou. Rykom ucha rwouciem zagnalo biesow v srdca i mysl zoldnierow Diepolta z Ryzmberga?
?mnogo rekow wandrackych v poliach wyspawa. Glowy utiate a serdca proklata poklodali wo jmenu kamaradstwa v lesiach horzowitzkych? Krleš krleš krleš?

Takto a ne jinak byla, kamarádi, objevena nejposvátnější relikvie trampů, dokazující, že naše historie nezná jen útrapy světových válek, ale i bitevní vřavy staletí dávno minulých. Dokládá statečnost našich předků i práva, jež jsou nám i dnes upírána. Takto byl zpět na denní světlo vynesen RUKOPIS VALDECKÝ? Nikdo už nebude moci říkat, že Engelchen nezanechal stopu v našich dějinách. Byl to on, kdo řekl "ZDE KOPEJTE". Generace příští budou na něj vzpomínat a opěvovat ho ve svých písních.

Jen jedna maličkost trochu kalí naši radost. Nezodpovězená otázka... Pochybnost? Totiž?jestli jsme o tom všem neměli Engelchenovi říct, když stoupal za zuřivé bouře k vrcholu rozhledny na Studeném vrchu, křečovitě svírajíc dlouhou kovovou tyč. Liják tam nahoře bičoval jeho záda a blesky osvětlovaly ďábelsky se šklebící tvář. Vidím stále ve svých snech jak se k nám otočil, povzbudivě se usmál a pozvedl ruce k nebi?

__________________________
Jaroslav Pagáč - Jarooš
1. místo v próze nad 23 let

Ranní zrození

Les duní jako Metallica
s náladou mírně pochmurnou
ještě se chytám - je to klika
ne jako dekl pod urnou

Poslední uhlík v ohni bliká
noc zvolna zmírá k porodu
ta pachuť mateřského mlíka
mi brání ptát se po rodu

Svítání temnou masku svlíká
bastardek noci z incestu
ráno se balí do kalika
a mě zas pošle na cestu

__________________________________________
Marek Kysilka - Fenik, Planá nad Lužnicí
Zlatý Trapsavec

Sdílet na...

| Více...