Hned trojice muzikantů, které známe spíše v hudebních uskupeních, než jako sólisty, vydala dvojici alb. Úplně sólově Petr („nebavič“) Novotný, druzí dva v tandemu: Radim Zenkl a Ondra Kozák. Společného mají obě alba dost – naprostou dokonalost hudební, instrumentální i aranžérskou především, originální a osobitý přístup ke zpracování témat rovněž. Dvojice Zenkl-Kozák položila důraz spíše na hudbu, Petr Novotný spíše na texty.

To vyplývá z faktu, že Petr Novotný je autorem všech písní, takže přinejmenším od poloviny alba je trochu melodicky předvídatelný. Zaujmou a vyčnívají z poměrně nevzrušivě plynoucích písní Tři sloni a Klub odložených milenek, já bych si vybral ještě Pojď se potkat, nebo Abych obstál. Autor a interpret si splnil přání a řekl posluchačům, co jim říci chtěl, to je asi hlavní poselství této desky.

---

---

Jak již naznačeno výše, dvojice Radim Zenkl – Ondra Kozák experimentovala spíše hudebně, a to jak instrumentačně, tak žánrově a album co chvíli překvapuje, i když někdo některá překvapení nemusí úplně snést. Kromě obou zmiňovaných aktérů jsou autoři písní buď lidoví, nebo i historičtí, což desku dělá pestrou, ale současně ji to trochu rozmělňuje. Já jsem si vybral skladby Leela, Josefinelust a El Cumbanchero, pro rozhlasové vysílání je velmi příznivá i skladba Pomněnky. Naopak Piják mudrák nebo Bonaparte´s Retreat působí trochu jako z jiného světa, ne-li jako omyly. Desku rozhodně budete poslouchat několikrát, pokud si ji budete chtít žánrově zařadit, a pak nakonec stejně smeknete klobouk před šíří záběru a univerzálností obou protagonistů, což asi chtěli prokázat či potvrdit a povedlo se jim to.

---

---

MK