Nedělní čas mezi 20. a 23. hodinou je věnován na vlnách Country radia folku v pořadu Folkmenu a v rámci něj pak i soutěži Folkové stupně (viz web rádia). Koho a co jsme také v prvním pololetí v pořadu uvedli, nabízí následující stručný přehled:

NekrmiT – Hladům vlčím: Skupina soutěžila úspěšně i ve Folkových stupních s Písní proti. Další pěkná je i Odysseus. Album je tak pestré až žánrově nezařaditelné, živá a pulsující muzika a místy témata, která mohou i vzbuzovat rozpaky. Trochu latinskoamerických rytmů objevíme, najdeme i romantické cajdáky, či pohodově plynoucí kousky. Ve všech písní upoutá výrazná a stylotvorná harmonika.

Spolektiv: Genesis

Spolektiv – Genesis: Tematické album na téma, které už bylo mnohokrát zpracováno, tedy biblické příběhy, ale na ryze současném půdorysu. Díky textům Vladimíra Mátla toto téma bylo pojato opět jinak, nově srozumitelně pro dnešní generaci, bez velkých slov a frází a Spolektiv k tomu připojil odpovídající muziku Jaroslava Hnízdila, celé je to spíše k poklidnému poslechu, pěkně uceleně, ale pro rádio jsem našel třeba Vyhnáni z ráje nebo Bible či Mám spoustu bohů.
Michal Hejcman – České středohoří a okolí: Od označení „zjev“ jsem spíše přešel k titulu „fenomén“ – jeho písně zůstávají i nadále spíše jednoduchými veršovánkami s množstvím nutkavé touhy po přesném popisu více než po básnickém provedení. Tomu odpovídají i melodie. Nicméně toto album přineslo mimo jiné i písničky Hrad Pravda a Opuka, kde faktografická stránka je vyvážena se stránkou uměleckou.

Mňau mňau band: Vcuc

Vlasta Procházka – Vox hezky česky: Celkem 12 písní oscilujících mezi folkem, středním proudem a trochu i šansonem, se všemi klady i zápory těchto žánrů, zajímavostí je účast americké ukulelistky Victorie Vox jako autorky hudby, texty psal Vlasta Procházka (také ukulelista).
Vagóny – Sejfy – Máš kam se vrátit: Album vysloveně trampské, inspirované Václavem Nedomou, styl na pomezí autorského rukopisu Nedvědů a Ryvolů, s náležitě romantickými, mírumilovnými a všeobjímajícími texty, kde nechybí vždy naděje. Muzika přesně taková, aby se snadno hrála u ohňů na potlaších a bylo všem okolo dobře. Trošku spotřební, ale v tom dobrém slova smyslu.
Mňau mňau band – Vcuc: I tato skupina měla velký úspěch ve Folkových stupních, a to hned dvakrát – S M152 a se skladbou Kanoe. Originálním spojením trampské muziky s trochou swingu či jazzu vychází sympatická parodie na trampskou muziku, trochu kabaretního charakteru. Texty jsou tedy pochopitelně veselé, místy mírně přehánějící, kapelu je zapotřebí spíše vidět na pódiu i s choreografií.

My3.avi: Zahorizonty

My3.avi – Zahorizonty: V porovnání s předchozí tvorbou jsou trochu umírněnější, nenajdeme tam tak dynamické skladby, jako pamatujeme z minulosti. Ale Kolotoče a Druhá strana všeho vás dostanou i při samostatném poslechu, trochu z celkového zvuku alba vybočují. Jinak písně na albu tvoří kompaktní celek, jedna zapadá do druhé zejména aranžérsky. Je trochu znát jednotný rukopis autora Jana Špalka.
Rendez-fou – Finistere: Trošku krotké, možná až zakřiknuté, snad je to dáno i určitým žánrovým posunem. Tam, kde skupina zůstává na své parketě, jak je známe z minulosti, tam je jistější: Moskevský hotel, Vzpomínám nebo Pohádka o malém leknínu.
Lada & kapela – Něco ke čtení: Nejenom něco ke čtení, ale i dost k poslouchání – zejména Mořem v klidu. Autory jsou Ivo Cicvárek a Lada Šimíčková. CD přináší spíše volnější nekomplikované melodie, texty spíš přemýšlivé, do sebe obrácené. Deska plyne vcelku bez jakýchkoliv výrazných hudebních milníků. Celkově je to poměrně tradiční folkové album, jak tématy, tak instrumentací. Zajímavostí je i doprovodné slovo k textům, které přibližuje jejich vznik a poslání.

zambosi skrys

Žamboši – Skrýš: Hodně typických znaků – velmi podobný a jednotný obal s CD předchozími, stopáž málokdy pod 4 minuty. Témata ještě víc přemýšlivá a hloubající, možná někdy až moc a tedy obtížněji stravitelná. Pokud něco zaujme na první poslech, je to díky aranžím a to platí zejména u skladby Páč. Ta měla také úspěch ve Folkových stupních. Lakonicky řečeno – na této desce jsou Žamboši více Wolf lost in the Poem než Žamboši.
Roman Hampacher – Nil novi sub sole: Úsporné CD, jen 8 písní, ale žádná písnička není zbytečná, přesně podle zásady „méně je více“. Hudba Roman Hampacher, texty Michal Bulíř. Tahle dvojice je jistotou, že písně budou nadčasovými výpověďmi, inspirovanými sice v některých případech historií, ale ta je transponována do dneška. Nicméně muzika do auta to není, spíš na rozjímání, nejlépe s bookletem v ruce.

roman-hampacher nil-novi-sub-sole

Romantici – Dík Tobě: Album přináší 17 pohodových písní, trochu úzkostlivě se držících standardů tradiční country, řekněme styl sedmdesátek. Ale to vůbec není špatně, nejlepší je právě písnička Country s chytlavou melodií i refrénem. Blíží se jí Pampeliška NEBO Půl deváté. Tematicky se v textech drží pohodové atmosféry (dovolená, prázdniny, pohody domova apod.), dokonce i státní svátek dovedou pojmout velmi pohodově. Jistější a zajímavější jsou ve svižnějších skladbách, ke cti slouží i velmi přijatelné stopáže písní.
Michal Horák – Asi jsem boomer: Opět trefa do černého, Michalovi se daří doručit folk i do středního proudu, zaujmout příznivce popu a neztratit atributy folku. Když je to navíc spojeno s vtipnými, místy satirickými texty a dynamickou a pestrou instrumentací, je to muzika spojující ani ne tak generace, jako spíš fanoušky dobré muziky napříč žánry. Nedělej si naděje nebo Ponožky jsou moje oblíbené pecky.

Tak to je stručná rekapitulace toho nejlepšího, co zatím v letošním roce zaznělo ve Folkmenu a soutěžilo ve Folkových stupních Country radia v neděli večer. Těšme se na pokračování od září.