Ten, kdo občas navštěvuje koncerty Jana Buriana si jistě vzpomene, že během posledních dvou let na nich hrával písně nazvané jmény žen a zmiňoval se, že z nich časem sestaví album. Ovšem jakou definitivní zvukovou podobu album dostane, to nebylo dost dlouho jasné. Nakonec bylo rozhodnuto, že album nazvané Dívčí válka bude sestávat ze dvou kompaktních disků, z nichž prvý bude obsahovat 19 písní interpretovaných devatenácti zpěvačkami, a na druhém budou zařazeny ve stejném pořadí tytéž písně, ovšem interpretované pouze Janem, který se bude také sám doprovázet na klavír. Pro tento účel nebyly pak pořizovány snímky studiové, ale byly použity nahrávky z Janových koncertů. Krásný, i když poněkud luxusní projekt, kterého se ale pánové z Indies Records nezalekli, kývli na něj a udělali dobře.

Ovšem jak bylo řečeno na tiskové konferenci konané k vydání alba v Divadle Archa, zdánlivě jednoduchý úkol nazpívat jedinou píseň nebyl pro oslovené zpěvačky vždy lehký. Hana Hegerová se v nějakém rozhovoru zmí­nila, že při nahrávání Banálního příběhu vyloženě trpěla, a Feng-Jün Song se po seznámení s partem Bohyně kuchyně vyjádřila, že to nelze zpívat, protože to nemá ani rytmus ani melo­dii. Obě ale nakonec využily své bohaté zkušenosti a se "svými" písněmi se vypořádaly vý­borně, stejně jako sedmnáct zbývajících interpretek. Vedle obou výše zmíněných tu najdeme celou řadu známých pěveckých jmen - Dagmar Voňková-Andrtová album otevírá písní o Alence, následuje Dorota Barová z dua Tarafuki, nepřeslechnutelná je Ester Kočičková, stejně jako Martina Trchová a sestry Steinovy. Nechybí ani další dvě stálice naší hudební scény, Zuzana Michnová a Jana Koubková, píseň o Heleně přijela z Bratislavy zazpívat Zuzana Homolová, od skupiny Triny a Camael si odskočila Iveta Kováčová a generaci mla­dých rockerek zastupuje Lenka Dusilová a Petra Forest ze skupiny King Size. Ke spolupráci byly přizvány i známé herečky Ivana Chýlková a Eva Holubová, naopak první hudební setkání mi album umožnilo s Lucií Vopálenskou, Anežkou Růžičkovou, Petrou Oswaldovou a Lelou Geislerovou.

Zaranžovat písně původně uváděné jen s klavírním doprovodem pro zpěvačky, které tvoří skupinu hlasově, stylově i žánrově tak různorodou, nebyla ovšem nijak snadná záležitost. Hlavním garantem této práce se stal Jan Burian mladší, a jak sdělil na tiskovce, některé aranže musel během zkoušek ve studiu několikrát upravovat a zpřesňovat, aby doprovod skutečně dobře ladil s výkonem zpěvačky. Ta námaha ale nebyla zbytečná, aranže jsou opravdu kvalitní a všech sedm muzikantů, kteří se na doprovodu podílejí, má zásluhu na konečném vyznění alba. Nejvíce toho ve studiu nahráli oba mladí Burianové, Jiří a Jan, a Mikuláš Růžička, který vedle piana hrál i na kytary.

Dvojalbum je uloženo v pěkně graficky upraveném papírovém obalu, disk dámský je barvy červené, disk Janův je bílý jako padlý sníh. Booklet obsahuje všechny texty a u každého z nich je obrázek nějaké květiny, jejichž výběr provedl ředitel Botanické zahrady UK Václav Větvička, a připojen krátký květomluvný textík. Abych uvedl alespoň jeden příklad, vybral jsem květinu věšenku, která doprovází píseň Anna a její věšáci, a doprovodná moudrost zní: "Nevěš hlavu, na to si stačím sama!" V závěru bookletu najdeme různé technické údaje, a také se dozvídáme, z kterého koncertu každá Janem zpívána píseň pochází. Nejvícekrát je zastoupena Malostranská beseda (11x) a potom Divadlo hudby Olomouc (5x).

Je docela pravděpodobné, že Dívčí válka bude mít časem svůj mužský protějšek nazvaný Pánská jízda, pro kterou už má Jan složeno několik písní, ale tam asi nebude hledat žádné další interprety a nazpívá si všechno sám.