Country zpod Tatier

10.06.2009 Country zpod Tatier (Miloš Keller)

Členové podtatranské skupiny Longhorns poslouchají Countryradio po internetu, a tak zaslechli i výzvu k soutěži o titul Talent Countryradia a přihlásili se do ní. Když pominu fakt, že vyvolali záplavu hlasů ze Slovenska (a trochu i komplikace s hlasováním, protože esemeskový hlasovací systém s hlasy ze zahraničí nepočítal), potěšili především sdělením hudebním (svými písněmi) i verbálním (při rozhovoru v rádiu), že slovenská country ožívá, resp. že již žije naplno. Konstatovali, že skoro v každém větším městě je countryový festival a že je kde hrát, na rozdíl od počátku devadesátých let, kdy pro ně byla takřka výhradně jen scéna česká. Ale že stejně rádi jezdí do Čech dodnes - o tom ostatně svědčí i fakt, že na

alt

dvacetiminutový rozhovor přijeli do Prahy osobně. Zdá se, že country předstihla i slovenský folk, který o sobě také tak kolem přelomu tisíciletí počal více dávat vědět. To jen na úvod, jak a proč se mi dostala deska sk. Longhorns do ruky a rozšířila tak řady tradičních slovenských countryových reprezentantů - A. Mikuška a skupin Veslári a Vodopád.

Proto také tohle povídání není ani tak recenzí, jako spíše představením skupiny a upoutávkou na ní. Nicméně pár slov k obsahu desky samotné je třeba také říct: Longhorns hrají standardní country, instrumentací trochu přesahující k bluegrassu na straně jedné a ke countryrocku na straně druhé. V repertoáru mají jak věci své, tak i převzatou klasiku (Zostal som sám R. Skaggse). Instrumentálně i pěvecky se drží v příjemném standardním průměru, jaký je třeba na úspěšné zvládnutí jak koncertů, tak countrybálů a jiných komerčních akcí. Nepřekvapí, ale ani nezarmoutí, i jinak chronicky známé písně v podání Longhorns vás nevytrhnou z poslechu nebo nenaruší kulisu, pokud posloucháte při práci. Jejich podání plně ctí tradice country bez jakýchkoliv exhibicí. I v textech se umírněně drží countryových témat. Přeci jen ale trošku je znát, že jistější jsou si ve vlastních skladbách a že v citlivějších písních, vyžadujících byť i jen částečný recitativ, si úplně jistí nejsou - jejich Tom Dooley či Banks of Ohio (Za šťastím treba ísť, resp. Prach všetkých ciest) je spíš pochodově deklamativní. Ale to jsou snad jediné dvě písně na CD, které trochu negativně vybočují. Pokud budete příjemně naloženi, tak řeknete, že je to prostě jen milé odbočení. Naopak, perla v tom nejlepším slova smyslu přichází téměř na konci - šestiminutová Instrumentálka (ano, tak se jmenuje). A ani závěrečná Zamávam (česky: Odplouvám, Blanket) vůbec není špatnou cover verzí.

Je příjemná tahle zpráva o tom, že slovenská country není jen několik stále stejných známých interpretů.

Longhorns: Padá dážď

Vydavatel: Colour Music Ericha Abta

Vydáno: 2008

Hodnocení desky: 5,33/10

Seznam písní: Padá dážď • Starý vlak • Kríž • Zostal som sám • S láskou sa iba hráš • Za šťastím treba ísť • Prach všetkých ciest • Bez adresy • Sto slov • Instrumental • Zamávam

Co o albu napsal Miloš Keller: "Slovenská country žije a má se k světu" (7 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

Sdílet na...

| Více...