FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nějak se nám zase roztrhl pytel s irskými skupinami a písněmi. Je to rozhodně lepší, než folkloteroristé, ale co je moc, to je o nemoc. Navíc kvalita produkce tak nějak s dalšími a dalšími deskami celkově klesá. Když člověk slyší jednu kapelu napodobující Iry za rok, řekne si ok, supr, že sem někdo tu muziku přináší. Když jsou tři, tak trochu srovnává a konstatuje, že až tak inspirativní a barevná ta irská muzika není a když jich slyší pět, tak mu dojde, že to bude naopak – že jen tak jedna z pěti českých kapel se té irské muziky umí zmocnit, umí odhalit její sílu a přenést ji do Čech.

Skupina Rí Ra bohužel patří mezi ty čtyři z pěti, kterým se to nedaří. V podstatě proti nim nemohu říct křivé slovo, lidé jsou to příjemní, hrát na nástroje vcelku umějí (místy se i tak trochu studeně akademicky předvádějí, což je v kontextu díla asi to nejmenší zlo), ale - irského ducha jejich muzika nemá. Alespoň ne na CD Fairy, nebo nejméně ne takového, který by dokázal přeskočit i na posluchače aspoň při poslechu (o tanci už vůbec nemluvím). Určitě svou hudbu dělají rádi, se zaujetím a zájmem, ale z CD to patrné není, na posluchače se nepřenese nejen ani to Irsko, ale ani jakékoliv osobní zaujetí muzikantů – tuhle větu píšu proto, abych mohl desku charakterizovat slovy „odehráno bez zájmu“ a muzikanti mi nezačali vysvětlovat, jak to není pravda. Prostě z té desky to tak zní. Sešli se lidé, řekli si budeme hrát Irsko, někdo donesl noty, muzikanti to zkoukli a řekli, „ok, tohle notu po notě zvládneme“ a pak to jako (doslova) z partesu vystřihli, natočili, smíchali a vydali. A věřím, že ve studiu se tomu všichni (včetně zvukaře, ani proti zvuku desky nelze říci křivé slovo) věnovali s velkým zaujetím, bohužel tak velkým, až udusili jiskru irské muziky. Poslechněte si skladbu Banshee Reel – v té je koncentrováno vše, o čem píšu. Instrumentálka, kde muzikanti pro vyjádření „odvazu“ vykřiknou i „hop-hej“ a „jedem“ a dokonce v závěru zrychlí. Ale to se musí slyšet, to se nedá popsat. Rozdíl od irské muziky asi jako mezi první čtenou zkouškou a premiérou na divadle. Obvykle používám slovo „akademické“, ale tady je to o stupeň dále – „studené“. Možná, že na koncertě je to lepší. Možná příště živák?