V časově nevýznamném rozestupu jsem poslouchal desky Lady Šimíčkové a zde předmětné Lucie Redlové a uvědomil jsem si, jak je důležité moci se opřít o zkušeného a současně ale rovnocenného hudebního partnera, který ví a umí, ale nechce za každou cenu zářit, a jak je naopak těžké ustát celou desku sama, i když s doprovodem, u něhož ale nejsou zřejmé hranice ambicí. Lucie Redlová se pokusila o to druhé tak napůl - je autorkou všech písní, s výjimkou jediné (ovšem s aranžemi jí pomáhali Tim Eriksen a Ondřej Ježek a doprovází ji skupina Garde). V textech se naopak ale spolehla na jiné: dva texty Lucii na desku dodala výše jmenovaná Lada Šimíčková, jeden text přidal Kuba Horák, dalších několik Radka Bzonková a jen jeden je Luciin). Po tomto výčtu okamžitě vyvstane otázka - čí výpověď to vlastně je? Hudební asi Luciina, i když, jak moc do toho zasahovali aranžéři? A textová prakticky vůbec - i když akceptujeme obvyklé fráze o tom, jak se interpret s doneseným textem ztotožnil.
Přeci jen aranžéři a skupina asi hráli při vzniku desky větší roli, než by se hodilo a Luciin autorský vklad prostě přebíjejí. Po celou dobu spíše posloucháme aranže, než melodie a už vůbec ne hudební sdělení. Aranžéři a skupina desku posunují k folkrocku, v některých případech však na hudební cestě ještě ke všemu uhýbají a nepřitvrzují směrem k soft rocku, ale celé se to otáčí k natvrdlému popu. A zvláště když si v některých případech nedá pozor i zpěvačka (Letní). Hudební rukopis, který by mohl být díky jediné autorce kompaktní je tak tříštěn přetahováním s aranžemi. A pestrost autorů textů vede k tomu, že se roztříštěnost desky ještě zvyšuje. Niterné texty Lady Šimíčkové Lucii nesedí, spíše jí vyhovují ty dravější Radčiny. A naopak, Radka Bzonková je nejistá v niternějších textech (Nalívej - na téhle skladbě si vylámali zuby i aranžéři a tak ji společně pasovali do role nejrozpačitějšího čísla desky). Při poslechu desky poprvé zbystříte až při čtvrté skladbě: Dokonalá. Ovšem současně její závěr potvrdí výše uvedené úvahy o "přetahování", podobně tomu pak je i ve skladbě Jsi nejlepší (btw. přechod mezi skladbami č. 4 a 5 - Dokonalá a Je noc vůbec dokonalý není - tady něco uteklo, až mě to donutilo vstát a kontrolovat, zda přehrávač běží). Ale právě ve druhé jmenované písni s textem Jakuba Horáka se trochu překvapivě Lucie autorsky i aranžérsky podřídila textovému sdělení a skladba je na desce jako z jiného světa. Tyhle dvě písničky budou ale současně asi nejsilnějšími písněmi alba (společně s Nemluvnou), jakkoliv hudebně jsou na opačných pólech. Tak trochu i ukazují, co vše by Lucie uměla, ale taky, co vše by ještě měla zdokonalovat (zpěv v Je noc je příliš syrový a ubírá skladbě na výrazu). Pak už se ale vrací vše do vyjetých kolejí prvních tří skladeb - šestá Kamarádi je jak do televizní estrády (pamatujete Heidi Janků?). A opět ostrý střih - slovenský lidový text na hudbu zpěvačky. Bohužel, je až krutě poznat, že slovensky zpívá Češka ("NA vašeho" místo na "na VÁšho") a ještě krutější je keltská aranž. Ke konci desky pak už jakoby docházejí síly - skladby Nalívej, Nemluvná a Na Lhotách jakoby říkají - už abychom to měli za sebou, a nepomůže ani do bluesova laděná Nemluvná.
Pro mě nejužitečnější skladbou desky je nakonec asi skladba Jsi nejlepší (bez závěru), což jsem ale zjistil až po složitém srovnávání a výběru - napoprvé prostě nezabrala. A asi mě časem osloví i Je noc a Nemluvná. Deska Křižovatka, zařazena jen do obecného kontextu dnešní doby, vcelku uspěje. Problém by mohla mít při zařazení do konkrétní žánrové škatulky a tím i při hledání a oslovování svého publika, resp. kupce.