Jak bych hlasoval do anket

Recenze

Když se tak ohlížím za rokem 2015, zůstává mi v popředí pozornosti hromádka pěti CD, ke kterým se budu vracet asi hodně dlouho i v roce 2016 , a mnohá z nich se jistě objeví i v nejrůznějších hlasováních, která po novém roce každoročně vypukají.

Na prvním místě je to Kotlina od Epydemye. Jak už jsem několikrát napsal, projektu jsem zpočátku nevěřil, především proto, že autoři znají popisované události přinejmenším z druhé, ale spíše třetí ruky. Skutečnost ale je taková, že ať už na základě jakýchkoliv pramenů, uchopili z historie to nejdůležitější a v jednotlivých písních – příbězích vypíchli vždy ten důležitý osobní pohled účastníka příslušné události. Tedy žádné moralizování s tzv. nadhledem, nebo plané fráze, ale niterný subjektivní pocit. V tom se třeba liší od jiných historizujících pokusů z minulosti (různé příběhy ze Sudet, odosobněné právě tím odstupem a nadhledem). K tomu je navíc připojena dynamická, moderní a nadčasová muzika, která by zřejmě obstála i s „obyčejnými“ texty. No, a celé je to završeno strhujícím interpretačním nasazením celé trojice. Jak už jsem taky kdesi napsal, pokud se bude současná mladá generace zmocňovat historie takovýmto způsobem, nemusíme mít strach o budoucnost.

Hromosvod: Divoký ticho Žižkova

Další album, přinášející folkrockovou muziku přijímanou i popovým publikem, je deska skupiny Hromosvod – Divoký ticho Žižkova. Je příjemné sledovat, dá se říci už desítky let, jak Hromosvod roste a dospívá. Deska je tematicky věnována zmíněné pražské čtvrti, není však popisná a Žižkov slouží spíše jako pojítko jednotlivých skladeb, nebo jako odrazový můstek pro vyjádření autora (převážně Ondřej Fencl). Témata se týkají spíše současnosti (na rozdíl od předchozí desky) a autor pamatoval i na jednoduší hitové popěvky (Jedeme vlakem), jakož i na „romantičtější“ polohy (Nedělní večery). Zajímavá je i adaptace Plíhalovy Trubadůrské.

Upřímně a hodně jsem byl překvapen i albem Babí léto skupiny Kamelot. Z mých předchozích textů je jistě patrné, že jsem na nějaké překvapení u Kamelotu již před lety rezignoval. O to více jsem byl touto deskou v tom dobrém slova smyslu zaskočen. Výhradní autor Roman Horký jakoby přetavil dosavadní autorské zkušenosti v nový, pestrý výraz, přizval hosty, obměnil témata a také projev a zvuk kapely, prostě chytil druhý dech. Všichni tři hosté (Ilona Csáková, Petr Bende a Dalibor Janda) přinesli do písní svěží vítr a současně se podřídili duchu písní. Přitom zůstala i typická „kamelotí“ hitovka (titulní Babí léto). Ale překvapeni, zaujati a okouzleni budete právě skladbami, kde se nejvíc autorsky uvolnil Roman Horký: Lodenica, Jan Eskymo Welzl, Vzduchoplavec, Segen Gottes. Vidíte, kolik písní si z tohoto alba pamatuji a s chutí v rádiu hraju – to se mi u předchozích nejméně pěti desek nestalo. Prostě se máme do druhé autorské padesátky Romana Horkého na co těšit, pokud to takhle zůstane i dál.

Skupina Fleret vydala CD Hopa Bejbe. Fleret mám tak nějak a priori rád, znám jej, ale přesto i on mě dokázal překvapit. Nové CD je jakoby vyklidněnější, netlačí tolik na pilu, najdeme tam vysloveně komorní skladby, které ale nepostrádají autorský rukopis většinové autorské dvojice Hrachový – Mysliveček. Samozřejmě, že melodicky a názorově nadále vycházejí z valašského hudebního základu, ale jakoby zjistili, že další přitvrzování muziky by ji již dostalo do jiných souvislosti, a tak na desce vypíchli spíše melodickou stránku skladeb a atmosféru písní i textů. Za povšimnutí stojí zejména Chodníčky, Kateřině a Cik cak.

Folk Team: Jako živí

Nu, a poslední v pořadí, nikoliv významem a kvalitou, je výběr skupiny Folk Team Jako živí. Je to živá rekapitulace největších hitů skupiny za její existenci, natočená na koncertě v brněnské Musilce. Najdeme tam tedy jak Mluvícího koně a Kávu a čaj, tak i Skálu či Nadčlověka. Je hezké slyšet, jak se atmosféra koncertu dostala na CD i DVD, jak „veteráni“ hrají skladby ze svých „začátečnických“ let, mírně naivní, hned vedle vyzrálých a názorově hotových záležitostí nejnovějších. Takhle pohromadě se potvrzuje i kontinuita hudebního i názorového vývoje kapely bez ohledu na to, že mezi nejstaršími a nejnovějšími nahrávkami je rozdíl desítek let.

Shodou okolností jsem vlastně všechny jmenované kapely zahlédl alespoň pár desítek minut na koncertě nebo festivalu i živě, a tak mohu potvrdit, že desky nelžou. A když se podíváte na výčet desek, zjistíte, že naše folková scéna má nejen ostřílené dlouholeté borce, ale že je úspěšně dotahuji i ti, kteří bývají stále označováni za „mladé“ či „nastupující“. Stačí jen hrát tak trpělivě a usilovně, jako ti ostřílení. Po roce 2014 a 2015 mám na situaci na české folkové scéně podstatně optimističtější názor.

Sdílet na...

| Více...