Kdo jmenovitě soutěží v říjnovém kole Folkových stupňů, jak si vede a komu můžete dát hlas se dozvíte na webu Countryradia. Já dnes představím pouze dvojici soutěžících, protože další dva nováčci jsou sólisté a ty si schovávám do samostatného článku.

Do rádia dorazilo CD Otisky skupiny Bordo. Folk – až soft – rocková kapela, libující si v delších stopážích a volnějších tempech. Příjemně se to poslouchá, je to takové retro – návrat do, řekněme, osmdesátých let. Muzikanti jsou sehraní, v rámci počtu členů jsou i bohaté aranže, texty trochu trpí mírnou rockovou pompézností, která směřuje i ke klišé. Ale vše v mezích i možnostech žánru, takže žádné překvapení se nekoná – negativní, ani pozitivní. Nejpřesvědčivější a současně mnohovrstevná je skladba Mosty, která také soutěží. Nad průměr vykukuje i Plocha a Andělé.

---

---

Druhým soutěžícím je čtveřice muzikantů, za kterou stojí kytarista Petr Feikl, deska, ze které je soutěžní písnička, se jmenuje Kon-Tiki. Dá se říci, že Feikl má šťastnou ruku na spolupracující muzikanty – k houslistce  Markétě Kočí, se kterou natočil předchozí desku přibral pro tentokrát ještě baskytaristu Vláďu Žáka a baskytaristu  mandolinistu Petra Pazderského. Tím dostaly písničky švih a spád a jistý bluegrassový nádech. Současně si ale Petr Feikl ponechal prostor i pro komornější výpovědi jen s kytarou nebo s kytarou a houslemi. Kytarově je Petr Feikl nezpochybnitelný, díky aranžím nyní našel svou polohu i pěvecky, přesto však právě zpěv, respektive různé polohy pro různá témata jsou stále ještě námětem k precizování. Právě tak je frázování někdy moc podřízeno snaze neměnit text ani hudbu a spasovat je přesto k sobě.  Výrazově je tak deska pestrá, a to i z hlediska textů – najdeme mírně prvoplánové žertíky (Cherokeeho, toho znám nebo Alicante, Alicante, která dostává v dnešních dnech, plných Katalánska, i nový mírně ironický nádech), ale i svižná vyznání s nadhledem (Líza, tato skladba i soutěží, Pro Ornellu Muti nebo Otužilecká). Nechybí na druhou stranu sice upřímná, leč trošku afektovaná vyznání: Konečně zvolna ruku mi dej nebo Sny o tobě. Celkově lépe zní kapela v rychlejších skladbách, zejména v předehrách k pomalejším skladbám dává Petr Feikl sobě i ostatním muzikantům možná až nadbytečný prostor pro sebepředvedení se a následně se příliš nesoustředí na vokály (Vysoko nad krajinou). Pro ty, kteří sledují žánr déle, jedna rada na závěr – nepřistupujme k albu pod dojmem třeba i soutěžních vystoupení hlavního protagonisty na pražských kolech Porty v minulosti.

---

---

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."