V moři mnohdy stereotypních nahrávek, jež se úzkostlivě drží v mantinelech vytyčených žánrů, se někdy objeví album, které syrovostí a otevřeností autorské výpovědi zapůsobí jako závan svěžího vzduchu. Taková je novinka Mirka Kemela album Ryby, raci, která letos 2. března vyšla u Indies Scope. Zpěváka, textaře a hudebníka na albu doprovodila kapela ve složení Vlastimil Konopiský (kytary), Tomáš Görtler (akordeon), Petr Mikeš (bicí) a Petr Tichý (kontrabas). Nechybí různí hosté, ani oblíbený herec a spřízněná duše Vladimír Javorský, který si zazpíval několik písní.

Jméno Mirek Kemel bude mít většina čtenářů v podvědomí jako déjà vu spojené s vizuálním vjemem. Ano, jde o deníkového karikaturistu, jehož vtipné a trefné obrázky léta vycházely v Lidových novinách, Hospodářských novinách i Mladé frontě Dnes. Jak už to u uměleckého kumštu bývá, jeho jednotlivé obory se navzájem přitahují. Kemel své autorské písně za doprovodu akordeonu, kytary či ukulele píše, hraje a zpívá v podstatě od středoškolských let.

To je také jeden z důvodů, proč nová písňová kolekce Ryby, raci působí jako zhuštěná esence jeho nazírání na život, přemýšlení o světě a bilancování na podkladě bohatých zážitků a zkušeností. Album obsahuje 14 písní, které upoutají svou aranžérskou pestrostí, osobitou lyrikou a vokálně-instrumentální prostorností, s níž se rozlévají do šíře. Po křehce osobní textové metafoře písně Antilopa bílá, přichází eponymní Ryby, raci, které příjemně dotváří melodie smyčcového kvarteta. Originálním oslovením starozákonního biblického proroka Jonáše zaujme stejnojmenný song, který má působivé kouzlo i díky uhrančivému vokálu Elišky Sýkorové.

---

---

Výrazná básnická imaginace Kemela vytryskla v písni Za naší stodolou, která se bez zdráhání může zařadit k nejlepším textovým momentům českého folku. Dětský sbor, táhlé akordeonové vzdechy, všudypřítomný smutek a šustění metliček bicích skvěle kolorují jeho verše: Za naší stodolou v louži koupe se Bůh. Ústy vydechl křehká křidélka much. Blýsknou se ve slunci a pomalu padaj k zemi. Do větru šeptám, s tebou lépe je mi. Obraznost, kterou Kemel jako výtvarník a ilustrátor má, se odrazila v myšlenkové rozmanitosti jeho vnímání světa.

Něžné poetické meditace na albu střídají drsnější, chlapské a zpytující písně Indián, divoká pogující tancovačka Obejmi mě, panteisticky rozkročený Happy end i eroticky osobně obnažující píseň V kostele svatého Jakuba. Pobaví hiphopový úlet Snowboardista, kterému trochu schází v deklamaci větší rytmická razance (v této poloze je daleko přesvědčivější Jarek Nohavica). Některé písně (Indián, Starou alejí, Panenky) si zazpíval Vladimír Javorský, jehož kontrastní hlas a divadelní dikce vnesly na album odlehčené, hravé herecké gesto.

To podstatné se však Mirku Kemelovi na albu Ryby, raci povedlo. Písňová kolekce drží pohromadě, hudba podpořila texty a v podobném duchu jim vetkla přímost, syrovost, spontaneitu a odvahu. Ať přebírám album Ryby, Raci Mirka Kemela jak chci, nemůžu nalézt slabší písničku, textová klišé, nebo hudební stereotypy. Někomu by mohla vadit Kemelova místy rázovitá intonace a specifická výslovnost. I v tom je ale určité kouzlo. Ryby, raci mají stále nějaká překvapení v rukávu a nelze je proto ocejchovat a zařadit. Jsou to folkové písně? Folkrockové šansony? Soumračné i nadějeplné balady? Zhudebněné básně? Můžete si vybrat, každopádně, není důvod zoufat, protože, jak zpívá Mirek Kemel: A pokud si nebudem na zemi souzeni a vhodnej čas pro nás teď ještě nebyl, řekni si, udělám v podstatě cokoli, abych tě mohl mít nahoře v nebi.