Přiznávám bez mučení, že kapelu Bůhví jsem nikdy neviděla a neslyšela osobně. No a je mi to hodně, moc hodně líto.

Své písničky skupina poctivě zaznamenávala na nejrůznější demonahrávky, a tak se od roku 2000 postupně objevily desky Vynášení zimy, Chagallie, Slovo o pluku Igorově a Demo 2002. Sem tam se mihly v éteru, nebyly mi tedy úplně neznámé a vždy znovu mě chytaly za srdce.

Jsou většinou zpěvné, melodické, snadno zapamatovatelné, ale rozhodně nedávají nic zadarmo, říct o nich, že jsou nekomplikované, to by opravdu nebylo fér. Teď se objevilo první oficiální minicédéčko Bůhví s devíti skladbami a já si říkám - jen houšť a větší kapky.

Skupina měnila své obsazení několikrát, na sklonku loňského roku ji ovlivnil příchod "latinskoamerického trumpetisty" Radima Knappa (dále v kapele účinkují Martin Hrubý - kytara, zpěv; Ondřej Brzobohatý - klávesy, zpěv; Jaromír Telenský - bicí a kapelník Pavel Trojan - baskytara, zpěv). Co čekat od kapely, která nese své jméno podle apokryfního románu Josepha Hellera? Hudbu milou, folkrockovou, ošlehanou jazzem a místy jakoby balkánskou (nemohu si pomoci). I když se na první oficiální CD nevešla skladba Noc v Bělehradě, stejně si myslím, že tam, na jihu, kapela zůstává, aspoň některými tóny své muziky. Kromě toho se nemohu (a vlastně ani nechci) zbavit pocitu, že v některých chvílích mi připomínají Vltavu. Ne nápadobou, to vůbec ne, ale v něčem trubkou, stylem zpěvu, náladou.

Ač jde o desku devítipísničkovou, její oblouk je mnohem větší. Do pětadvaceti minut se kapele vejde ráno i večer a noc, vítání jara i první sníh nad Prahou, Milesova trubka, Aznavourův zpěv i obraz od Egona Schieleho a opěvování hned tří žen - Alice, Klárky a Lucie. Pokud se vám hudba velmi rychle vryje pod kůži, věřte tomu, že texty budete muset poslouchat poctivě a věnovat jim trošku pozornosti. Píseň O Alici tvrdí o dané slečně, že je zatím hořkým medem, čpavou vůní, jedlým jedem, ale ve snění je spíše šifrou psaná dobrá zpráva/ a nebo další klam/jsi sladká jak má ranní káva/jsi důvod nebýt sám. Když budete poněkolikáté poslouchat Vyhaslej den, pořád dokola vás bude dostávat popis jedné krátké chvíle, kdy večer si světlo svlíká - ta písnička je jak reportáž na pár řádcích.

Na desce zní celkem výrazně trubka, stejně jako baskytara (že by proto, že ji v rukou třímá kapelník?) - ve výsledku je však ono muzicírování kompaktní a jasné. Prostě, při poslouchání můžete prožít Druhé zrození (i když zrovna tahle písnička se přílišným optimismem pochlubit nemůže).

Bůhví (vydal Michal Dvořák - WIND 2002); Překrásný den; O Alici; Vynášení zimy; Klárka; Vyhaslej den; V noci; Druhé zrození; Žižkovská; Lucie; celková délka 25:05
www.buhvi.cz