Blížily se vánoce?
"Tak holky, co byste chtěly vod Jéžicha?"¨
"Mamí, my bysme nějakou samohrajku. Víš, nějakej orchestr v krabici. Nikdo si s náma nechce hrát?"¨
"Jéžiši, tak vám holky nestačej ty kytáry? Už takhle ječíte, jak když vás na nože berou. Proto si s váma nechce nikdo hrát."
"Ne a ne a ne! Dupydupydup! Samohrajku!!!"
Protože dcerky byly uminivé a maminka měkká, koupila u Čonga samohrajku, a aby trochu zmírnila hrozící nebezpečí, které tušila, přikoupila ještě zpěvníček krátkých lidových písní - Zlatý fond českého folklóru - a na neštěstí bylo zaděláno. Sestry našly pod stromečkem samohrajku a zpěvníček a výbušná směs byla definitivně umíchána.
"Jé, hele, tady sou ňáký krátký pecky a je tam i napsáno, jaxe to má hrát" objevila knihu první sestra.
"Ukaž, já to zkusim tady vymačkat na tom přístroji, cosme dostaly," iniciativně se nabídla druhá. Ve vojenské terminologii by se řeklo, že zapálila doutnák k dynamitu.
Cé-dé-gé-á-há-cé?. Mačkala jedna sestra klapky samohrajky, jak kázaly puntíky na pěti linkách. To by ještě šlo.
"Hele, ségra, slova tady sice sou, ale jaxe to zpívá? Platěj pro to taky ty puntíky, nebo mužu jak chci?"
"Mužeš jak chceš, bude to aspoň origoš. Podle not zpívá kdejaká koza."
"Jasně, my nejsme jen tak ledajaký, že jo."
"Tak já budu něco hrát, a ty si co chceš zpívej, jo?"
"Jasnačka! Skakál péééz přéééz vóóóvez, přézzzz zeléééénoúúúúú loukúúúúú" zavyla sestra.
"Tywe, to bude bomba! Dones mobil, hned to natočíme, ajť to nezabudneme.
(Zlořečený výrobce mobilní techniky! Ještě se to dalo zachránit - pozn. Vypravěč)
A tak se sestry bavily a bavily, až měly zaznamenáno 26 lidových písní v jejich neopakovatelném a osobitém podání. Porušily přitom úplně všechno, co porušit šlo.
"Prokristáčka, holky, coste to udělaly!" spráskla ruce matka, když jí holky přiložily mobil k uchu, aby si poslechla, co vyrobily. "Co vás bolelo, chuděry moje, kdo vás týral, že tak ječíte?"
"Ty si ale blbá, mami, to sme přece my a to je dneska tak moderní!"
"No ale děvčata, já ty písničky vůbec nepoznávám. Ty zpíváš Skákal pes na melodii Pec nám spadla a ty k tomu hraješ Vstávej slunéčko."
"To se tak dneska dělá, to je moderní, mami, ty seš strašná," málem se rozbulela děvčata.
"A proč se při tom tak pitvoříte, piketíte, škytáte, krkáte, mutujete, mňoukáte a kuňkáte? Na co sem vás učila holky normálně zpívat?"
"To se tak dneska dělá, to je moderní, mami, ty seš strašná," už naplno bulela děvčata.
"Málo sem vás brala na Žalmana a Minesengry", odhalila své výchovné zanedbání maminka.
"A co to tam je za pšoukání, bzučení, prdění, pískání a vrzání v tý muzice? To to nemuže hrát ňák normálně? Není ta samohrajka, cosem vám koupila, rozbitá? Ukažte, dejte mi ji, já ji tomu Čongovi narvu do ****** (zabaveno cenzurou)!" (Kdepak maminko, měla jste začít doma! - zase pozn. Vypravěč)
"Ale mamíííí, to všechno ta samohrajka umí, tak proč bysme to nepoužily, ty nás vůbec nechápeš, ty seš tak staromódní ještěr, to je teda děsný, víš," nabírala zase do bréče obě kvítka. "My si to musíme vypálit na cédeso a pak to budeme rozdávat kámošum."
"A možná i prodávat," fantazírovala druhá sourozenkyně ještě.
"Ne aby vás holky napadlo to strčit někomu, kdo má hudební sluch, nebo ty písničky zná," chabě namítala matka, ale věděla, že je to zbytečný. "Dyť by vás mohli ještě zavřít za prznění národního odkazu," žadonila matka. "A přátelům? Dyť přijdete o ty poslední, co ještě máte, ty co vás ještě neslyšeli," kroutí matka hlavou a odchází.

Co si sestry umínily, to udělaly. A přesto Měsíček svítí. A jedna jediná hvězdička k tomu. A ještě ne na nebi, ale na http://desky.ifolk.cz/ (Protože nulu mi redakční systém nevezme - pozn. do třetice Vypravěč)